Nedá mi to a zase jednou musím popsat, jak vypadá náš den. Tudle jsem si tak pročítala ty svoje článečky a přišlo mi úplně neuvěřitelné, jak to u nás probíhalo dříve. Prostě všude je vidět nějaký vývoj :oD dokonce i v tom denním programu.
Náš den
Ráno vstáváme mezi sedmou a půl osmou (někde se sice zadaří vstát i před sedmou, ale to je již opravdu, ale opravdu ojedinělé). Většinou jsem vzhůru o pár minut dřív, než Mára a tak si ještě v rychlosti otvírám knížku a čtu si a nebo jen tak ležím a koukám na hodiny a odhaduji, za jak dlouho uslyším to první "ehmmm". Většinou se ozve do deseti minut :oD.
Vstanu a otevřu dveře dokořán, jak vrznou, hned se ten náš drobek otočí, aby viděl, kdo se to k němu hrne. Sice má v papule dudáka, ale i přes něj vidím, jak se na mě usmívá (takové dny mám nejraději!, není nic krásnějšího, když se vstává s úsměvem na rtech). Dojdu roztáhnout žaluzie a pak už se hrnu k drobkovi, který se už většinou mezitím zvládá postavit v postýlce - spinká ve spacím pytli, takže mu to občas dost dlouho trvá, než se mu podaří postavit se na nožičky - v ruce má samozřejmě jednu nebo dvě spinkací plíny a je připraven na přenos do obyváku.
Ve většině případů pouštím televizi a kompa. Pak jdu s Márou kšeftovat, jestli vymění dudlíček za bombonek. Když nechce, vím, že ještě není dovařený a tak si sedáme a koukáma spolu chvíli na televizku a nebo si pouštíme nějaké písničky na PC. Také v rychlosti prolétnu maily a pak následuje druhé kolo na výměnu dudlíku. To už si dá říct, takže může konečně pořádně povídat. Hned mi ukazuje, kde máme hodiny (říká u toho "tiktááák"), kde máme květiny ("kitíííí") a v neposlední řadě ukáže na PC, kde je jako spořič jeho fotečka, když byl malé miminko ("mimííí"). Pomáhám mu ze spacího pytle a pak tu začne ta naše tryskomyška pobíhat ze strany na stranu. Vždycky jsem strašně překvapená, když kouknu na hodiny a vidím, že se blíží osmá hodina.
Rychle popadnu Máru a jdu ho převléknout - teda, když nezačne říkat "mňam, mňam", protože to je mi jasné, že by byl při převlékání dost vzteklej a jdeme se teda nejdřív nasnídat. K snídani dostává brouček každý den nějakého jogurtíka, kousek ovoce a většinou přijde řada i na rohlík, nebo chlebík. Teda, rohlík a chlebík, ze kterého poctivě ojí sýr a šunku a jen když má náladu, tak dojí i rohlík či chlebík. To je naše každodenní handrkování, když mi tam nechává jen chleba a já se vztekám, že takhle se nepapá. Pak se postaví v židličce a já se můžu klidně rozkrájet, ale on už si nesedne - prostě dojedl a tak chce od stolu. (je vidět, že je to beran, málokdy se mi s ním podaří něco udělat).
Po obléknutí - to už se nám blíží devátá hodina, protože opravdu třeba 45 minut snídáme - k nám buď přijde babí a nebo my vyrážíme za ní. Společně jdeme nakoupit do krámu rohlíčky a chlebík. Když je hezky, jdeme na písek a když hezky není uděláme nějaké kolečko s kočárkem v okolí baráku. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, to už je po jedenácté a my se musíme vracet dom, protože se musí přichystat obídek.
Teď, jak mám tu těhucukrovku, se ve většině případů čas obídku řídí podle mě - tudíž většinou jíme až kolem jedné. Ale když vidím, že je prcek utahaný, tak udělám obídek opravdu dřív, aby mohl zalehnout. Po obídku jde rovnou do postýlky. Délka spánku je různá, záleží na jeho rozpoložení :oD, je schopen spát i do půl páte, ale to se mu nechce spinkat večer. Takže mu dávám na psánek maximálně dvě až dvě a půl hodiny a pak ho začnu nenápadně budit.
V poslední době vstáváme prdelkou napřed. Tím myslím, že se mu nechce vstávat. Ač ho třeba ani nevzbudím, je takový ukňouraný. Hned v postýlce vstává, ale je vidět, že sotva stojí na nohout. Snažím se ho položit, poplácat po prdelce a říkám mu "dospinkej se". On se teda položí a s otevřenýma očima ještě chvíli leží. Když si pro něj po chvíli dojdu, tak už se usmívá a já vím, že je připraven na opuštění pelíšku.
Odpoledne se snažíme ukecávat tátu, aby s náma chodil na procházku, ale je to náročné kvůli tomu, že dělá na ty směny. Buď je utahaný a nechce se mu, nebo je nevypsalí a nechce se mu a nebo je v práci. :o( takže ve většině případů jdu s Márou ven sama a nebo nejdeme ven vůbec. Ale to je teď - v těchto dnech, jak je ošklivo, protože dokuď bylo hezky, tak i táta chodil moc rád na procházky.
Když jdeme ven, vracíme se po hodině, hodině a půl a jsme zmrzlí, jak nechci říkat co. Mára zbaští svačinku a pak si jde hrát. Ve většině případů doráží na tátu, ten ho lechtá a Mára pak křičí. Stačí, aby si hrál 15 minut a po celém bytě jsou hračky - člověk když jde, tak furt o něco zakopává (a já to pak skoro půl hodiny uklízím, za trest todle). Pomalu se blíží sedmá hodina a Mára začíná být ukňouranej a utahanej.
V rychlosti chystám večeři. Ve většině případů ji dělám studenou, ale v poslední době si oblíbil baštit se mnou ovesnou kaši a nebo párek, takže někdy máme i teplou :oD. Stejně nejraději ovšem ujídá tatínkovi z talíře, ať táta baští, co baští. Kolem půl osmé ho popadne tatínek, jde ho slíknout a okoupat. Pak přichází moje uklízecí půlhodinka. Kluci se zatím okoupou, namatlají krémem, obléknou do spinkacího a já v rychlosti udělám mlíčko Márovi.
Pak dostávám Máru na klín já a on si vybumbá mlíčko. Hned na to ho šoupám do pelíšku. Ve většině případů hned usíná, ale jsou i dny, kdy se mu spát nechce a brečí v pelíšku. Nedá se svítit, to si ho pak ještě vyndáme a je s nám chvíli v obyváku (někdy i dvě hodiny a to už začínám být nervní). Pak je přenesen zase do postýlky, kde většinou hned usne.
V noci bývá klid - teda klid, až třikrát za noc se probere, protože nemůže najít dudlíka. Vždycky chce hned napít i šťávičky. Ale jsou noci, kdy opravdu spí od večera do rána. Už v noci nedostává mlíčko. Čekají nás další kroky - odstranění dudlíka a přesnu z postýlky do velké postele, aby postýlka byla volná pro malého prcka (chci to udělat ještě před tím, než se narodí, aby Mára neměl pocit, že ho malej vyštval z postýlky). Nemám ráda noci, kdy straší - prostě se probere a ve většině případů kvůli růstu zoubků nespí třeba dvě tři hodiny. To pak mám pocit, že mi šediví vlasy, jsem nepříjemná máma - utahaná, většinou mě začne bolet i břicho - je to vážně nepříjemné. Kvůlu druhému prckovi bych se potřebovala pořádně vyspat, ale když si Mára postaví hlavu .... :oD ...
Vůbec se netěším, jak bude vypadat náš den, až tu budou dva :oD. To abych začala trénovat noční nespaní :oD. Tak todle byl tedy náš den na 19 měsících. Tak zase za půl roku popíšu, co se změnilo :o).
Zatím žádné příspěvky.