Ze svého dětství mám jen pár střípků vzpomínek na tábory na které sjme jezdila, ty jsem trochu oživila v době kdy ještě před dětmi jsem absolvovala tábor jako asistentka u dětí s PAS. Ale to už je taky dávno
.
Loni si vyzkoušel Ondra dva příměstské tábory a tak letos nastal čas kdy se rozhodl že zvládne stanový tábor. Čekalo ho celých 10 dní v přírodě, tak dlouho ještě nikdy bez nás nebyl. Vybírání tábora pro nás nebylo těžké, už loni s touto partu lidiček byl na příměstském táboře a zvládl s nimi i svoji první noc pod širákem. Proto se letos vůbec nerozmýšlel a nabídku odkývl.
Příprava byla veliká, doma táborová výbava nebyla a tak jsme museli nakoupit spacák, ešuš, rybičku(nožík), uzlovačku, .... a na Ondrovo přání jsme přibalili fotku naší rodinky aby se mu tolik nestýskalo.
Když jsem pak doma vše co bylo na seznamu dala na hromadu hrozila jsme se toho jak to to mé dítko dostane do tábora naštěstí vedoucí byli hodní a s bagáží pomáhali a vcelku vše se na místo dostalo, na nádraží totiž po odjezdu vlaku zůstala karimadka s pitím a sluneční brýle naštěstí né naše.

Z celého táborá mám já jen střípky, kdy jsem volala pro info vedoucím, ale s Ondrou jsem nemluvila. Tak vím že se mu stýskalo, ale dokázali ho zabavit jeho oblíbenou matematikou, vytrhli mu tam zoubek který se kýval už při odjezdu, doštípali jej konějaké potvůrky a málem s ním šli k lékaři jak moc mu to nateklo. Jinak mě uklidňovali že vše je v pohodě a i když patřil k nejmladším tak je statečný.
Na návrat jsme se těšili oba dva a bez slz se neobešel, konečně se mi vrátil můj statečňák i když špinavý až za ušima zralý rovnou do vany, stejně tak vše co bylo v tašce putovalo do pračky. A začalo vyprávění jak si užívali vody, spali v bouřce po širákem, jak někteří měli letecký den ( chápej nepořádek ve stanu a tak vše letělo),jak si to tam užívali při bitkách, jak bojovali a on jako poslední zbil kuchaře,ale i jak se mu stýskalo a že zatím neví jestli si to ještě někdy zopákne. Naštěstí na příměstský tábor za měsíc chtěl zas. Víc zážitků jsme se dozvěděla až z táborových fotek ( např. dostali na ochutnání červy) a z vyprávění vedoucích - ozvěděla jsem se že byl vzorně nabalený a měl vše jak má být, pak ale nevím proč některé věci vůbec nepoužil a nebo dle fotek nosil spoustu oblečení naopak skoro stále - např. mikina tu měl skoro pořád
, jak pluli na lodích a skákali do vody, no a Ondra řekl že umí plavat ale nestihl dodat že jen z rukávky. No hlavně že si to užil a po pár dnech se už těší na tábor zase za rok.
Po návratu, špína a smrad nešel až tak dobře zachytit

Po vytržení zoubku

Ze života tábora


Zatím žádné příspěvky.