1.1.2013
Tak kdyby toto pořekadlo mělo skutečně platit, tak bych byla hezky utahaná a furt bez Martina :oD. Ale hezky od začátku.
Když jsem se koukala na geocaching, všimla jsem si, že jako tradičně je tam uveden Novoroční výstup na Ještěd. Loni jsem tam tak nějak s tím svojím pupíkem nedorazila, ale letos, když už není pupík, tak by to přeci mohlo jít. Zkusila jsem nahodit háček u Martina, ale tam se to teda fakt neujalo. Mno co, tak půjdu sama. Přihlásila jsem se k pochodu s poznámkou, že budu ale potřebovat nějakého silného muže (silné muže), aby mi pomohli s Márou nahoru. Chtěla jsem si ho vzít do klokánka, ale abych to táhla sama, tak to bych opravdu nezvládla, zvlášť, když se nešlo po silnici, ale turistickou cestou. Bohužel se vůbec nikdo nepřihlásil, dle očekávání a tak jsem musela zvolit jinou variantu. Pojedu s kočárkem.
Krásné rozhodnutí - všechno jsem připravila a mohlo se vyrazit. Pochlubila jsem se babičce, že tam půjdu sama a ona se hned přihlásila, že půjde také. Nemyslím si, že by ji tak strašně uchvátil výstup na Ještěd, ale spíš to, abych tam nešla sama. Dojela jsem na místo srazu, zaparkovala, vyndala kočárek, připravila kluka a šla se pozdravit s ostatními. Po chvilce rozmlouvání a předání hraček pro prcka (kamarádka mi tam přivezla míčky a plastovou autodráhu) jsme vyrazili. Přidala se k nám ještě jedna kamarádka, takže jsme si cestou i popovídali. Nicméně, nahoru jsme to šli hodiny a byla to fakt dřina. Potěšilo nás, že ostatní, co šli po turistické dorazili skoro ve stejnou dobu. Sice to bylo tím, že cestou lovili jednu cachku, ale to nevadí. Nahoře jsme si dali vrcholovou premii, orazítkovali naši přítomnost a po nějaké době se vydali zase dolů.
Musím ještě něco říct, byla jsem docela naštvaná na údržbu Ještědu. Oni vůbec nepočítají s tím, že by tam někdo přijel s kočárkem. Cesta schůdná pro kočárek byla zavřená a druhá cesta byla celá pokrytá ledem. Dalo problém vyjít to sama, natož u toho tlačit kočárek. Takže já se držela zábradlí jednou rukou, kočárek tlačila druhou rukou a za mnou babča chytala, kdyby náhodou něco, nebo někdo ujel :oD. A pak nastala další chvíle napětí, protože jsem si nebyla jistá, zda kočárek projede dveřma. Nakonec jsme se protlačili, vivat.
Cesta dolů byla snad ještě horší, než cesta nahoru. Docela to klouzalo, kočárek nutil jít rychleji a bylo náročnější ho udržet na cestě. Do toho furt lidi, auta a tak. Mno byla jsem ráda, když jsme konečně dorazili zase dolů k autu a dojeli dom.
Tam už na nás čekal Martin - došli jsme si na brzkou véču - svíčkovou - k babí od Martina (k mojí mamce jsem šla na obídek - svíčková). Popřáli jsme si krásný Nový rok, nabaštili jsme se a pak vyrazili k mojí mamce, kde na nás čekal brácha s rodinou. I těm jsme popřáli krásný Nový rok. Já cítila takovou krásnou a příjemnou únavu a měla jsem radost, že jsem viděla celou rodinu!

Zatím žádné příspěvky.