27.8.2012
24 minut strachu
Milý Marečku,
jelikož jsme si všimli, jak moc ti chutnaj přesnídávky a jelikož jsme zjistili, jak neuvěřitelně drahé ty přesnídávky jsou, rozhodli jsme se, že ti nějaké uděláme. Jenže nemáme ani zahrádku, přiznám se, že kupovat ovoce je taky nechutně drahé a tak jsme přemýšleli a přemýšleli.
Jednou jsme jeli na výlet a objevili jsme cestu alejí, která byla poseta hruštičkama. Hrušky byly všude na zemi, taky na stromech, bylo vidět, že je nikdo netrhá a tak jsme se druhý den vypravili s babičkou a natrhali jsme ti hruštičky. Já ti udělala přesnídávku a musím říct, že ti strašně chutná, máš boule až za ušima. Jak jsem se o tom s babičkou bavila, tak mi řekla, že já když jsem byla malá, tak jsem milovala švestkovou. Tu ty jsi ani neochutnal zatím. A tak jsme zase s taťkou začali přemýšlet, kde ulovíme švestky. Opět jsme jeli na výlet a objevili místo, kde byla fůra hrušek. Ale zdálo se nám, že toto místo je dost na ráně.
Dojeli jsme domů a začali se připravovat na loupežnou výpravu. Švestky byly poměrně vysoko, ze země jsme na ně nedostali, ale stromy byly totálně obsypané. Opět se válely také pod stromy a bylo vidět, že je nikdo nesbírá. Nejdřív jsme se podívali do Aresu, abychom zjistili, komu dané pozemky patří. Kdyby patřily obci, tak bychom to vůbec neřešili, ale jak se ukázalo, pozemky někomu patřili. Bylo to fakt loupežná výprava. Takže, do Buautí jsme narvali ty malé štafličky, co máme. Mamka vzala kýbl, tašku a spoustu odvahy a pak jsme vyrazili. Na místě opravdu nikdo nebyl, ale nám se prostě ty štafličky nechtěly tahat z auta. Jak se ale dostat na švestičky? Já jsem začala sbírat ty ze země, Jelikož v noci pršelo, byly to nádherné plody, kterým nic nebylo. Táta se ke mě přidal, ale po chvíli ho to přestalo bavit. Zvedl se a tak na mě koukal, jak to tam sbírám a pak se opřel do stromu a zatřásl. Můžu ti říct, že na mě spadlo tolik švěstiček, že si to nedovedeš ani představit.
Jak je tak sbíráme, najednou kolem jede auto. To auto zastaví a ve mě by se krve nedořezal. Pak se otevře oknýko a nějaký pán říká, co to tady kradeš. Málem jsem upadla. Pak jsme se na pána lépe podívali a ukázalo se, že je to jeden tvůj strejda. Kousek dál bydlel a vůbec si nevšiml, že zde jsou švestičky. Dali jsme mu i ochutnat, tvrdil, že hned odpoledně si půjde taky nasbírat. A tudíž po 24 minutách už byl jak kýbl, tak taška plná a my mohli vyrazit dom.
Švestičky jsem ještě ten večer zpracovala. Tedy alespoň část. Udělala jsem 10 přesnídávek a ty po nich máš boule za ušima!! Takže prej těch 24 minut strachu za to stálo :oD
Zatím žádné příspěvky.