30.9.2012
Dnešní den ať zůstane zapsán zlatým písmem. Objevili jsme totiž zábavu, která se ti strašně moc líbí. Už když jsem byla těhulka, tak jsem moc chtěla chodit na těhotenské plavání, ale bylo ve špatnou dobu a když už jsem mohla chodit, tak jsem měla vysoký tlak a opět to tedy nebylo možné.
Proto jsem si moc přála, abych mohla chodit na plavání alespoň s tebou. V Liberci je několik skupin, které pořádají plaváníčko pro miminka. Shodou okolností jsem měla v kufříku, který jsem dostala při odchodu z porodnice pozvánku na jednu hodinu zdarma do klubu Dudlík. Takže když se ti konečně blížil ten šestý měsíc, neváhala jsem a napsala paní, jestli můžeme dorazit. Slovo dalo slovo a tak jsme vyrazili.
Dorazili jsme do hotelu, kde se pořádá koupáníčko. Sjeli jsme výtahem "do sklepa" a našli dveře, na kterých bylo napsáno, že zde probíhá koupání. Přeskočím, jak jsme nevěděli, co dělat, na koho se obrátit a nikdo nám nic neřekl. Jak jsem se ostatních maminek ptala, co a jak máme dělat a jak jsem nakonec od "cvičitelky" dostala vynadáno, že jsem prcíkovi nandala plínečku dřív, než jsem ho osprchovala :o). Jak jsem netušila, kde se převléknout, když v převlíkárně byl ještě jeden tatínek krom Martina. Ale to bylo tak všechno.
Martin popadnul Marečka a hupky hupky do vody. Mareček byl nejdřív docela dost vyjevenej, stále se rozhlížel a čekal co bude. Chlapeček, který tam byl s námi, ten ho také velice zajímal. Pozoroval ho, co dělá. Pak už jsem byla ve vodě i já a hodina začínala. Paní instruktorka se nás zeptala, jak se malý jmenuje a když jsme jí to řekli, šla se s ním pozdravit. Následně přišla uvítací básnička:
Takhle cvičí pravá ruka, takhle cvičí levá ruka, takhle cvičí hlavička, takhle roste travička.
Ruce, ruce, ručičky, máte pěkné prstíčky, máte pěkné dlaně, zatleskáme na ně. Dobrý den, dobrý den, dobrý den ....... (a dál nevím :oD, ale pokračovaly další básničky)
Dešťové kapičky, dostaly nožičky, dupaly na střechu, dělaly neplechu. A jakou? Velikou!
Na dešťové kapičky vzala instruktorka konvičku a začala před kluky lít vodu. A to Mára naprosto zbožňuje, takže se po nich vrhal a snažil se je chytit. Pak sundala kropítko a Mára se vrhal na proud vody. Dokonce nechtěl pustit Ondráška (ten druhý chlapeček) k proudu a odstrkoval ho. Byla to docela psina ho takhle pozorovat. Pak se na vodičku položili zviřátka a kluci je měli chytit a přidělat na nástěnku. To nejdřív Máru vůbec nebralo, ale pak ho to chytlo a moc se u toho smál.

Nejlepší byl signál. Měli jsme prcka oslovit jménem, říct "a hop" a hlavičku mu polít vodou. Mno to se Márovi teda moc nelíbilo. Ale tátovi jo. Tátovi se taky líbilo "pereme, pereme, prádlo". Máchal s Márou ze strany na stranu, až si prcek loknul a začal se dusit.
Pak dostala Máru do ruky mamka. To se dělala taková nehezká věc. Vzít prcka za týl a pod bradičkou a dělat s ním osmičky. Ukazovala nám to nejdřív instruktorka, ale Mára u toho křičel a házel rukama a nohama. Tím si házel vodu na obličej a zase se topil. Dala mi ho tedy do ruky, ať to zkusím já. Že ode mě by to mohl snést lépe a taky že jo.

Nakonec mamka zase vrátila kluka tátovi a instruktorka šla pustit "bublinky". A to bylo něco pro Máru. Přestalo mu dokonce vadit, že mu voda stříká do očí. Prostě se snažil ulovit bubliny, jak jen to šlo. Ale to už mu táta do ouška šeptal, že už půjdeme domů. Mára se na něj tak divně podíval, jakoby ve stylu - to snad nemyslíš vážně!!
Co dodat na závěr. Plaváníčko se moc líbilo a tak jsme Máru rovnou přihlásili. Měli bychom chodit o víkendu, aby mohl chodit i táta. Doufám, že se mu to bude i nadále líbit a že nám to pomůže (jak nám slibovala paní instruktorka) rozvíjet schopnosti malého.
Zatím žádné příspěvky.