6.10.2012
Dnešní den byl opravdu nádherný. Ráno jsme byli nakupovat, protože jsme byli pozváni na předposlední letošní grilovačku k bráchovi a odpoledne nás čekali koníci. Jelikož jsem Martinovi koupila loni pod stromeček poukaz na vyjížďku na koních, byl nejvyšší čas ji využít. Táta nejdřív hledal výbavu a pak ho Mareček vyzkoušel, jaký by byl koník.

Martin dřív jezdil hodně na koních, ale pak se tam nějak nepohodnul a přestal tam chodit. Když jsem hledala nějakou jízdárnu, jako první mě napadlá právě tato. Moc se mi líbí její umístění, vzhled, množství koní a taková nějaká pohoda, která tam vládne. S majitelkou jsem se domluvila a ona mi poslala poukaz. Martina si ještě dobře pamatovala a neměla problém s tím, aby si přijel zajezdit.
Takže po nákupu a obídku jsme jeli vyzvednout babičku. Odvezli jsme ji spolu s dobrůtkama k bráchovi a následně jsme vyrazili na Vysokou. Na Vysoké se konala nějaká svatba, ale to nás nemohlo rozhodit. Přijeli jsme o něco dřív a začali hledat majitelku. Bohužel nikde nebyla a tak jsme ji zavolali. Řekla nám, ať si najdem jednu holčinu a že ta už ví, co a jak. Holčinu jsme našli. Řekla, že si dojde osedlat koníka a že můžeme jet. Jenže jsme nikdo neměl ani nejmenší potuchu, na kterém koni má jet Martin. Nakonec majitelka smskou rozhodal, že náš koník se bude jmenovat Lerry.
Taťka koníka nejdřív hezky okartáčoval, pak mu vyčistil kopýtka a nakonec mu nasadil ohlávku a zase začal hledat holčinu, jestli už má sedlat. Holčina po chvíli přiběhla a řekla, ať se dá do sedlání. Taťka si pamatoval, co a jak má s koníkem udělat a tak byl Lerry během chvíle osedlaný a připravený na vyjížďku. V tu chvíli přišla Marečkova chvíle. Napochodovali jsme do boxu a dovolili Marečkovi, aby si na koníka sáhnul. Je úžasné cítit tu hladkou koňskou kůži. Ta vůně, která vás obklopuje, ta majestátnost tohoto tvora. Mareček chvíli sahal na koníka a pak se najednou vyděsil a začal pokňukávat. Proto jsme ho rychle stáhli, aby se ani jeden z nich nestresoval.

Táta nasedl a po chvíli zmizel spolu s ostatními koníky. My s Marečkem jsme se šli občerstvit a pak jsme se vrátili na naše místo a vyhlíželi jsme tátu. Každej, kdo kolem procházel, koukal do vajíčka na Marečka a Mareček rozdával úsměvy na všechny strany - prostě má rád lidi, jinak to nevidím. Po hodince a půl jsme zahlídli, jak se táta s ostatníma vrací. Když už byli opravdu na dosah, tak se zeptal, jestli si může vzít Marečka na chvíli k sobě. Dovolili mu to a tak se Mareček i trošičku povozil. To se mu opravdu líbilo a už ani "nenadával". Za to koník už toho měl docela dost a těšil se do "svého bytečku". Proto jsme udělali pár foteček a pak jsme ho propustili. Taťka ho zase očistil a první vyjížďka byla zdárně za ním ... a další dvě jsou zdárně před ním :o)


Zatím žádné příspěvky.