Tak a máme další vánoce za sebou. Musím říct, že s jejich průběhem - tedy vysloveně dnem 24.12. - jsem byla docela spokojená. Teda, když to porovnám s předchozíma rokama, tak tendle byl vážně tak nějak jakoby nejlepší. Jestli to tak bude i nadále, tak to budu velice ráda.
Ale je fakt :o(, že dny před tím jsem si dost probrečela. Nevím, jestli to mám připisovat hormonům a nebo jestli se mě tak strašlivě dotklo, když moje mamka řekla mojemu strejdovi, že by nejraději byla sama doma a nemusela se k nám pachtit a tam bůh ví do kolika sedět a nemít své pohodlí :o(. Nebo když manželova maminka prohlásila, že když nebude nic pořádného k pití, že jsou vánoce na prd .o(. Nebo naše hádky s manželem, když trval na tom, že se musí celý byt totálně vydrhnout, vydrbat, vymít, vyluxovat a bůh ví co všechno ještě a den, který je ochoten tomu věnovat je 23.12. (takže dopředu nepomůže s ničím a pak by mě strhal den před vánoci, kdy už toho vážně mám až nad hlavu, kdy se tradičně jezdí popřát v klidu tetě k svátku - je totiž Eva). Nakonec se to prostě všechno tak nějak zvládlo a zdálo se mi že všichni byli spokojení. Teda, snad se mi to jen nezdálo, doufám!
Já od toho naopak očekávala, že klid, pohodu, že se nic nebude přehánět, přeci jen jsem v devátem měsíci. Rozhodně jsem nechtěla, aby mě někdo obskakoval, to ne, na to si moc nepotrpím. Šťastná dětská očíčka, až se budou rozbalovat dárečky - vyprávěla jsem mu, že pod stromečkem budou dárečky a že si je bude moci otevřít, tak se těšil. Taky, že rodina bude pohromadě, že pak uděláme spoustu návštěv po příbuzenstvu, se všema si hezky po povídáme ... beze spěchu, shonu. Když nad tím zauvažuji, tak to byly i první vánoce, kdy Martin nemusel ani na silvestra a ani na štědrý den do práce, takže jsme opravdu mohli být všichni pohromadě - možná i to byl nezvyk a i proto to trošku skřípalo.
Nicméně, kdybych se vrátila ke štědrému dnu :o), jako klasicky se babči trošku špičkovaly, ony to už jinak prostě neumí. Každá má na různé věci různé názory a to se prostě promítne. Každá donesla ten "svůj" bramborový salát (a my s Martinem teda ochutnali oba :D). Jedna zdobila stromeček, druhá pekla řízky a já chystala chlebíčky (to bylo z toho důvodu, aby si každá mohla "hrát" na svém písečku, ale i tak jsem dost často zaslechla - "neorganizuj mi to" od Martinovi mamky, když po dvou hodinách zdobení stromku tam nakoukla moje mamka a ještě nebylo ustrojeno - jestli má náš stromeček metr na výšku, tak je to hoooodně a nebo "všímej si, ať se ti to nepřipálí" od Martinovi mamky, když zase nehlédla do kuchyně, jak tam moje mamča smaží :oD. A nebo když obě přišly ke mě a chtěly, abych rozhodla o nějaké kravině, musela jsem se fakt začít smát jak ... a říct jim, že je to přeci úplně, ale úplně jedno, hlavně, ať jsou v klidu, že na tom štědrý den opravdu nestojí a nepadá.)
Slavnostní večeře u které se ze začátku prcek vztekla, protože si myslel, že jen on si musí sednout do židličky a ostatní tam nebudu s ním. Museli jsme si nejdřív sednout my, aby i on mohl zasednout a začít baštit. Malej baštil rybičku jak divej, to jsem ani nečekala a i nám moc chutnalo. Pak jsme každý našel pod talířem kurunku a šupinku pro štěstí! Nakonec jsme všechno uklidili, nádobí dali do myčky a Máru na chvíli zavřeli do pokojíčku. Ježíšek nanosil dárky do obyváku a pak se ozval už jen zvoneček.
Rychle jsem vběhla do obyváku, abych zachytila první pohled, překvapení, úžas ... mno moc se nepovedlo, byl moc rychlej a tak je to rozmazané, ale i tak, stálo to za to. Rozbalování bylo taky moc prima. Nejdřív nosil všechny dárky jen mě - prostě ví, kdo u nás v rodině byl nejhodnější. Pak zjistil, že se ty papíry na balíčkách dají trhat a tak začala trhací část. Nakonec si otevřel svoje tři dárky a víc dárků by snad ani nemusel :o). Rozbalování nám trvalo dlooouho a to i z toho důvodu, že si Mára stále odbíhal - tu kousnout do jablíčka, tu uďobnou cukroví a nebo sebrat salám z chlebíčku. Musela jsem se maloučko zlobit, když jsem objevila čtyři nakousaná jablíčka, šest kousků okousaného cukroví a asi čtyři obrané chlebíčky :oD, ale moc dlouho mi to nevydrželo.
Jako největší úspěch co se dárečků týče měly ..... KOLÍČKY .... ježíšek naježil Márovi sadu velkých kolíčků a ty stále dokolečka přenášel a už nic dalšího ani nechtěl otevírat. Kdybych měla udělat pořadí dárečků, které se nejvích líbily, vypadalo by to takhle:
1) KOLÍČKY (jak málo stačí k dětské radosti)
2) TATROVka (takové to autíčko, které měl snad každý z nás, když byl malý)
3) PINokio (na kolečkách se špagátkem a když jede, tak cinká)
4) Medvídek (velkej plyšák, kterýho konečně unese, ne jako toho medvěda po mě)
5) pyžamo (stále si ho pokládal na tátu a dělal na něm hají :oD)
A pak všechny ostatní dárky a že jich bylo. To jsem mu je ještě před vánoci zredukovala - tím myslím, že jsem mu nedala všechny dárky, co jsem nakoupila, protože to by toho tam měl opravdu hooodně). Stejně je to tak krásné, když vidím, jakou z toho má radost. Jak si to hrdě nosí po bytě, jak mi to na chvíli půjči a zase zbalí. Je to takové moje malé zlatíčko. Snažím si ho teď hodně užít ... už nám dvou moc času nezbývá! A on to snad i cítí, že se chodí mazlit častěji a častěji. Někdy mi je z toho až smutníčko.

A samozřejmě i Lukášek dostal dárečky :o) ... přiznávám, že většina byla neoznačená, protože nikdo z rodiny nevěděl, jak se teda bude jmenovat :oD a nebo tam bylo napsáno miminko :o).
Dostal dupačky, bryndáček, dečku, moje první knížka, noční světelný projektor a spací pytel ... a samozřejmě všechno z toho mu chtěl Mára hned zabavit :o). Mno bude to náročné. Do psacího pytel si hází kostičky, projektor si přesunul ke své postýlce, knížku jsem teda schovala, dečku se snažil propašovat do postýlky a jediné, co ho nezajímalo, bylo to oblečení :o).
Zatím žádné příspěvky.