31.12.2012
Moje rodina je sice prazvláštní, ale snaží se hodně držet pospolu. Proto i na Silvestra se scházíme na pozdní obídek (nebo brzkou večeři, kdo ví). Ale hezky od začátku.
Ráno jsme vstávali poměrně pozdě, Mareček spal skoro do osmi, světe div se. Na druhou stranu to byla trošku čára přes rozpočet - zbývalo nám méně času, než jsme doufali. Taťka vstal pak kolem deváté, to my jsme už byli převléklí a už jsme trošku uklízeli, Mareček byl nabaštěnej. Kolem desáté konečně taťka vyrazil na nákup, chybělo nám pívo :oD a další dobrůtky. Já osobně jsem si myslela, že to nestihne, protože si dával docela na čas a měla jsem také pocit, že v krámě bude hodně lidí - ale znáte to, copak si chlap dá říct??!!
Když jsem vyluxovala a jakžtakž všechno uklidila, chtěla jsem začít dělat jednohubky, ale po mrknutí na hodiny mě polilo horko, za čtvrt hodiny mám odcházet k babče a pak hurá na vlak. To nikdy nemůžu stihnout. Začala jsem oblékat Marečka, ještě jsem zavolala babičce, ze nestíháme a jestli si pro nás nedojde. Mára se tak neuvěřitelně vztekal u oblíkání, kopal nohama, bylo mi do breku. Do toho zazvonil zvonek, hurá babča, teď už to poběží jak po drátkách. Ale kde že, byl to pošťák, donesl mi zásilku. Takže Marečka do postýlky a rychle utíkat dolů. Po návratu se snažím Máru dooblíknout, ale ten kopal ještě víc. Já byla zpocená a fakt na krajíčku, protože to prostě nešlo. Pak zazvonil telefon - Martin, že nestíhá a že mám vyrazit sama za babičkama. A tak mu skoro v breku říkám, že nestíhám, že Mára není ani oblíklej, že se vzteká. Chtěli jsme, aby byl načinčanej, takže dostal tílko, košili, kravatu, ponožky, punčocháče bez tlapiček, dříny, vestičku ... a to všechno mu nandat, byl tak říkajíc nadlidský úkol. Pak zase zvonek, prosím, ať je to babí. Byla to babí!!! Vyšla nahoru, to už byl Mára skoro oblíklej, ještě dát do kombinézy, fusaku a do kočáru (baštu sebou a všechny věci jsem naštěstí už měla sbalené). Takže já rychle do sprchy, moje natočené vlasy my samozřejmě lehly, obléknout se do slavnostního a rychle makat za babčou. To už se blížil Martin a i druhá babička docházela. To oblékání a tak nám trvalo skoro 45 minut (jo a ještě když už byl Mára obléklý, tak se posrajdil). Ufff.
Když jsme vyrazili, naštěstí s předstihem, protože vlak by na nás nepočkal a tak jsem všechny trošku mystifikovala a řekla jim špatný čas, abychom to určitě stihli, nahodila jsem hezké tempo. Babičky se nakonec rozhodly, že pojedou tramvají. Chtěli nám vzít i kočárek, ale my chtěli jet s Marečkem. Ani jsme nemuseli tak moc upalovat, jak se na první pohled zdálo. Martin došel koupit lístky a já dojela na peron za babičkama. Společně jsme pak nasedli do vláčku a vyrazili směr Vratislavice. Tady už na nás čekal bráška, ale ostatní ještě nebyli připravení k odchodu. Vyrazili jsme teda napřed, protože cesta byla hezky do kopce a my se chtěli ještě zastavit u příbuzných.
Po skoro hodině jsme se doplazili do restaurace. Zamluvené stoly se na nás už krásně smály a tak jsme se rozsadili a začali si vybírat, co dobrého si dáme k baště. Musím podotknout, že jsme ještě nebyli všichni, zbytek rodiny dorazil o chvilku déle, ale i tak už nás byla skoro plná restaurace. Mareček byl ve svém živlu, putoval z ruky do ruky, každý se mu věnoval, rozesmíval ho, hrál si s ním. Pak dostal obídek a strejda vytáhnul "legrační věci", které si musel každý z rodiny nasadit na hlavu. Mareček se ale nejvíc usmíval a pozoroval maldou servírku. Museli jsme se tomu strašlivě smát, že už začíná takhle hezky od mala. A když ho i ona pohladila po nastavené tvářince, byl v sedmém nebi. Pak začal být unavený a tudíž jsme ho vzali ven a uspali. Jedna společná fotka nakonec nemohla chybět. Pak se rodinka rozujížděla autíčky, ale větší část šla pěšky a tudíž jsme pouštěli rachejtle, protože už byla tma. Z toho měl Mára ohromnou radost.


U baráčku brášky jsme se rozloučili, všem popřáli vše nej do nového roku a vyrazili opět na vlak. Už na nás totiž čekala teta, která pro nás připravila samé dobrůtky. Dorazili jsme k ní a Mareček byl opět ve svém živlu. Bylo zvláštní, že už bylo tak pozdě, on byl plný energie. Hrál si, stoupal si na kolínka, smál se, koulel očima, prostě byl na jedničku. Udělali jsme pár foteček, mě se nejvíc líbí rodinná valná hromada .oD. To už se blížila osmá hodina a my pomalu vyrazili domů. Jedna babča nám utekla a nešla s námi k tetě a tak jsme ji pak volali, že už jsme doma - byla to klika, protože usnula a to by ze Silvestra nic neměla. Moje mamča šla s námi k nám. Převlékli jsme Marečka, dostal nabašti a v tu ránu padl za vlast. Rychle jsem udělali pár jednohubek a už se věnovali televizi, hraní karet a povídání. Moje mamča kolem jedenácté hodiny odešla domů. :o( první Silvestr bez manžela - bez mojeho tatínka - ale prostě chtěla být sama a nejspíš vzpomínat a brečet, co si budem povídat. Druhá babča zůstala do půl jedné a pak nám také utekla.

Byl to dlouhý a náročný den, ale určitě stál za to!!!

Zatím žádné příspěvky.