18. týden těhotenství

Co se děje s maminkou?

Ženy, které jsou již těhotné podruhé (popř. potřetí a více) mohou v tomto týdnu pocítit první pohyby svého miminka. Pokud jste těhotná poprvé, budete si muset ještě asi 2 týdny počkat.

Začínáte rovněž rychleji než doposud přibírat na váze, od tohoto období budete přibírat asi 0,5 kg týdně. Je tedy vhodné pravidelně cvičením posilovat páteř – předejdete tak nepříjemným obtížím. Nejjednodušším způsobem je navyknout si na správné držení těla!

Nezapomínejte též na vhodné obutí, boty na vysokém podpatku vyměňte co nejdříve za pohodlné boty na nízkém podpatku. Nejsou však vhodné ani boty zcela bez podpatku, u některých žen může dojít k propadání klenby nohy, a tím k velkým bolestem. Správnému obutí věnujte zvýšenou pozornost.

Přírůstek na váze v těhotenství

Je velmi individuální. Udává se průměrně asi 12 kg. Z toho připadá jen asi 3 až 4 kg na miminko, zbytek tvoří placenta, plodová voda, plodové obaly, zvýšený objem krve a celkový objem vody v těle, zvětšené prsy a zvětšená děloha.

Některé ženy přiberou v těhotenství i 20 a více kilogramů, a přesto nemusí mít problémy dostat se po porodu na svou původní váhu (či dokonce nižší).

Nijak se přírůstkem na váze nestresujte, jezte pestře a zdravě (hladovění rozhodně není na místě) a udržujte přiměřenou fyzickou aktivitu. Pokud přibíráte více, omezte mlsání a pití slazených nápojů, nepřejídejte se! Tvrzení, že musíte jíst za dva, není pravdivé.

Těhotenství a sport

Řada žen před tím, než otěhotní, aktivně sportuje. Po dobu těhotenství je dobré tyto sportovní aktivity konzultovat s porodníkem. Obecně se dá říci, že po dobu fyziologicky probíhajícího těhotenství je pohybová aktivita žádoucí. Naopak ženy, které mají těhotenství vedené jako rizikové, ženy s vícečetným těhotenstvím, ženy, které porodník sleduje pro krvácení, předčasné stahy a podobně, by měly nejdříve konzultovat své záměry s ošetřujícím lékařem. Sporty, které hrozí rizikem úrazu, je vhodné vynechat, stejně jako sporty spojené s většími otřesy, skoky nebo míčové hry. Stejně tak nelze doporučit výkonnostní sporty pro riziko nadměrného zvýšení tepové frekvence těhotné ženy a riziko srdečního přetížení.

Obecně doporučovaná je chůze, plavání, stretching, jóga. I ženám, které nebyly zvyklé na pravidelnou fyzickou aktivitu, se doporučuje začít alespoň s těhotenským cvičením. Porod je fyzická zátěž a je dobré na ni organizmus připravit. V rámci cvičení pro těhotné lze nacvičit uvolnění svalů, posílit svalové skupiny, lze natrénovat různé druhy dýchání, které pak u porodu dobře uplatníme. Cvičením lze zlepšit či zabránit bolestem zad, zlepšit držení těla, bránit deformaci nožní klenby a současně usnadnit návrat k původní postavě po porodu. Je vhodné se zapojit do některého z pořádaných kurzů pro těhotné v místě bydliště. Od cvičení lze očekávat kromě zlepšení fyzického stavu těhotné i dobrou psychickou pohodu. Současně lze v pořádaných kurzech potkat jiné těhotné ženy, se kterými je možné diskutovat těhotenské záležitosti a problémy.

Jak roste miminko?

Miminko rychle roste a velmi aktivně se pohybuje, neboť má v děloze nyní ještě dostatek místa. Na ultrazvuku jsou pohyby dobře vidět, prvorodičky je však většinou ještě necítí. Kůže plodu je velmi tenká, pokrytá lanugem, chybí tuková vrstva.

Veliký vývoj prodělává mozek, tvoří se mozková kůra.

Na končetinách jsou vytvořeny klouby, postupně se vyvíjí pevné kosti. S tím souvisí i tvorba sluchových kůstek (ve středním uchu), které začínají přenášet zvuk do vnitřního ucha – miminko začíná slyšet. Vnímá zvuk srdečních ozev matky, její hlas, hudbu… Hlasitého zvuku se může leknout. Nebojte se si s miminkem povídat nebo mu zpívat!

Plod měří od temene k zadečku asi 12 – 14 cm, váží přibližně 150 g.

Více si o průběhu celého těhotenství můžete přečíst na Babyonline.cz.

Za finální korekturu před zveřejněním v Těhotníčku.cz děkujeme MUDr. Romaně Gerychové. Ilustrace: MUDr. Petra Kubáčková.

Více o těhotenství najdete na: http://www.babyonline.cz/tehotenstvi
Více o vývoji miminka najete na: http://www.babyonline.cz/vyvoj-miminka

Tým lékařů Babyonline.cz| 24.6.2011 v 14:49 VSTUP DO DISKUZE K TOMUTO OBDOBÍ
17. týden těhotenství 19. týden těhotenství

Nové články
  • Cesta vlakem

      V týdnu jsme si s kamarádka domluvili setkání v Brně. Pro mě to znamenalo buď jet autem a nebo vlakem. Druhá možnost se mi líbila víc. Dopředu jsem si koupila lístek přes internet, pro mě první novinka byla že místo lístku jsem měla v mobilu stáhlou přílohu z mailu a průvodčí dostla buď kod nebo si sám naskenoval unikátní čtverec. Novinky jsem se bála, ale nikde nebyl problém a tak jsme vesele frčeli. Cesta byla s jedním přestupem na každé cestě. A jak cesta probíhala? Ráno nám do vlaku pomohl taťka, po usazení se , zde jsem poprvé musela nechat kočárek u vchodových dveří, ale místo jsem si našla takové že jsem na něj viděla a Aničku měla v náruči cca 25minut, přišel průvodčí a po kontorle lístku se hned dotazoval zda jsem sama a budu potřebovat pomoc a slíbil že zavčasu dojde a pomůže mi. Slib dodržel a nejen to, hned mě i informoval o nástupišti kde je hlášen můj náš další spoj. U vlaku na mě čekala kamarádka která mi při přesunu ze a do schodů pomohla. V dalším rychlíku jsme zvolili vagon který měl na sobě logo kočárku. ten velmi mile překvapil i když do vagonu jsem pomoc potřebovala, přesun v rámci vozu už byl velmi pohodlný. Hned za dveřma byla dostatečně široká ulička abych mohla mít Aníčku v kočárku vedle sebe a niják jsme neomezovali ostatní cestující. Anička se pro tuto jízdu rozhodla pro odpočinek a po krátkém povození usla. Ve vlaku nebylo slyšet žádné rušivé zvuky a ani drcání a tak malá mohla spát v klidu a probudila se až když jsme měli vystupovat. Tady jsem se poprvé zarazila, problém sjem neměla já ale jiná maminka, která s kočárkem najela do dveří a čekala, za ní fronta lidí a dalších kočárků a mladá maminka čekala až jí někdo sám nabídne pomoc. Mě pomohla kamarádka zcela automaticky, za což jí patří velký dík. Schody do podchodu jsem z části seskákala a z čísti mi pomohla kamarádka. Výtahy se nám totiž nechtěli hledat. Pohyb po městě už byl v pohodě, tramaje na nás vycházeli bezbaríérové a nebo mladíci se sami nabídli s pomocí. Jinak mě samotné nedělá problém si o pomoc s kočárkem říct.   Při cestě zpátky nastal problém do kupéčka pro děti do 10let se kočárek nevešel a v uličce značně zavazel. Proto musel zůstat v prostoru pro kola a já s Aničkou na klíně neustále vykukovala zda je vše v pořádku.  Anička i když se jí cestování líbilo a na spolucestující se stále usmívala až řechtala, začala být už značně utahaná. Možná už vycítila můj neklid ze zpoždění které náš vlak měl, to bylo 25minut a my měli na přestup v České Třebové jen 10minut. Naštěstí se nechala vzorně uspat a hned bylo o malou starost méně. Těsně před stanicí mě průvodčí informoval o tom že vlak na nás čeká a bude stát na vedlejším nástupišti. Uf spadl mi kámen ze srdce a zároveň mě čekal velký úkol zhopsat s kočárkem a zase vyhopsat nahoru, na hledání výtahu rozhodně nebyl čas. Kamarádka mi pomohla z vlaku, rychle jsme si řekli ahoj a já se vrhla do hopsání, zpátky nahoru mě pomohl moc hodný starší pán ( schodou okolností známý z mé práce), do vlaku jsme  doslova vyskočili a už se pískalo k odjezdu. Já až teprve v tu chvíli se koukla na Aničku a k mému překvapení stále spinkala jak andílek. Spinkala vzorně celou cestu tímto vlakem, což zas bylo cca25 minut. Výstup v naší cílové stanici byl už za poslední asistence okolí. Anička se vzorně probudila až ve chvíli kdy jsem došla domů a vynesla jí do 2 patra, zaklepala na dveře a pozdravila se s taťkou, vysmátá odpočatá plná elánu prozkoumávat byt.   I když pro někoho se může zdát cestování vlakem nepohodlné, myslím že jak já tak Anička jsme si cestování užili a zvládli jsme to velmi dobře i ve dvou a určitě ještě někam vyrazíme a klidně vezmem sebou i brášku.   A proč jsem vlastně radši zvolila vlak. I když jsem věděla že pomoc budu potřebovat v podobě nástupu a výstupu z vlaku, schody pomalu zvládám sama, tak ve vlaku můžu vzít Aničku do náručí můžem se projít okouknout míhající se krajinku, případně zasmát se na ostatní cestující a pořád se přibližujeme ke svému cíli. To v autě nejde, tam se buď jede, jede za řevu a nebo stojí a chlácholí. ... »

    Ady.S | 19.07.2014 22:19:13

  • Jaká je péče o těhotné v Belgii

    Právě jsem se vrátila z kontroly. Jsem naštvaná a otrávená. Musela jsem se trmácet do nemocnice kvůli 2minutám u porodní asistentky. neudělali mi žádné vyšetření. změřila metrem břicho a udělala asi 1min monitor srdíčka a to bylo všechno. Další kontrolu máme příští týden v pondělí,pokud do té doby neporodíme, ale už na porodním sále, kam budem docházet 2x týdně, protože už budeme přenášet. Dneska jsme asi 39týdnů a 3 dny. Poslední ultrazvuk jsme měli asi před měsícem, do poradny chodíme 1x za 14 dní a to pouze na kontrolu krevního tlaku, moče a váhy a asi 2minutového monitoringu srdíčka. Přiděleného gynekologa jsem neviděla ani jednou za celé těhotenství, vždy jen porodní asistentku. Doktory pouze na ultrazvuku a to do konce druhého trimestru a pokaždé to byl někdo jiný.  Jinak gynekologické vyšetření nebo kontrola čípku se v Belgii už pár let nedělá z důvodu vysokého rizika přenosu infekce. Netuším jestli jde o přenos z pacientek na personál nebo opačně, protože rukavice si tady berou úplně na všecho až mi to příjde jako plýtvání. Jinak kontrolní odběr krve ve 38. týdnu co se standartně v ČR dělá, tady taky nedělají. Aspoň že berou stěr na streptokoka. Na závěr, jsem strašně ráda že mám svou skvělou gynekoložku v Brně, kam chodím pravidelně při každé návštěvě v ČR. Sice to platím ze své kapsy, ale v Belgii dělají preventivní prohlídku rakoviny děložního čípku jednou za 3 roky. ... »

    Zamája | 08.07.2014 17:24:06

  • Vojtova metoda

    Tak nakonec jsme se tomuto pojmu nevyhnuli. Když jsem přišla na kontrolu s Lukym k paní doktorce - měl dostat pouze očkování - objevila sestřička poznámku od paní doktorky, že chce Lukyho vidět. Posledně se o ničem nezmiňovala a tak jsem byla docela překvapená. Prohlédla Lukyho a řekla, že se jí to moc nelíbí. Nejdříve řekla, že se jí nelíbí jeho břišní svaly a taky zádový pletenec. Byla jsem z toho dost překvapená, protože na poslední prohlídce mi vůbec nic takového neříkala. Napsala nám tedy papír na rehabilitace a že ho mám také co nejdříve objednat k neurologovi. Domů jsem šla celá vyplašená, v podstatě mi nic moc nevysvětlila a ten neurolog, to mi přišlo také zvláštní. Ale hned druhý den manžel vyrazil k neurologovi. Nedal si říct a vyrazil tam později, načež se asik za hodinu vrátil, že tam bylo moc lidí a že mi přijdeme na řadu za další dvě hodiny a to on už musí být v práci. Byl zrovna nechutně teplý den, sluníčko pařilo o sto šest, ale nedalo se nic dělat. Máru jsem předala babičce s tím, že teda vyrážím směr nemocnice. Nemohla jsem nikde najít místo k zaparkování a když se mi to konečně podařilo, tak jsem musela skoro utíkat, abychom daný časový termín stihli. Naprosto uřícená a totálně zpocená - v tom nechutným vedru - jsem tam dorazila, zjistila, že klimatizovaná čekrána je plna, že musíme čekat tedy na chodbě. Jenže já potřebovala odchytit sestřičku. Nedalo se svítit, Luky jsem nechala samotného stát na chodbě a sama si prorazila cestu narvanou čekárnou. Naštěstí to netrvalo dlouho, sestřička vylezla a oznámila mi, že máme dorazit za další hodinu. Jenže co teď? Jet s ním zase domů? Vyrazit do města, kde bylo ještě nesnesitelnější vedro? Chudáček, tolik se potil. Pak mě napadla spásná myšlenka, na Magistrátu mají také klimatizované prostředí a je to kousíček od nemocnice. Vyrazila jsem tam, zavolala kamarádce a tak se o nás krásně postrala. Když už byl opět čas na to, abychom se dostavili k neurologovi, rychle jsem vyrazila, abych zjistila, že se stále nevejdeme do čekárny, ale že už za tři lidi jsme my na řadě. Stála jsem tedy s Lukym na chodbě a čekala, až někdo z čekárny odejde. Tou dobou šly kolem ženské z rehabilitace a hned se začaly vyptávat, proč že tam jsem s tak malým miminkem. Všechno jsem jim vyklopila. Ony si ho začaly prohlížet, zkoušet a pak se mě už jen zeptaly, která paní doktorka nás posílá. Když jsem řekla, o kterou jde, otočily jen oči v sloup. Prý ať ho nechám zkontrolovat panem primářem na neurologii (že se může stát, že nám tu rehabilitaci zruší) a kdyby ne, tak ať jdu rovnou za nima, že se domluvíme. Konečně na nás přišla řada, Luky už se neuvěřitleně nudil. Pan doktor ho prohlédl, hned se ptal, jestli náhodou neměl široké balení - neměl, on měl kyčličky v pořádku - kdybych řekla, že měl, tak by žádnou rehabilitaci nedoporučoval. Do zprávy mu napsal, že je to usměvavé dítě, které hezky pozoruje, jeho motorika odpovídá danému měsíci a z jeho hlediska, že je naprosto v pořádku. Mě pak řekl, že když paní doktorka vypsala rehabilitaci, tak proč to nevyužít, že to platí pojišťovna a že to ještě ždnému prckovi neuškodilo. Tak jsme vyrazily za ženskýma z rehabilitace - ale ty už byly dávno, dávno pryč, protože já se k ním dostala až v půl třetí (a to jsme na řadu měli přijít v jedenáct hodin). Druhý den jsem jim zavolala a tak si nás rovnou objednali.  Chodíme na cvičení a musím říct, že je to moc prima. Když jsem tam bylo poprvé s Lukym, moc jsem se děsila toho, jak je známo, že děti při vojtovce brečí. Sestřička mi začala vysvětlovat, co mu budeme posilovat, jak mu to budeme posilovat a že on nebrečí proto, že by ho to bolelo, ale proto, že je to pro něj nové a neznámé cvičení. Takže mi ukázala jeden cvik na ty zádíčka - dle jejího názoru břišní svaly byly v pořádku a žádné cvičení nebylo nutné). Já to ozkoušela a čekala jsem. Ona se na mě jen podívala a zeptala se co se děje a tak jí říkám, že čekám na další cviky. Ona se jen rozchechtala a řekla, že začneme tímto a že si myslí, že jemu bude jeden cvik úplně stačit. Že to máme cvičit čtyřikát až pětkrát denně a že se na další kontrole uvidí. Já s ním doma poctivě cvičila, ale vůbec jsem si nebyla jistá, zda to dělám dobře. On totiž ze začátku opravdu plakal, ale pak přestal, prostě ze dne na den už nebyl žádný pláč při cvičení. Když jsme šli na tu kontrolu, tak jsem jí hned oznámila, že s ním teda cvičím, ale nejsem si jistá, zda to dělám správně, když nebrečí. Předvedla jsem jí naše cvičení a ona řekla, že to dělám správně, ale že on si to prostě vzal tak za své, že už nemá důvod brečet. Pak si ho prohlédla a moc nás chválila, že je vidět, jaký velký kus cesty jsme ušli a že máme pokračovat. Nevím, zda to skutečně bylo tím cvičením a nebo tím, že se začal přetáčet ze zad na bříško a obráceně - a že ho to strašně baví.Nicméně, cvičíme dál, dál se tu na mě řebí a jám mám dál velikou radost, že mu to tak krásně jde. Máme od paní doktorky předepsáno 6 rehabilitací a i tato sestřička nám řekla, že když už to nemusíme platit, tak ať si to odchodíme. Bude nám to ale nejspíš trvat hodně dlouho. Jak jsem zjistila, my jsme doma, když je sestřička na dovolené a když je sestřička, budeme na dovolené zase my :oD.  Tak velký strašák Vojtova metoda za námi. Kamarádka musela chodit s dvojčátkama a když jsem slyšela ještě její vyprávění, tak mi opravdu lezl mráz po zádech. My s vojtovkou budeme nakonec velký kamarádi!!! ... »

    Buik | 06.07.2014 16:56:49

  • Kluci spinkají spolu v pokojíčku

    12.7,2014 Tak už nadešel den D. Lukáškovi už bylo půl roku a přesně v té době jsme nechali i Marečka spát samostatně v pokojíčku.  Mě osobně to jak u Máry, tak u Lukyho trhá srdíčko. Prostě mi chybí, že už je nemám, vedle sebe. Když jdu večer spát, tak tam na mě čeká jen velká díra místo postýlky. Na druhou stranu, už delší dobu jsem pozorovala, jak Lukyho budíme a to nejen tím, jak jdeme večer spát, ale i tím, jak třeba v noci smrkáme, jak Martin chrápe a já na něj mlaskám a nebo jen tím, že si nechám svítit lampičku, abych si mohla večer číst. Nedalo se nic dělat. S Martinem jsme to několikrát probírali, jak to udělat - protože když jde večer Mára spát, tak v pokojíčku docela dost křičí - nechce tam být sám, ale když jste u něj, tak nechce usnout. Nemohli jsme se rozhodnout, jestli Lukyho nenechávat usínat v ložnici a v noci ho nepřevážet do obyváku. Ale pak jsme se rozhodli, že je dáme spolu do pokojíčku. Nechci, aby si Mára myslel, že Luky má nějaká privilégia a já mu tím přidávala důvod k žárlení.  Takže večer, když měl jít Luky do postýlky, převezla jsem ji do pokojíčku. Už delší dobu jsem se Marečka ptala, jestli chce, aby s ním miminko spinkalo v pokojíčku a jestli se rozdělí o pokojíček. Mára neprotestoval a když viděl, že tam převážím postýlky, byl dokonce nadšený. Lukášek chodí spát dřív než Mára a tak jsem ho tedy uložila do pelíšku. Byl to náročný den a tak jsem si myslela, že bude hned spát. Ale to ne, byl v novém prostředí a tak si všechno neustále prohlížel. Dokonce neusnul ani do doby, kdy šel spinkat i Mareček. Takže jsem klukům dala dobrou noc, pusitla jim pohádku, odešla a čekala, co se bude dít. Samozřejmě jsem stála za dveřma a pozorovala. Mára si nejdříve sedl v postýlce, aby viděl do postýlky Lukyho. Luky se začal okamžitě řechtat a tak tam na sebe chvíli pokukovali. Pak na oba padla dřímota. Luky byl opravdu utahanej a Mára nejspíš ještě o něco víc. Nejvíc utahaná byla ovšem maminka a tak jsem se ospršila a šla si lehnout jako první. Na kluky dohlížel tatínek. Ráno mi sdělil, že je asi za deset minut po tom, co jsem si odešla lehnout šel zkontrolovat. Oba spinkali, tak je hezky přikryl a šel taky spát V noci se Lukášek probudil, že chce mlíčko. Rychle jsem k němu naběhla, aby nevzbudil Máru. Ale ten spal hodně tvrdě a toto ho nemohlo rozházat. To samé se pak opakovalo i ráno. Jen s tím, že Luky už nechtěl spinkat a tak jsem si ho přeci jen odnesla do postele k sobě. Když se probudil Mára a zjistil, že tam není Luky, tak začal křičet. Takže ráno naprostá klasika, mačkali jsme se všichni čtyři na posteli, ale kluci byli naprosto spokojený.      Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál a jestli jsme se konečně zbavili toho Márova křičení. Pevně věřím, že ano.  ... »

    Buik | 06.07.2014 16:56:32

Nejčtenější články
  • Výbavička pro miminko

    Mou jedinou omluvou je, že máme věcičky po dvou dětech a ještě od hodných sestřenic a tet. Jinak si neumím ani vysvětlit, kde jsme toho tolik vzali. Sepsala jsem a se svýma modelkama Eliškou a Verunkou nafotila, co jsme pro naše mimčo přichystali. Kromě kočárku máme snad všechno. Oblečeníčka je opravdu hodně, po zkušenostech, kdy miminko ze všeho asi po 3-5 týdnech vyroste, opravdu stačí 6 bodyček, 4 dupačky, 2 kabátky, 2 overalky na spaní, pokud je zima a nějaká čepička, ponožky. Pokud děťátko věci zašpiní, je nejjednodušší večer během minutky vyprat. Plínky budem používat jednorázové, i přesto mi moje hodná babička postupně nakoupila asi 50 látkových, takže těch máme opravdu velkou zásobu. Máme asi 3 zavinovačky (úplně stačí 1) a perfektní je heboučká žirafí zavinovačka do autosedačky, tu jsme u poslední dcerky využili opravdu hodně. Postýlku máme v ložnici. Zvedli jsme ji do nejvyšší polohy, ať se nemusím k miminku moc naklánět. K postýlce dáme ještě chůvičku. Polštářky a peřinka jsou zezačátku spíš jako dekorace a aby na miminko nefoukalo. Povlečení jsme ušili nové se starší dcerkou, kapsář je výborný na plínky, náhradní oblečení, dudlík a krém, hned je všechno v noci po ruce. Proutěný koš bude mít miminko v obýváku, aby mělo kde spát a odpočívat ve dne. Koš nám půjčila babička a konstrukci na kolečkách vyrobil šikovný tatínek. Koš vydrží asi do 3 měsíců, potom už se bude batolit na dece. V košíku se zatím usadily hračky, které mají dvě starší dcerky nachystané pro miminko do porodnice. Až se děťátko narodí, určitě sestřičkám taky nějaké hračky na památku přinese. Vaničku jsme koupili novou i s molitanovou koupací podložkou, přebalovací podložku máme ještě po Elišce. Na kojení a jako ohrádku pro mimčo je nachystaný krásný kojící polštář s puntíkama, který jsem vyhrála jako dárek od Mamaja group za článek v Těhotníčku. Autosedačka – vajíčko je po mladší dcerce, uvnitř je vložka pro novorozence. Koupili jsme taky nosítko, nejvíc se zalíbilo Eli, takže už víme, kdo bude prďolku nosit. Kosmetiku i potřebné věci z lékárny už máme taky nakoupené. Moc jsme to nepřeháněli, i tak je toho dost. Uvidíme, co bude miminku nejvíce vyhovovat a později dokoupíme. ... »

    jezurka | 11.06.2012 11:20:35

  • Odkud jsme a kam jdeme

    Ležím potmě, dívám se na vedle mě stojící postýlku a hladím si břicho. Človíčku, zdalipak ty víš, že o tom, co teď prožíváš, tvůj život zdaleka není? Že za chvilku opustíš to relativně bezpečné, teplé hnízdečko a budeš bojovat s takovými věcmi jako je gravitace, bolavé břicho nebo neznámý, šišlající, culící se obličej tvé matky? Zázrak zrození mi přijde na jednu stranu strašlivě absurdní, na druhou stranu neskonale dokonalý. Kdo to jen vymyslel?     ... »

    danicka84 | 10.04.2012 20:12:22

  • Dovolená s bříškem

    „A kdy jako pojedeme na dovolenou?!??“ To byl první a nejdůležitější dotaz mého manžela, když se dozvěděl, že konečně čekáme miminko. Protože bydlíme v horách, neumí si léto bez alespoň dvou týdnů na prosluněné pláži, představit. Nevím, jestli si uvědomil, že za početí našeho broučka může taky on, ale dával to za vinu mě, že jsem naplánovala špatně termín.  „Tak já pojedu sám s holkama“ bylo jeho poslední rozhodnutí, když si uvědomil, že červencové miminko do Chorvatska opravdu vláčet nemůže. Na to jsem hodně zvědavá. Je nervní, jen když jedeme pár kilometrů a Verunka není zrovna naladěná na cestování. Nakonec jsme po dlouhých debatách zamítli i leteckou dovolenou do tropů – nějak se mi do toho s bříškem a dvěma dětmi nechtělo a rozhodli jsme se jet na prodloužený víkend do Aquaparku Babylon v Liberci. Jelo nás šest – já, tatínek, Eliška 9, Verunka 2, neteř Terezka 9 a brouček dobře schovaný v bříšku. Cesta autem byla dlouhá, ale i když už jsem byla ve 23tt, přežili jsme ji s miminkem dobře. S bříškem se nastupuje do auta hůř. Vyplatilo se taky vzít si pod záda polštářek. Na recepci hotelu jsou na rodiny s dětmi zvyklí. Nabídli nám krásný rodinný dvoupokoj, takže jsem mohla s mimčem v jednom pokoji odpočívat a v druhém si hrály holky. Doporučuji naši vychytávku – vymysleli jsme jim bojovku, která je každý den na nějakou dobu zabavila běháním po celém Babylonu. Dostali objevitelské deníčky a plnili různé úkoly, zjišťovali legendu o Babylonu, kreslili obrázky a zkoumali okolí. Tak jsme my měli čas i na odpočinek a další zábavné činnosti :)   Jako těhulka jsem si nejvíce užila hotelové snídaně. Veliký raut, kde byl výběr jídla od teplé snídaně, masa, vajíček, zapékané zeleniny, salátů, obložených mís, zeleniny, až po různé druhy müsli, jogurtů, koblih, buchet, ovocných salátů a dalších pochoutek. Na snídani jsme strávili spoustu času a s bříškem mi nebylo ani trapné zkusit od všeho něco, aspoň jsem vše mohla svést na těhotenské chutě. Dny jsme trávili nejvíce v aquaparku. Nasoukala jsem bříško do plavek a užívali jsme si vodních atrakcí. Miminku se ve vodě moc líbilo, plavání i lenošení v různých zákoutích aquaparku bylo příjemné. Hodně času jsme strávili ve vířivkách s teplou vodou. Jediné, co mimču moc nevyhovovalo, byly sauny. Taky jsme si samozřejmě netroufli na tobogány. Protože jsme schválně pro dovolenou vybrali jarní prázdniny a ne víkend, nebylo ve vodě moc lidí a taky jsme měli k dispozici spoustu volných lehátek na odpočinek. Když nás vodní svět přestal bavit, zašli jsme si do IQ parku a Lunaparku, kde se vyřádili hlavně děti. Já s miminkem povýšila na roli hlavního fotografa a dodavatele svačinek. S bříškem se totiž na kolotoč ani do autíčka vlézt nedá. Večeře v dinner bufetu byla opět záběr. Snažili jsme se jíst střídmě, ale takovému výběru jídel se nedalo odolat. Vyzkoušeli jsme spoustu dobrůtek, nakonec jsme si dali zmrzlinový pohár a odkulili jsme se do pokoje. Zvláštní bylo, že ač jsme my dospělí byli zralí na spaní, děti chytly druhý dech a vyžadovaly zábavu. Takže jsme se rozdělili. Tatínek dostal na starost holky a já mimčo. Starost o drobečka v bříšku byla jednoduchá – otáčet se na správnou stranu, ať si může hezky kopat a občas pohladit nebo poškrábat na zádičkách. Dovolenou v aquaparku jsme si moc užili a nastávajícím maminkám doporučuji! Až se brouček v létě narodí, zeptám se ho, jak se mu v Babylonu líbilo :) ... »

    jezurka | 23.04.2012 00:37:08

  • Úplný začátek

    Těhotenství jsem plánovala téměř přesně na den. Až Barborka oslaví druhé narozeniny, chtěla jsem doma malé miminko. Jelikož mě mé zaměstnání vždy bavilo a nechtěla jsem mezi dětmi velký věkový rozdíl, přišlo mi to ideální. Být doma 4 roky, mít mezitím 2 děti a pak už si s nimi jen užívat a plánovat. Do 10 měsíců jsem kojila Barunku, po ukončení kojení jsem zašla za doktorkou jestli je vše v pořádku a že bych tak za půl roku chtěla začít další miminko. Doktorka řekla že klidně můžu, že jsem v pořádku. Vysadila jsem proto antikoncepci, po které jsem po ukončení kojení začla špinit a s tatínkem jsme v nějaké slabé chvilce rozhodli, že nemáme na co čekat, že je beztak cyklus rozhozený, že nemám menstruaci tak není žádný důvod se nějak víc hlídat. Opravdu osvědčená antikoncepční metoda, jak se ukázalo za 14 dní na těhotenském testu. Rozdýchávali jsme to oba :) Proto bude mezi dětmi 19-20 měsíců  Jojo, člověk míní, život mění. ... »

    luciasek84 | 10.04.2012 09:35:41

Nejlépe hodnocené
  • Maminka

    Maminka Moje nejoblíbenější členka rodiny. Hraje si semnou na schovávanou, pokud se nudím a začnu se krapet vrtět, hned mě začne hladit a utěšovat. Pokud náhodou se zabývá něčím jiným, po chvilce mé snahy narovnat si nohu v koleni ihned nastává první fáze hlazení a utěsování. Prostě nám to klape:) Také si semnou ráda povídá a ujišťuje mě, že v noci se prý má spát. Chacha, to jí ještě vysvětlím. Všude ticho a tma jako v kostele a já bych měl nevyužít té skvělé šance na nové taneční číslo?? Rád poslouchám její hlas a ještě radši bych už konečně viděl, jak vlastně vypadá. Bude se mi líbit? Jaké má oči? Vlasy? S postavou prý nic moc, vzhledem k tomu že každý kdo k ní v posledních týdnech přijde tak tvrdí, že má velké břicho. Ale nevadí. Budu jí mít rád tak i tak. O tom jestli se budu líbit já jí, o tom nepochybuju. Jsem totiž ohromnej fešák. Nevím sice jak to poznala, ale odhalila že mám pindíka. Asi jí to práskla ta zrádkyně doktorka. Jsem holt chlap a protože jsem parádně ješitnej, nebudu se ukazovat jen tak kdekomu. ... »

    luciasek84 | 10.04.2012 09:28:40

  • Úplný začátek

    Těhotenství jsem plánovala téměř přesně na den. Až Barborka oslaví druhé narozeniny, chtěla jsem doma malé miminko. Jelikož mě mé zaměstnání vždy bavilo a nechtěla jsem mezi dětmi velký věkový rozdíl, přišlo mi to ideální. Být doma 4 roky, mít mezitím 2 děti a pak už si s nimi jen užívat a plánovat. Do 10 měsíců jsem kojila Barunku, po ukončení kojení jsem zašla za doktorkou jestli je vše v pořádku a že bych tak za půl roku chtěla začít další miminko. Doktorka řekla že klidně můžu, že jsem v pořádku. Vysadila jsem proto antikoncepci, po které jsem po ukončení kojení začla špinit a s tatínkem jsme v nějaké slabé chvilce rozhodli, že nemáme na co čekat, že je beztak cyklus rozhozený, že nemám menstruaci tak není žádný důvod se nějak víc hlídat. Opravdu osvědčená antikoncepční metoda, jak se ukázalo za 14 dní na těhotenském testu. Rozdýchávali jsme to oba :) Proto bude mezi dětmi 19-20 měsíců  Jojo, člověk míní, život mění. ... »

    luciasek84 | 10.04.2012 09:35:41

  • Odkud jsme a kam jdeme

    Ležím potmě, dívám se na vedle mě stojící postýlku a hladím si břicho. Človíčku, zdalipak ty víš, že o tom, co teď prožíváš, tvůj život zdaleka není? Že za chvilku opustíš to relativně bezpečné, teplé hnízdečko a budeš bojovat s takovými věcmi jako je gravitace, bolavé břicho nebo neznámý, šišlající, culící se obličej tvé matky? Zázrak zrození mi přijde na jednu stranu strašlivě absurdní, na druhou stranu neskonale dokonalý. Kdo to jen vymyslel?     ... »

    danicka84 | 10.04.2012 20:12:22

  • Jak na to

    "Potvoráci",oslovili jsme něžně s manželem své dva potomky,budete mít ještě jednoho bratříčka,nebo sestřičku.Oba potomci(4 a 5 let)se zarazili,nasadili výraz nasvědčující tomu,že se zrovna pokoušejí vyvrátit teorii relativity a po chvíli vydali jasný povel.Naše holčička chce  sestřičku,kluk pro změnu brášku.Jako bych to netušila.No nic,hlavně že se myšlence jako takové nijak nebrání.Maličkosti už přeci jen nějak doladíme. Uplynulo pár týdnů a já vím  naprosto přesně,že ten další potomek bude holčička.Nezbývá tedy nic jiného,než to oznámit potvorákům.Ach,díky Bože za mužskou ješitnost projevující se už v ranném věku.Stačilo našemu chlapečkovi polichotit,vysvětlit mu jak je bezvadné,že bude náš jediný princ a určitě si s dvěma holkama poradí. Od té chvíle má náš malý vetřelec jméno Janička a oba starší sourozenci se každou chvíli ptají,kdy že už bude to miminko.Mají smůlu,ještě si 5 měsíců počkají. ... »

    Val.J35 | 11.04.2012 07:13:17

Nejnovější diskuze
  • Šťastná maminka

    ahoj právě jsem porodila holčičku a jsem tou nejšťastnější maminkou na světě, nikdy bych tomu nevěřila, že by mi mohl tolik pomoci předporodní kurz, který jsem absolvovala. ... »

    Jaruska6 | 22.07.2014 17:40:59

  • elastiq

    Mohu doporučit ElastiQ olej. Také je vhodné vmasírovávat než jen mazat. A aspoň 2x denně. Jinak se dá koupit v každé lékárně za rozumnou cenu. ... »

    beberuska | 30.06.2014 21:26:52

  • Holky z Brna

    ahoj, jsem brnanda... a za me ti doporucuji- milosrdny bratri... ja tam byla 2x a pokazdy super truper dokonalé... Bohunice si taky chvali... kam bych fakt nesla je obilnak... to je proste fabrika nad fabriku:o) ... »

    amalie2011 | 11.06.2014 12:40:23

  • Holky z Brna

    Budu ti držet pěsti, já byla v LBC a tu bych mohla doporučit. Tak snad se ti ozve nějaká brňanda :o) ... »

    Buik | 01.06.2014 21:54:54

více novinek » Z redakce
Ovulace po vysazení antikoncepce

Souvisí plánované otěhotnění s délkou užívání antikoncepce? ... »

Časté kvasinkové infekce

Mohou časté kvasinkové infekce způsobit u ženy neplodnost? ... »

Nemůžu otěhotnět

Již rok se s manželem snažíme o miminko, ale nedaří se mi otěhotnět. Co mám dělat? ... »

více novinek » Od maminek
Seriál RODÍME: úmorná vedra

Jak naše maminy zvládly vedra, která v posledních dnech panovala? ... »

Nová soutěž na Babyonline

Připravili jsme pro Vás novou soutěž se společností Nutrilon! Budete mít štěstí? ... »

4 aktuální soutěže!

O rodinnou vstupenku do Šiklova mlýna, sady ke tvoření nebo balíček školních potřeb. ... »

více novinek » V diskuzním klubu
Pracovní místo

Ano, na všechny místa kromě toho posledního jsem se dostala díky vlastní prezentaci klasicky přes inzerát. ... »

láhev lifefactory

dnes som mu skusila dat napit s plastoveho poharika ked som mu davala ja nechcel skusil to sam prvi glg zvladol krasne uz nie ako psik hehe ale ten druhy uz naseba vylial cely pohar ale asi mu to pojd ... »

Dopisy

Moje mamka vytáhla krabici,kterou jí dal její brácha po naší babičce.Byli v ní dopisy ,které mamka psala svoji mamce napříč naším dětstvím.To byla sranda si v tom číst.A je krásné vědět,že lidstvo je ... »