18. týden těhotenství

Co se děje s maminkou?

Ženy, které jsou již těhotné podruhé (popř. potřetí a více) mohou v tomto týdnu pocítit první pohyby svého miminka. Pokud jste těhotná poprvé, budete si muset ještě asi 2 týdny počkat.

Začínáte rovněž rychleji než doposud přibírat na váze, od tohoto období budete přibírat asi 0,5 kg týdně. Je tedy vhodné pravidelně cvičením posilovat páteř – předejdete tak nepříjemným obtížím. Nejjednodušším způsobem je navyknout si na správné držení těla!

Nezapomínejte též na vhodné obutí, boty na vysokém podpatku vyměňte co nejdříve za pohodlné boty na nízkém podpatku. Nejsou však vhodné ani boty zcela bez podpatku, u některých žen může dojít k propadání klenby nohy, a tím k velkým bolestem. Správnému obutí věnujte zvýšenou pozornost.

Přírůstek na váze v těhotenství

Je velmi individuální. Udává se průměrně asi 12 kg. Z toho připadá jen asi 3 až 4 kg na miminko, zbytek tvoří placenta, plodová voda, plodové obaly, zvýšený objem krve a celkový objem vody v těle, zvětšené prsy a zvětšená děloha.

Některé ženy přiberou v těhotenství i 20 a více kilogramů, a přesto nemusí mít problémy dostat se po porodu na svou původní váhu (či dokonce nižší).

Nijak se přírůstkem na váze nestresujte, jezte pestře a zdravě (hladovění rozhodně není na místě) a udržujte přiměřenou fyzickou aktivitu. Pokud přibíráte více, omezte mlsání a pití slazených nápojů, nepřejídejte se! Tvrzení, že musíte jíst za dva, není pravdivé.

Těhotenství a sport

Řada žen před tím, než otěhotní, aktivně sportuje. Po dobu těhotenství je dobré tyto sportovní aktivity konzultovat s porodníkem. Obecně se dá říci, že po dobu fyziologicky probíhajícího těhotenství je pohybová aktivita žádoucí. Naopak ženy, které mají těhotenství vedené jako rizikové, ženy s vícečetným těhotenstvím, ženy, které porodník sleduje pro krvácení, předčasné stahy a podobně, by měly nejdříve konzultovat své záměry s ošetřujícím lékařem. Sporty, které hrozí rizikem úrazu, je vhodné vynechat, stejně jako sporty spojené s většími otřesy, skoky nebo míčové hry. Stejně tak nelze doporučit výkonnostní sporty pro riziko nadměrného zvýšení tepové frekvence těhotné ženy a riziko srdečního přetížení.

Obecně doporučovaná je chůze, plavání, stretching, jóga. I ženám, které nebyly zvyklé na pravidelnou fyzickou aktivitu, se doporučuje začít alespoň s těhotenským cvičením. Porod je fyzická zátěž a je dobré na ni organizmus připravit. V rámci cvičení pro těhotné lze nacvičit uvolnění svalů, posílit svalové skupiny, lze natrénovat různé druhy dýchání, které pak u porodu dobře uplatníme. Cvičením lze zlepšit či zabránit bolestem zad, zlepšit držení těla, bránit deformaci nožní klenby a současně usnadnit návrat k původní postavě po porodu. Je vhodné se zapojit do některého z pořádaných kurzů pro těhotné v místě bydliště. Od cvičení lze očekávat kromě zlepšení fyzického stavu těhotné i dobrou psychickou pohodu. Současně lze v pořádaných kurzech potkat jiné těhotné ženy, se kterými je možné diskutovat těhotenské záležitosti a problémy.

Jak roste miminko?

Miminko rychle roste a velmi aktivně se pohybuje, neboť má v děloze nyní ještě dostatek místa. Na ultrazvuku jsou pohyby dobře vidět, prvorodičky je však většinou ještě necítí. Kůže plodu je velmi tenká, pokrytá lanugem, chybí tuková vrstva.

Veliký vývoj prodělává mozek, tvoří se mozková kůra.

Na končetinách jsou vytvořeny klouby, postupně se vyvíjí pevné kosti. S tím souvisí i tvorba sluchových kůstek (ve středním uchu), které začínají přenášet zvuk do vnitřního ucha – miminko začíná slyšet. Vnímá zvuk srdečních ozev matky, její hlas, hudbu… Hlasitého zvuku se může leknout. Nebojte se si s miminkem povídat nebo mu zpívat!

Plod měří od temene k zadečku asi 12 – 14 cm, váží přibližně 150 g.

Více si o průběhu celého těhotenství můžete přečíst na Babyonline.cz.

Za finální korekturu před zveřejněním v Těhotníčku.cz děkujeme MUDr. Romaně Gerychové. Ilustrace: MUDr. Petra Kubáčková.

Více o těhotenství najdete na: http://www.babyonline.cz/tehotenstvi
Více o vývoji miminka najete na: http://www.babyonline.cz/vyvoj-miminka

Tým lékařů Babyonline.cz| 24.6.2011 v 14:49 VSTUP DO DISKUZE K TOMUTO OBDOBÍ
17. týden těhotenství 19. týden těhotenství

Nové články
  • Cesta vlakem

      V týdnu jsme si s kamarádka domluvili setkání v Brně. Pro mě to znamenalo buď jet autem a nebo vlakem. Druhá možnost se mi líbila víc. Dopředu jsem si koupila lístek přes internet, pro mě první novinka byla že místo lístku jsem měla v mobilu stáhlou přílohu z mailu a průvodčí dostla buď kod nebo si sám naskenoval unikátní čtverec. Novinky jsem se bála, ale nikde nebyl problém a tak jsme vesele frčeli. Cesta byla s jedním přestupem na každé cestě. A jak cesta probíhala? Ráno nám do vlaku pomohl taťka, po usazení se , zde jsem poprvé musela nechat kočárek u vchodových dveří, ale místo jsem si našla takové že jsem na něj viděla a Aničku měla v náruči cca 25minut, přišel průvodčí a po kontorle lístku se hned dotazoval zda jsem sama a budu potřebovat pomoc a slíbil že zavčasu dojde a pomůže mi. Slib dodržel a nejen to, hned mě i informoval o nástupišti kde je hlášen můj náš další spoj. U vlaku na mě čekala kamarádka která mi při přesunu ze a do schodů pomohla. V dalším rychlíku jsme zvolili vagon který měl na sobě logo kočárku. ten velmi mile překvapil i když do vagonu jsem pomoc potřebovala, přesun v rámci vozu už byl velmi pohodlný. Hned za dveřma byla dostatečně široká ulička abych mohla mít Aníčku v kočárku vedle sebe a niják jsme neomezovali ostatní cestující. Anička se pro tuto jízdu rozhodla pro odpočinek a po krátkém povození usla. Ve vlaku nebylo slyšet žádné rušivé zvuky a ani drcání a tak malá mohla spát v klidu a probudila se až když jsme měli vystupovat. Tady jsem se poprvé zarazila, problém sjem neměla já ale jiná maminka, která s kočárkem najela do dveří a čekala, za ní fronta lidí a dalších kočárků a mladá maminka čekala až jí někdo sám nabídne pomoc. Mě pomohla kamarádka zcela automaticky, za což jí patří velký dík. Schody do podchodu jsem z části seskákala a z čísti mi pomohla kamarádka. Výtahy se nám totiž nechtěli hledat. Pohyb po městě už byl v pohodě, tramaje na nás vycházeli bezbaríérové a nebo mladíci se sami nabídli s pomocí. Jinak mě samotné nedělá problém si o pomoc s kočárkem říct.   Při cestě zpátky nastal problém do kupéčka pro děti do 10let se kočárek nevešel a v uličce značně zavazel. Proto musel zůstat v prostoru pro kola a já s Aničkou na klíně neustále vykukovala zda je vše v pořádku.  Anička i když se jí cestování líbilo a na spolucestující se stále usmívala až řechtala, začala být už značně utahaná. Možná už vycítila můj neklid ze zpoždění které náš vlak měl, to bylo 25minut a my měli na přestup v České Třebové jen 10minut. Naštěstí se nechala vzorně uspat a hned bylo o malou starost méně. Těsně před stanicí mě průvodčí informoval o tom že vlak na nás čeká a bude stát na vedlejším nástupišti. Uf spadl mi kámen ze srdce a zároveň mě čekal velký úkol zhopsat s kočárkem a zase vyhopsat nahoru, na hledání výtahu rozhodně nebyl čas. Kamarádka mi pomohla z vlaku, rychle jsme si řekli ahoj a já se vrhla do hopsání, zpátky nahoru mě pomohl moc hodný starší pán ( schodou okolností známý z mé práce), do vlaku jsme  doslova vyskočili a už se pískalo k odjezdu. Já až teprve v tu chvíli se koukla na Aničku a k mému překvapení stále spinkala jak andílek. Spinkala vzorně celou cestu tímto vlakem, což zas bylo cca25 minut. Výstup v naší cílové stanici byl už za poslední asistence okolí. Anička se vzorně probudila až ve chvíli kdy jsem došla domů a vynesla jí do 2 patra, zaklepala na dveře a pozdravila se s taťkou, vysmátá odpočatá plná elánu prozkoumávat byt.   I když pro někoho se může zdát cestování vlakem nepohodlné, myslím že jak já tak Anička jsme si cestování užili a zvládli jsme to velmi dobře i ve dvou a určitě ještě někam vyrazíme a klidně vezmem sebou i brášku.   A proč jsem vlastně radši zvolila vlak. I když jsem věděla že pomoc budu potřebovat v podobě nástupu a výstupu z vlaku, schody pomalu zvládám sama, tak ve vlaku můžu vzít Aničku do náručí můžem se projít okouknout míhající se krajinku, případně zasmát se na ostatní cestující a pořád se přibližujeme ke svému cíli. To v autě nejde, tam se buď jede, jede za řevu a nebo stojí a chlácholí. ... »

    Ady.S | 19.07.2014 22:19:13

  • Jaká je péče o těhotné v Belgii

    Právě jsem se vrátila z kontroly. Jsem naštvaná a otrávená. Musela jsem se trmácet do nemocnice kvůli 2minutám u porodní asistentky. neudělali mi žádné vyšetření. změřila metrem břicho a udělala asi 1min monitor srdíčka a to bylo všechno. Další kontrolu máme příští týden v pondělí,pokud do té doby neporodíme, ale už na porodním sále, kam budem docházet 2x týdně, protože už budeme přenášet. Dneska jsme asi 39týdnů a 3 dny. Poslední ultrazvuk jsme měli asi před měsícem, do poradny chodíme 1x za 14 dní a to pouze na kontrolu krevního tlaku, moče a váhy a asi 2minutového monitoringu srdíčka. Přiděleného gynekologa jsem neviděla ani jednou za celé těhotenství, vždy jen porodní asistentku. Doktory pouze na ultrazvuku a to do konce druhého trimestru a pokaždé to byl někdo jiný.  Jinak gynekologické vyšetření nebo kontrola čípku se v Belgii už pár let nedělá z důvodu vysokého rizika přenosu infekce. Netuším jestli jde o přenos z pacientek na personál nebo opačně, protože rukavice si tady berou úplně na všecho až mi to příjde jako plýtvání. Jinak kontrolní odběr krve ve 38. týdnu co se standartně v ČR dělá, tady taky nedělají. Aspoň že berou stěr na streptokoka. Na závěr, jsem strašně ráda že mám svou skvělou gynekoložku v Brně, kam chodím pravidelně při každé návštěvě v ČR. Sice to platím ze své kapsy, ale v Belgii dělají preventivní prohlídku rakoviny děložního čípku jednou za 3 roky. ... »

    Zamája | 08.07.2014 17:24:06

  • Půl roku

    9.7.2014 Tak už je to tady, už je Lukáškovi půl roku. Neuvěřitelně to uteklo, opravdu neuvěřitelně. Den ode dne je dál to malé miminko a pomalu, ale jiste se z něj stává skvělý parťák pro toho většího. Vůbec, ty dva se mají tak moc rádi, ale to je jiná kapitola.  Z prohlídky od paní doktorky mohu konstatovat toto, Luky váží 7520 gramů a měří 67 cm (pro porovnání s Márou který měl 7930 gram§ a 68 cm), pomalu ale jistě staršího synátora dohání (a to při narození mezi nima byl víc jak kilový rozdíl). Je to čilé dítko, které se má k světu, neustále rozdává úsměvy na všechny strany a tak se s ním každý rád mazlí, povídá mu, chce si ho pohladit a nebo ho aspoň pozorovat. (A to mi připomíná, že včera jeden chlapeček v krámě tak dlouho prosil svou maminku, že by si ho chtěl pohladit, že jsem tedy k němu dojela s naším vozíkem a on si hrdě hladil Lukyho po hlavičce :oD). Paní doktorka také říká, že je velice zvědavý, rád něco studuje, prohlíží si a koumá. (Už se mu podařilo i rozmontit pár Márových hraček, čemuž bych fakt nevěřila, hravě si sundává z ruček toho broučka a berušku co tam má na sucháč, plínu si tak dlouho otáčí dokola, až narazí na cedulku, kterou strašlivě rád cucá - dokonce jsem uvažovala o tom, co by dělal, kdybych ji ustřihla - jestli by stále otáčel plínu dokola?). Také chodíme na rehabilitaci - paní doktorce se nelíbily břišní svaly a zádový pletenec. Takže na tom pracujeme - máme denně pět až šest krát cvičit jeden cvik - tedy vlastně měli jsme. Na poslední návštěvě se mě sestřička ptala, zda stále cvičíme, hrdě jí hlásím, že samozřejmě a ona mi říká, tak už toho nechte ano? Tak na ní tak koukám, jako proč, nebo jestli něco dělám špatně, nebo co se děje. A ona mi odpovídá, že dle jejího názoru, je teď pro změnu Luky napřed. Čímž mě docela vyděsila. Mě se líbilo, že Mára začal chodit až na 18. měsících, aspoň jsem ho stíhala vždycky chytit, pak už to bylo o dooost náročnější. Ta představa, že mi brzy začnou utíkat oba rošťáci, nene, jen ať hezky pomaloučku, polehoučku postupuje a nikam nechvátá :oD.  Jak už jsem psala, kluci spinkají spolu v pokojíčku. Zatím jim to vyhovuje, sice občas Mára Lukyho vzbudí, čímž mi tedy nedělá velkou radost, ale jinak bych řekla, že se to tam hodně uklidnilo. Marek už nechodí spát s brekem, protože tam vlastně není sám. Vždycky kontrolu brášku, jestli spinká a nebo ne. A když náhodou Luky nespí, tak mu začne drmolit tou svou hatlamatilkou "ahoj, ty si vzhůru, mno ty si vhůru, ahoj". To má naposloucháno ode mě :oD, ale v jeho podání je to rozhodně roztomilejší :oD.  Baštíme sunar a začali jsme s příkrmy. Musím říct, že Lukymu moc nejednou. Občas jsou to opravdu BOJE. Jak já vždycky nevěřila maminkám, že jim děti nechtějí papat, že jídlo prskají. U Máry jsem to nezažila ani jednou - ten prostě okamžitě baštil a s velkou chutí. Luky je pravý opak. Takže klasicky začínáme od jedné lžičky, pak druhou a když si myslím, že je vyhráno, tak pliv, nebo brrr a je to všude :oD. Taky jsem zjistila, že má raději, když je to sladší, takže u nás zatím vedou mrkev a květák (strašná to kombinace :oD). Když prvně snědl čtvrt mističky (takové maličkaté, to nemá ani 125 gramů), tak to byl veliký úspěch, ale přiznávám, že to byl již zde popisovaný styl - lup lžičku do pusy, vyndat a lup dudlík do pusi, zadudat - a tak stále dokola. Teď už si tak běžně půl té mističky zbaští, ale pak se teda začne neuvěřitelně vztekat a tudíž já vím, že jsme dobaštili.  Co se spinkání týče - já bych řekla, že je ucházející. Vstáváme většinou kolem šesté hodiny (o jak ráda bych si aspoň jednou přispala), dostane nabaštit (vypije tak max 90) a pak si tak dvě hodinky hraje, načež opět usíná asi na půl hodiny. Kolem dováté hodiny dostává další mlíčko, to už většinou 120 a pak vyrážíme ven. Nejčastěji chodíme k tetě na zahradu - v těch vedrech, která panují se mi s ním nikam po sluníčku nechce a tam mají oba krásné vyžití. Kolem dvanácté opět na půl hodinky usíná a tak se v tu dobu snažím dodělat obídek a dát nabaštit Márovi. Toho ukládám do pelíšku a Luky je na řadě s baštou - zeleninkou :oD. Tento boj nám zabírá někdy až 45 minut :oD. Oba dva jsme totálně vyčerpaní a tak dávám Lukyho opět do pelíšku, kde je schopen spinkat i dvě hodiny. Kluci se většinou budí najednou kolem čtvrté, půl páté. Dostávají nabaštit (Luky sní tu 120) a vyrážíme zase ven. Snažím se být do sedmi hodin doma, protože to si Luky žádá véču a jak jí nedostane na čas, ta je dost nevrlý. Po koupání dostává mlíčko a to je schopen vyžahnout i 240. Kolem osmé hodiny už většinou spinká, ale není to vysloveně pravidlo. A kolem dvanácté, jedné hodiny už zase žádá svoji baštu (120 jen to hvízdne) a kolem třetí, čtvrté hodiny chce další baštu (120 v něm zmizí na to tata. Mára jedl méně často, ale za to víc najednou. Tady mám pocit, že se snad nikdy nevyspím :oD Přemýšlím, ale už nic dalšího mě nenapadá - takže takhle vypadá náš půlroční broučínek :o) ... »

    Buik | 06.07.2014 17:04:44

  • Vojtova metoda

    Tak nakonec jsme se tomuto pojmu nevyhnuli. Když jsem přišla na kontrolu s Lukym k paní doktorce - měl dostat pouze očkování - objevila sestřička poznámku od paní doktorky, že chce Lukyho vidět. Posledně se o ničem nezmiňovala a tak jsem byla docela překvapená. Prohlédla Lukyho a řekla, že se jí to moc nelíbí. Nejdříve řekla, že se jí nelíbí jeho břišní svaly a taky zádový pletenec. Byla jsem z toho dost překvapená, protože na poslední prohlídce mi vůbec nic takového neříkala. Napsala nám tedy papír na rehabilitace a že ho mám také co nejdříve objednat k neurologovi. Domů jsem šla celá vyplašená, v podstatě mi nic moc nevysvětlila a ten neurolog, to mi přišlo také zvláštní. Ale hned druhý den manžel vyrazil k neurologovi. Nedal si říct a vyrazil tam později, načež se asik za hodinu vrátil, že tam bylo moc lidí a že mi přijdeme na řadu za další dvě hodiny a to on už musí být v práci. Byl zrovna nechutně teplý den, sluníčko pařilo o sto šest, ale nedalo se nic dělat. Máru jsem předala babičce s tím, že teda vyrážím směr nemocnice. Nemohla jsem nikde najít místo k zaparkování a když se mi to konečně podařilo, tak jsem musela skoro utíkat, abychom daný časový termín stihli. Naprosto uřícená a totálně zpocená - v tom nechutným vedru - jsem tam dorazila, zjistila, že klimatizovaná čekrána je plna, že musíme čekat tedy na chodbě. Jenže já potřebovala odchytit sestřičku. Nedalo se svítit, Luky jsem nechala samotného stát na chodbě a sama si prorazila cestu narvanou čekárnou. Naštěstí to netrvalo dlouho, sestřička vylezla a oznámila mi, že máme dorazit za další hodinu. Jenže co teď? Jet s ním zase domů? Vyrazit do města, kde bylo ještě nesnesitelnější vedro? Chudáček, tolik se potil. Pak mě napadla spásná myšlenka, na Magistrátu mají také klimatizované prostředí a je to kousíček od nemocnice. Vyrazila jsem tam, zavolala kamarádce a tak se o nás krásně postrala. Když už byl opět čas na to, abychom se dostavili k neurologovi, rychle jsem vyrazila, abych zjistila, že se stále nevejdeme do čekárny, ale že už za tři lidi jsme my na řadě. Stála jsem tedy s Lukym na chodbě a čekala, až někdo z čekárny odejde. Tou dobou šly kolem ženské z rehabilitace a hned se začaly vyptávat, proč že tam jsem s tak malým miminkem. Všechno jsem jim vyklopila. Ony si ho začaly prohlížet, zkoušet a pak se mě už jen zeptaly, která paní doktorka nás posílá. Když jsem řekla, o kterou jde, otočily jen oči v sloup. Prý ať ho nechám zkontrolovat panem primářem na neurologii (že se může stát, že nám tu rehabilitaci zruší) a kdyby ne, tak ať jdu rovnou za nima, že se domluvíme. Konečně na nás přišla řada, Luky už se neuvěřitleně nudil. Pan doktor ho prohlédl, hned se ptal, jestli náhodou neměl široké balení - neměl, on měl kyčličky v pořádku - kdybych řekla, že měl, tak by žádnou rehabilitaci nedoporučoval. Do zprávy mu napsal, že je to usměvavé dítě, které hezky pozoruje, jeho motorika odpovídá danému měsíci a z jeho hlediska, že je naprosto v pořádku. Mě pak řekl, že když paní doktorka vypsala rehabilitaci, tak proč to nevyužít, že to platí pojišťovna a že to ještě ždnému prckovi neuškodilo. Tak jsme vyrazily za ženskýma z rehabilitace - ale ty už byly dávno, dávno pryč, protože já se k ním dostala až v půl třetí (a to jsme na řadu měli přijít v jedenáct hodin). Druhý den jsem jim zavolala a tak si nás rovnou objednali.  Chodíme na cvičení a musím říct, že je to moc prima. Když jsem tam bylo poprvé s Lukym, moc jsem se děsila toho, jak je známo, že děti při vojtovce brečí. Sestřička mi začala vysvětlovat, co mu budeme posilovat, jak mu to budeme posilovat a že on nebrečí proto, že by ho to bolelo, ale proto, že je to pro něj nové a neznámé cvičení. Takže mi ukázala jeden cvik na ty zádíčka - dle jejího názoru břišní svaly byly v pořádku a žádné cvičení nebylo nutné). Já to ozkoušela a čekala jsem. Ona se na mě jen podívala a zeptala se co se děje a tak jí říkám, že čekám na další cviky. Ona se jen rozchechtala a řekla, že začneme tímto a že si myslí, že jemu bude jeden cvik úplně stačit. Že to máme cvičit čtyřikát až pětkrát denně a že se na další kontrole uvidí. Já s ním doma poctivě cvičila, ale vůbec jsem si nebyla jistá, zda to dělám dobře. On totiž ze začátku opravdu plakal, ale pak přestal, prostě ze dne na den už nebyl žádný pláč při cvičení. Když jsme šli na tu kontrolu, tak jsem jí hned oznámila, že s ním teda cvičím, ale nejsem si jistá, zda to dělám správně, když nebrečí. Předvedla jsem jí naše cvičení a ona řekla, že to dělám správně, ale že on si to prostě vzal tak za své, že už nemá důvod brečet. Pak si ho prohlédla a moc nás chválila, že je vidět, jaký velký kus cesty jsme ušli a že máme pokračovat. Nevím, zda to skutečně bylo tím cvičením a nebo tím, že se začal přetáčet ze zad na bříško a obráceně - a že ho to strašně baví.Nicméně, cvičíme dál, dál se tu na mě řebí a jám mám dál velikou radost, že mu to tak krásně jde. Máme od paní doktorky předepsáno 6 rehabilitací a i tato sestřička nám řekla, že když už to nemusíme platit, tak ať si to odchodíme. Bude nám to ale nejspíš trvat hodně dlouho. Jak jsem zjistila, my jsme doma, když je sestřička na dovolené a když je sestřička, budeme na dovolené zase my :oD.  Tak velký strašák Vojtova metoda za námi. Kamarádka musela chodit s dvojčátkama a když jsem slyšela ještě její vyprávění, tak mi opravdu lezl mráz po zádech. My s vojtovkou budeme nakonec velký kamarádi!!! ... »

    Buik | 06.07.2014 16:56:49

Nejčtenější články
  • Výbavička pro miminko

    Mou jedinou omluvou je, že máme věcičky po dvou dětech a ještě od hodných sestřenic a tet. Jinak si neumím ani vysvětlit, kde jsme toho tolik vzali. Sepsala jsem a se svýma modelkama Eliškou a Verunkou nafotila, co jsme pro naše mimčo přichystali. Kromě kočárku máme snad všechno. Oblečeníčka je opravdu hodně, po zkušenostech, kdy miminko ze všeho asi po 3-5 týdnech vyroste, opravdu stačí 6 bodyček, 4 dupačky, 2 kabátky, 2 overalky na spaní, pokud je zima a nějaká čepička, ponožky. Pokud děťátko věci zašpiní, je nejjednodušší večer během minutky vyprat. Plínky budem používat jednorázové, i přesto mi moje hodná babička postupně nakoupila asi 50 látkových, takže těch máme opravdu velkou zásobu. Máme asi 3 zavinovačky (úplně stačí 1) a perfektní je heboučká žirafí zavinovačka do autosedačky, tu jsme u poslední dcerky využili opravdu hodně. Postýlku máme v ložnici. Zvedli jsme ji do nejvyšší polohy, ať se nemusím k miminku moc naklánět. K postýlce dáme ještě chůvičku. Polštářky a peřinka jsou zezačátku spíš jako dekorace a aby na miminko nefoukalo. Povlečení jsme ušili nové se starší dcerkou, kapsář je výborný na plínky, náhradní oblečení, dudlík a krém, hned je všechno v noci po ruce. Proutěný koš bude mít miminko v obýváku, aby mělo kde spát a odpočívat ve dne. Koš nám půjčila babička a konstrukci na kolečkách vyrobil šikovný tatínek. Koš vydrží asi do 3 měsíců, potom už se bude batolit na dece. V košíku se zatím usadily hračky, které mají dvě starší dcerky nachystané pro miminko do porodnice. Až se děťátko narodí, určitě sestřičkám taky nějaké hračky na památku přinese. Vaničku jsme koupili novou i s molitanovou koupací podložkou, přebalovací podložku máme ještě po Elišce. Na kojení a jako ohrádku pro mimčo je nachystaný krásný kojící polštář s puntíkama, který jsem vyhrála jako dárek od Mamaja group za článek v Těhotníčku. Autosedačka – vajíčko je po mladší dcerce, uvnitř je vložka pro novorozence. Koupili jsme taky nosítko, nejvíc se zalíbilo Eli, takže už víme, kdo bude prďolku nosit. Kosmetiku i potřebné věci z lékárny už máme taky nakoupené. Moc jsme to nepřeháněli, i tak je toho dost. Uvidíme, co bude miminku nejvíce vyhovovat a později dokoupíme. ... »

    jezurka | 11.06.2012 11:20:35

  • Odkud jsme a kam jdeme

    Ležím potmě, dívám se na vedle mě stojící postýlku a hladím si břicho. Človíčku, zdalipak ty víš, že o tom, co teď prožíváš, tvůj život zdaleka není? Že za chvilku opustíš to relativně bezpečné, teplé hnízdečko a budeš bojovat s takovými věcmi jako je gravitace, bolavé břicho nebo neznámý, šišlající, culící se obličej tvé matky? Zázrak zrození mi přijde na jednu stranu strašlivě absurdní, na druhou stranu neskonale dokonalý. Kdo to jen vymyslel?     ... »

    danicka84 | 10.04.2012 20:12:22

  • Dovolená s bříškem

    „A kdy jako pojedeme na dovolenou?!??“ To byl první a nejdůležitější dotaz mého manžela, když se dozvěděl, že konečně čekáme miminko. Protože bydlíme v horách, neumí si léto bez alespoň dvou týdnů na prosluněné pláži, představit. Nevím, jestli si uvědomil, že za početí našeho broučka může taky on, ale dával to za vinu mě, že jsem naplánovala špatně termín.  „Tak já pojedu sám s holkama“ bylo jeho poslední rozhodnutí, když si uvědomil, že červencové miminko do Chorvatska opravdu vláčet nemůže. Na to jsem hodně zvědavá. Je nervní, jen když jedeme pár kilometrů a Verunka není zrovna naladěná na cestování. Nakonec jsme po dlouhých debatách zamítli i leteckou dovolenou do tropů – nějak se mi do toho s bříškem a dvěma dětmi nechtělo a rozhodli jsme se jet na prodloužený víkend do Aquaparku Babylon v Liberci. Jelo nás šest – já, tatínek, Eliška 9, Verunka 2, neteř Terezka 9 a brouček dobře schovaný v bříšku. Cesta autem byla dlouhá, ale i když už jsem byla ve 23tt, přežili jsme ji s miminkem dobře. S bříškem se nastupuje do auta hůř. Vyplatilo se taky vzít si pod záda polštářek. Na recepci hotelu jsou na rodiny s dětmi zvyklí. Nabídli nám krásný rodinný dvoupokoj, takže jsem mohla s mimčem v jednom pokoji odpočívat a v druhém si hrály holky. Doporučuji naši vychytávku – vymysleli jsme jim bojovku, která je každý den na nějakou dobu zabavila běháním po celém Babylonu. Dostali objevitelské deníčky a plnili různé úkoly, zjišťovali legendu o Babylonu, kreslili obrázky a zkoumali okolí. Tak jsme my měli čas i na odpočinek a další zábavné činnosti :)   Jako těhulka jsem si nejvíce užila hotelové snídaně. Veliký raut, kde byl výběr jídla od teplé snídaně, masa, vajíček, zapékané zeleniny, salátů, obložených mís, zeleniny, až po různé druhy müsli, jogurtů, koblih, buchet, ovocných salátů a dalších pochoutek. Na snídani jsme strávili spoustu času a s bříškem mi nebylo ani trapné zkusit od všeho něco, aspoň jsem vše mohla svést na těhotenské chutě. Dny jsme trávili nejvíce v aquaparku. Nasoukala jsem bříško do plavek a užívali jsme si vodních atrakcí. Miminku se ve vodě moc líbilo, plavání i lenošení v různých zákoutích aquaparku bylo příjemné. Hodně času jsme strávili ve vířivkách s teplou vodou. Jediné, co mimču moc nevyhovovalo, byly sauny. Taky jsme si samozřejmě netroufli na tobogány. Protože jsme schválně pro dovolenou vybrali jarní prázdniny a ne víkend, nebylo ve vodě moc lidí a taky jsme měli k dispozici spoustu volných lehátek na odpočinek. Když nás vodní svět přestal bavit, zašli jsme si do IQ parku a Lunaparku, kde se vyřádili hlavně děti. Já s miminkem povýšila na roli hlavního fotografa a dodavatele svačinek. S bříškem se totiž na kolotoč ani do autíčka vlézt nedá. Večeře v dinner bufetu byla opět záběr. Snažili jsme se jíst střídmě, ale takovému výběru jídel se nedalo odolat. Vyzkoušeli jsme spoustu dobrůtek, nakonec jsme si dali zmrzlinový pohár a odkulili jsme se do pokoje. Zvláštní bylo, že ač jsme my dospělí byli zralí na spaní, děti chytly druhý dech a vyžadovaly zábavu. Takže jsme se rozdělili. Tatínek dostal na starost holky a já mimčo. Starost o drobečka v bříšku byla jednoduchá – otáčet se na správnou stranu, ať si může hezky kopat a občas pohladit nebo poškrábat na zádičkách. Dovolenou v aquaparku jsme si moc užili a nastávajícím maminkám doporučuji! Až se brouček v létě narodí, zeptám se ho, jak se mu v Babylonu líbilo :) ... »

    jezurka | 23.04.2012 00:37:08

  • Úplný začátek

    Těhotenství jsem plánovala téměř přesně na den. Až Barborka oslaví druhé narozeniny, chtěla jsem doma malé miminko. Jelikož mě mé zaměstnání vždy bavilo a nechtěla jsem mezi dětmi velký věkový rozdíl, přišlo mi to ideální. Být doma 4 roky, mít mezitím 2 děti a pak už si s nimi jen užívat a plánovat. Do 10 měsíců jsem kojila Barunku, po ukončení kojení jsem zašla za doktorkou jestli je vše v pořádku a že bych tak za půl roku chtěla začít další miminko. Doktorka řekla že klidně můžu, že jsem v pořádku. Vysadila jsem proto antikoncepci, po které jsem po ukončení kojení začla špinit a s tatínkem jsme v nějaké slabé chvilce rozhodli, že nemáme na co čekat, že je beztak cyklus rozhozený, že nemám menstruaci tak není žádný důvod se nějak víc hlídat. Opravdu osvědčená antikoncepční metoda, jak se ukázalo za 14 dní na těhotenském testu. Rozdýchávali jsme to oba :) Proto bude mezi dětmi 19-20 měsíců  Jojo, člověk míní, život mění. ... »

    luciasek84 | 10.04.2012 09:35:41

Nejlépe hodnocené
  • Maminka

    Maminka Moje nejoblíbenější členka rodiny. Hraje si semnou na schovávanou, pokud se nudím a začnu se krapet vrtět, hned mě začne hladit a utěšovat. Pokud náhodou se zabývá něčím jiným, po chvilce mé snahy narovnat si nohu v koleni ihned nastává první fáze hlazení a utěsování. Prostě nám to klape:) Také si semnou ráda povídá a ujišťuje mě, že v noci se prý má spát. Chacha, to jí ještě vysvětlím. Všude ticho a tma jako v kostele a já bych měl nevyužít té skvělé šance na nové taneční číslo?? Rád poslouchám její hlas a ještě radši bych už konečně viděl, jak vlastně vypadá. Bude se mi líbit? Jaké má oči? Vlasy? S postavou prý nic moc, vzhledem k tomu že každý kdo k ní v posledních týdnech přijde tak tvrdí, že má velké břicho. Ale nevadí. Budu jí mít rád tak i tak. O tom jestli se budu líbit já jí, o tom nepochybuju. Jsem totiž ohromnej fešák. Nevím sice jak to poznala, ale odhalila že mám pindíka. Asi jí to práskla ta zrádkyně doktorka. Jsem holt chlap a protože jsem parádně ješitnej, nebudu se ukazovat jen tak kdekomu. ... »

    luciasek84 | 10.04.2012 09:28:40

  • Úplný začátek

    Těhotenství jsem plánovala téměř přesně na den. Až Barborka oslaví druhé narozeniny, chtěla jsem doma malé miminko. Jelikož mě mé zaměstnání vždy bavilo a nechtěla jsem mezi dětmi velký věkový rozdíl, přišlo mi to ideální. Být doma 4 roky, mít mezitím 2 děti a pak už si s nimi jen užívat a plánovat. Do 10 měsíců jsem kojila Barunku, po ukončení kojení jsem zašla za doktorkou jestli je vše v pořádku a že bych tak za půl roku chtěla začít další miminko. Doktorka řekla že klidně můžu, že jsem v pořádku. Vysadila jsem proto antikoncepci, po které jsem po ukončení kojení začla špinit a s tatínkem jsme v nějaké slabé chvilce rozhodli, že nemáme na co čekat, že je beztak cyklus rozhozený, že nemám menstruaci tak není žádný důvod se nějak víc hlídat. Opravdu osvědčená antikoncepční metoda, jak se ukázalo za 14 dní na těhotenském testu. Rozdýchávali jsme to oba :) Proto bude mezi dětmi 19-20 měsíců  Jojo, člověk míní, život mění. ... »

    luciasek84 | 10.04.2012 09:35:41

  • Odkud jsme a kam jdeme

    Ležím potmě, dívám se na vedle mě stojící postýlku a hladím si břicho. Človíčku, zdalipak ty víš, že o tom, co teď prožíváš, tvůj život zdaleka není? Že za chvilku opustíš to relativně bezpečné, teplé hnízdečko a budeš bojovat s takovými věcmi jako je gravitace, bolavé břicho nebo neznámý, šišlající, culící se obličej tvé matky? Zázrak zrození mi přijde na jednu stranu strašlivě absurdní, na druhou stranu neskonale dokonalý. Kdo to jen vymyslel?     ... »

    danicka84 | 10.04.2012 20:12:22

  • Jak na to

    "Potvoráci",oslovili jsme něžně s manželem své dva potomky,budete mít ještě jednoho bratříčka,nebo sestřičku.Oba potomci(4 a 5 let)se zarazili,nasadili výraz nasvědčující tomu,že se zrovna pokoušejí vyvrátit teorii relativity a po chvíli vydali jasný povel.Naše holčička chce  sestřičku,kluk pro změnu brášku.Jako bych to netušila.No nic,hlavně že se myšlence jako takové nijak nebrání.Maličkosti už přeci jen nějak doladíme. Uplynulo pár týdnů a já vím  naprosto přesně,že ten další potomek bude holčička.Nezbývá tedy nic jiného,než to oznámit potvorákům.Ach,díky Bože za mužskou ješitnost projevující se už v ranném věku.Stačilo našemu chlapečkovi polichotit,vysvětlit mu jak je bezvadné,že bude náš jediný princ a určitě si s dvěma holkama poradí. Od té chvíle má náš malý vetřelec jméno Janička a oba starší sourozenci se každou chvíli ptají,kdy že už bude to miminko.Mají smůlu,ještě si 5 měsíců počkají. ... »

    Val.J35 | 11.04.2012 07:13:17

Nejnovější diskuze
  • snažení o mimi

    Ahoj Dianko,já jsem otěhotněla asi po 3-4 měsících,,snažení\"(je mi 30,prvorodička)... moje ségra je o 3 a půl roku mladší a snažili se o mimčo víc než rok,alenakonec se(díky bohu)zadařilo přírodní cestou:) Myslím si že to chce opravdu klid,nestresovat se,nemyslet na to a rozhodně neztrácet naději  ... »

    AndyR | 29.07.2014 18:20:04

  • Ahoj:)

    Zdravím všechny těhulky  hlásím se do klubu diskuzí a vůbec ;-) aktuálně jsem 19+4tt  ... »

    AndyR | 29.07.2014 18:15:43

  • :-)

    Ahoj,dnes jsem se sem zaregistrovala,takže jsem tu úúplně nová  Jsem skoro ve 20tt(prvorodička)..je tu nějaká taková slečna,paní jako já:-)) ... »

    AndyR | 29.07.2014 18:06:45

  • Je mi 30 a snažíme se už rok a...

    k a půl a přesně jak píšeš, gynekoložka předepsala Nosifol a chce ještě vyčkávat, protože jsem ještě dost mladá, ale jsem z toho už dost vynervovaná a právě se bojím, že už si t ... »

    Dianna | 27.07.2014 07:28:31

více novinek » Z redakce
Barvení vlasů v těhotenství

Mohu si v době těhotenství barvit vlasy? Je k tomu vhodná Henna? ... »

Těhotenství po kyretáži

Kdy je vhodné se po kyretáži znovu pokoušet otěhotnět? Kdy se dostaví menstruace? ... »

Ovulace po vysazení antikoncepce

Souvisí plánované otěhotnění s délkou užívání antikoncepce? ... »

více novinek » Od maminek
Seriál RODÍME: šití dle vlastních návrhů

Lenižurka bude šít dle vlastních návrhů. Amálie si užila trochu adrenalinu. Co se stalo? ... »

Soutěž o knihu uživatelky BOL!

Je tu nová soutěž o knihu uživatelky BOL! Zapojte se a vyhrajte! ... »

Nová soutěž s Báječnou školkou!

Je tu nová soutěž s Báječnou školkou! Zapojte i své děti! ... »

více novinek » V diskuzním klubu
Dneska

Já jsem ted 10dní bez Gabky a denně si hodiny voláme a už se na sebe těšíme.A to se nesnesenem,když jsme spolu.Odloučení občas prospěje. Jo hřiby rostou. ... »

moc děkuji Bolu

Já jsem taky ráda Haničko,že tě mám.Jsi takové moje sluníčko a každý den se na tebe těším.a i ,když ted to musíš mít strašné,věřím,že vše zvládneš,jsi strašně silná. ... »

Rozdílná výchova rodičů

nevím Lu to občas zkusí,ale pak ji dojde,že nejsem tatínek a nedovolím jí celej den jíst jen bonbony(ne že by jí to O dovoloval)..ona spíš vždycky zkouší,když dojede od babičky..vyřvávat a vydupávat s ... »