29.12.2012
Snažím se každý rok dostat v době vánoc do Prahy. Moc to tam miluju, sice není extra příjemné, prodírat se tolika lidma, ale prostě ten "strom" je pro mě ohromný symbol vánoc a já si prostě nemohu pomoci. Po tom, co jsem se dala dohromady s přítelem, začali jsme tam jezdit společně a co víc, on tam má příbuzné, tak to máme vždy s takovou hezkou a milou zastávkou. Bohužel v loňském roce nám to jaksi nevyšlo - vůbec s tím pupíčkem (čekacím) nám nevyšlo více věcí. Ale letos jsme to chtěli určitě zvládnout a udělat z toho takovou krásnou tradici.
S příbuznými jsme se domluvili, že dorazíme a nic tedy nebránilo cestě. Vzali jsme sebou kočárek, baštu a další blbinky pro Marečka. Láhev vína (pro strejdu - a jak se následně ukázalo, on víno nepije, sakryš :oD) a láhev moštu (pro tetu, protože taky čeká Jakoubka :oD), zvoneček ke kafíčku (pečené cosi ve tvaru zvonečku :oD) a předsevzetí, že něco koupíme i prcíkovi, ale to se musíme ještě zeptat, co konkrétně (já měla představu o takovém tom deníčku miminka, ale vím, že teta si ho už kupovala sama).
Dorazili jsme na čas, se všemi se přivítali, dárky rozdali a pak teprve začlo to pravé veselí. Já samozřejmě musela ochutnat cukroví, co kdyby bylo lepší než to, co máme doma :o). Mareček musel osahat stromeček, kocourka, ale především dárek, který dostal (ten jen mezi námi stihl i ocucat :oD). Pak jsme dostali obídek a vyrazili na tramvaj směr Staromák. Ještě před odchodem dostal Mára nabaštit, ale teda moc mu to nejelo, přičítala jsem to tomu velkému ruchu kolem něj. (Protože kocourek byl jeho velký kamarád, jak ho zahlédl, hned začal křičet, pískat a smát se na něj a nebýt toho, že kocour uměl rychle utíkat, tak by se s ním klidně rád i pomazlil).

Jedna tramvajka nám ujela před nosem, ale tu další už jsme v pohodě stihli. Cesta byla dlouhu a tramvaják s námi jel, jako kdyby nás ukradl :o). Nicméně po výstupu z tramvaje a zapojení se do toho davu, který kráčel ke stromečkům, mi bylo krásně a doufám, že nejen mě (dokonce jsme stihli koupit i deníček miminka :o), z čehož mám ohromnou radost!!)

V rychlosti jsme to tam prošli, všechno okoukli a pak mazali zase na tramvajku. Člověk by řekl, že to byl prima den, ale bohužel ještě nebyl u svého konce. Po nástupu do tramvaje a tom, jak s námi pan řidič opět jel, jako kdyby nás ukradl, se Marečkovi udělalo špatně. Co si budem říkat, chudák malej, byl špinavej úplně všude. Dojeli jsme k příbuzným, já ho celého svlékla, osprchovala, oblékla do náhradních věcí (taky sem mu dala svoje nové pončo - svetřík, aby mu nebyla zima) a vyrazili jsme na cestu dom. Ještě v Praze se mu udělalo špatně ještě jednou - rychlá brzda a zastavení v podstatě na krajnici. Prcík malej, bylo mi ho líto, v zadu samotného jsem ho nechat nechtěla, aby se případně neudusil a dozadu sem k němu kvůli kočárku jít nemohla. Takže jel se mnou vepředu a já měla neuvěřitelnou obavu z toho, že se něco stane! To byl teda víkend.
Zatím žádné příspěvky.