14.10.2012
Dneska nadešel den D. Mareček spinkal prvně sám, jako velkej kluk ve svém postýlce ve svém pokojíčku. Nevím, kdo z nás z toho byl nadšenější, ale asi bych to popsala takto:
Mamka:
Kluka jsme okoupali, dali mu napapat a po tom, co si pomalu usnul ve vozíčku, ho táta přenesl do postýlky. Já jsem rozsvítila malou lampičku a dlouho jsem tam na něj koukala. Nemohla jsem uvěřit, že už je mu půl roku a že už jde spinkat sám. Co když ho neuslyším a on bude muset dlouho brečet, ale aspoň ho nebudeme rušit, až půjdeme spát. Pak jsem zhasla a šla ještě chvíli čumákovat na televizku. Když jsem šla do pelíšku já, mohla jsem rozsvítit velké světlo, protože zde nebyl nikdo, koho by to mohlo rušit. Dívala jsem se vedle postele a tam bylo takové velké, prázdné místo, žádná postýlka a žádnej kluk. Lehla jsem si a dlouho jsem nemohla usnout. Pak jsem ale zabrala. Kluk se probudil kolem třetí hodiny, rychle jsem mu udělala mlíčko a on pak zase spinkal dál. A ráno se probral kolem čtvrt na sedm. Takže v podstatě jako každý jiný den.
Taťka:
Tak konečně bude ten malej křiklouno, kterej mě budí v noci, kvůli kterému nemůžu večer rozsvítit a kvůli kterému nemůžu ani kýchnout, natož zachrápat, spát ve svém pokojíčku. Když bude brečet, tak prostě zavřeme dveře a bude. A ono ho to určitě přejde a nebude nás otravovat a bude spát až do rána. Mno a možná, když tam kluk nebude, budeme mít "prostor i na jiné věci" :o)
Kluk:
Tak, vykoupali mě, dostal jsem nabaštit a teď hezky usnu. Jo, taťko, hezky mě polož do mé postýlky. Kolem třetí otevřu očka a co to vidím, teda vlastně nic nevidím, mám je ohromný HLAAAAAAAD! A zase mě mamko polož do pelíšku. Jeee, už jeee rááánooo, kde to jsem. Ty jo, tady to přeci znám, tady je tolik hraček, tady se mi to tak líbí. Ale už mě to tu neba, mamko, kde si, já chci vstáááááávaaaaat!!!

Zatím žádné příspěvky.