Mezi námi
Nevím, jestli někdo z Vás zná tento projekt, ale je to něco úžasného!! Děti z mateřských školek chodí za seniory do domova seniorů a společně buď něco tvoří, nebo jim babičky a dědečkové čtou, nebo si spolu zpívaj, nebo třeba zdobí stromeček, teď před vánoci aktuální téma!
I školka našeho mladšího syna se do tohoto projektu připojila a jelikož se mohli přihlásit i rodiče, nabídla jsem se, že tam s nimi pojedu a když budou mít zájem, udělám i nějakou fotku (musím se pochlubit, fotky se líbily a jsou dokonce k nalezení v kalendáři, který se v rámci daného projektu dal tisknout, pozor, vlastně mi hned nechali udělat i moje logo :oDD). Ale dost chlubení a zpátky k tématu. Celá akce vypadala tak, že se vybraly děti, které jeli za dědečkama a babičkama. Mezi námi, to bylo docela náročné, protože se muselo jet přes celé město - dojít na tramvaj, jet tramvají, přestoupit na bus a dojít zbytek pěšky. A když sebou máte děti maximálně do tří let, tak je to fakt náročné. V první fázi dostali děti a babičky s dědečky těsto, válečky a vykrajovátka, v druhé fázi už dostali pouze hmotu na zdobení perníčků. Obě dvě fáze byly fantastické a obě měly něco do sebe.
Když děti dorazily, byly zaražené, někdy u trošku plakaly. Takže jsme je braly na klín a třeba si s nimi povídali, ale opravdu během minutky přestaly plakat a začaly se rozhlížet po okolí. Jak se před ně postavily válečky, nebo náplně, už se začaly smát. A něco podobného se dalo vidět i u babiček. Nejdřív seděly zaražené a jak se před ně daly tyto věci, rozzářily se jim očka. Co teprva ve chvíli, kdy si si nimi začaly děti povídat, něco jim ukazovaly, vyměňovaly si perníčky, nebo i dobroty, které si přivezly sebou. Bylo velice dojemné vidět vedle sebe malou ručičku a ručku plnou vrásek, jak se najednou omylem dotkou, jak si rychle obě strany vymění pohledy a pak se obě usmějí. Moc moc mě to dojímalo a nutilo mě to přemýšlet nad světem, nad děním, nad přítomností, prsotě nad vším.
Lukášek si to taky moc užíval, babičku krmil křupkama :oD a ona mu za odměnu nandávala polevu na piškotky. Oba se pak chlubili tím, jak krásně nazdobené perníčky mají a to fakt měli.
Taky bylo neuvěřitelné, jak rychle čas letěl ... hup a už jsme se opět museli oblékat a cupitat na bus a tramvaj. Ale najednou tam donesli stromeček a i dětem bylo umožněno se podívat a třeba přidělat nějakou ozdobičku. Pak už jsme se jen hezky rozloučili, oblékly a uháněly.
Nicmémě Luky o tom ještě dlouho každému na potkání vyprávěl!

Zatím žádné příspěvky.