Výstup na Ještěd
Jelikož bydlíme v Liberci a Ještěd je dominantou Liberce, občas si tam uděláme výlet. Většinou je to něco ve stylu, že autem dojedeme na jedno parkoviště nedaleko vršku a jen kousíček, cca 300 metrů dojdeme. Tentokrát byl krásný den, sluníčko svítilo a tak jsme nechali auto o hodně níž, na nádherném výhledu na Liberec a hore vyrazili pěšky. Při pochodování po silnici najednou vidíme, jak jede lanovka. Kluci utíkají, aby ji ještě pořádně viděli a jak tak stojíme pod lany, projdou kolem najednou dva páni a Mára vidí, že jdou pod lany nahoru. Jeee, to by bylo něco - prolítne mu hlavou. A tak se toho táta hnedka chytá a že s Márou půjdou pod lany - hm, hezký nápad - a já že to mám s Lukym obejít. A to se mi teda vůbec nelíbí. Nelíbí se mi to, že neuvidím Máru a nelíbí se mi to, jak dlouho bysme to obcházeli. A je rozhodnuto, jdeme taky pod lany.
Ten kdo zná cestu na Ještěd pod lany ví, že spodní část je celkem dobře schůdná - až na to, že je to furt do kopce :oDD. Horní část je horší - je zde hodně kamenů, suti, kouský klacků, hlíny, prostě všeho možného, po čem se to docela klouže. Když vidím, jak to Lukymu hned dole podkluzuje, vedu ho za obě ruce a div že ho na každém kroku nenadzvedávám. Zároveň musím uznat, že jsem hned po chvlice byla totálně utahaná :o(, záda bolela a ruce jsem skoro necítila. Taky mi dvakrát málem vyskočilo srdce z hrudi, když mu to i přes mou pomoc ujelo. Volám na manžu, že si kluky na chvíli vyměníme, a on souhlasí. Jenže Mára je jak kamzík, okamžitě upaluje nahoru a zde mám pro změnu problémy ho stíhat :oD. Až ve chvíli, kdy objeví, že všude okolo jsou velké borůvky, dává mi chvíli odpočinku a já toho okamžitě využívám a vyhledávám schůdnější cesty. Postupujeme stále výše, sice z nás teče, sluníčko na nás krásně svítí, ale na druhou stranu jsme objevili jeden úžasný výhled, který jsme do té doby neznali. Mě napadají myšlenky, že na těch vyhřátých kamenech by mohly být hadi a opět cítím, že mi srdce snad vyskočí z hrudi. Uklidňuji se tím, že když nevyskočili na ty lidi, co šli před námi, nemají důvod vyskakovat na nás. Jsem nejšťastnější člověk, když s Márou vylézáme nahoře u Ještědu a z vršku pozorujeme poustup Lukyho a táty. Luky se statečně drží a krásně pochoduje. Mára opět začíná s tím, že má hlad na palačinku. Ten projevoval už cestou nahoru a vždy se mě ptal, zda mám také hlad :oD. Mno neměla jsem, ale když manžel po výstupu s Lukym řekl, že půjde pro auto, tak jsem mu řekla, že to nepůjde, že se Mára prostě těší na tu palačinku.
A tak jsme šli do Ještědu na palačinku a nádherný západ slunce. Palačinka vyšla na 94,- z toho mě sice málem omyje :oD, ale když si ji tak přál. Díváme se na nádherné výhledy a manža říká, že bychom si tu romantiku mohli užít ještě líp - dojít si na véču. :oD když vidím ty ceny, vůbec se mi do toho nechce, ale po chvíli mi říká, že když je to jednou za čas, zakrývám si část s cenami a vybírám si baštu. Donesou nám ji po chvíli, vypadá to úžasně a tak společně baštíme a pozorujeme západ slunce a užíváme si. Po chvíli se nás kluci ptají, kde je sluníčko a proč je venku tma ... sakra a tak rychle upalujeme k auto a že je to docela kus - jo a musím podotknout, že je půl desáté a ty panoramata stojí za to. Ale ve chvíli, kdy manža začíná mluvit o klekánicích, nenápadně do něj strkám, ať toho fakt nechá - protože ta tma děsí i mě :oD. Kolem desáté jsme u auta a kluci v bdělém stavu vydrží až domů a celou cestu povídají o všech zážitcích, co se jim stalo a co všechno ten den zažili .... i druhý den básní o Ještědu, asi to pro ně byl opravdu velký zážitek!
Zatím žádné příspěvky.