Rok 2018 (Po narození miminka)

2018

Tento rok byl nějaký krátký, protože jinak si nedokážu představit, jak je možné, že tak rychle utekl. Člověk se nevzpamatuje z novoročního výstupu na Ještěd a už zase slaví Vánoce :o). 

Leden

Pro mě osobně docela dost náročný měsíc. Upekl se můj přestup na novou pozici, ale všechno bylo za velikého psychického vypětí. Bývalá šéfka mě prudila, nechtěla pustit. Nový šéf dal termín, do kterého musím přestoupit. Do toho účtování konce roku a moje milovaná angína. Zástala jsem doma a myslela si, že si třeba užiju i trošku kluků, ale bylo mi tak blbě, že jsem si fakt kluků neužila. V práci se nejen zaučuji já, ale zároveň zaučuji novou paní na svou pozici. Chodím domů pozdě, všichni jsou z toho nešťastný a mě to strašlivě trápí. Pocity stylu že jsem špatná máme, která si neumí srovnat život, prácí se konečně ale začínají rovnat a já doufám ve světlo na konci tunelu! Lukášek měl čtvrté narozeniny, zlatíčko moje, aspoň něco pozitivního!

Únor

Paní, co mě měla zaučovat nastoupila na rodičovskou. Moc mě toho nenaučila, hodně naslibovala a já si občas opět připadám jak hromádka neštěstí. Šéfka nechce schválit můj nástup na novou pozici od dubna. Všechno se řeší přes personální oddělení, opět jen problémy, problémy a problémy. Do toho mě začíná trošku děsit Marečkův zápis do školy. Ze školky nám každý týden dělají schůzku z nějakým odborníkem (logoped, učitelka první třídy či terapeut), abychom jako rodiče byli schopní posoudit, zda je naše dítě připravené. Nějak mě to všechno dojímá, ta představa, že Mára už bude chodit do školy mi vůbec nedělá dobře. Opět mě skolika angína, podruhé v tomdle roce, chtělo by to pořádně doléčit, jinak se to bude opakovat

Březen

Rozhodli jsme se, že Mára prostě do školy a k zápisu půjde. Dokonce i v práci to začíná vypadat tak, že budu moci skončit k poslednímu březnu a od prvního dubna nastoupit na novou pozici. Odreagovat jsme se šli s manžou do tančírny, bylo to supr, po tak dlouhé době se sejít s jinými lidmi. Cítím, že všechno napětí začíná opadat a já se těším na nové zítřky. Zároveń jsme byli na otevřených dnech dvou škol. Chtěli jsme, aby Mára chodit na tu samou, na kterou jsem chodila já. Zkoušeli jsme i tahat za různé provázky. Ale den otevřených dveří nám otevřel oči a Máru dáme do školy, kam spadáme. Bude mít SKVĚLOU UČITELKU! Dokonce nám říká, ať do přihlášky napíšeme, že chceme prcka k ní do třídy a jestliže máme nějakého kamaráda, se kterým chce být ve třídě, ať ho tam také napíšeme (Pavlínka Kopecká :oD je náš kamarád)

Duben

Je to tady - zlomový měsíc. Od prvního jsme na nové pozici, všichni jsou na mě neskutečně mili, se vším mi pomáhají, vše mi vysvětlují, klidně stále dokola. Mám pocit, že jsem snad v jiném světě. Domů chodím za světla! Žádné přesčasy, žádná práce doma - nemůžu tomu ani uvěřit. Sice mi skoro denně volá moje nástupkyně, ale čert to vem, už to není na mojich bedrech. Velikonoce si kluci užili, projeli všechny známe - prý je to rok od roku náročnější, protože mají více a více zastávek (chudáčci moji :oDD) Mareček měl naroneniny, už je mu šest let, jeto velký chlap! Celá rodina se sešla, všichni mu příli a všichni mu drží pěsti. Pak přichází Marečkův velký den - 25.4. jdeme na zápis do školy. Byl z toho trošíčku nervózní, ale vše domadlo na jedničku. Kanička se mu tedy nepodařila zavázat, ale čert to vem. V půlce si myslel, že už je konec a že má odejít, takže jsme ho tam ještě naháněli. Ale paní učitelka byla spokojená a řekla nám, že si myslí, že je dobře připraven na školu. Abych nezapomněla, mám opět angínu - zase s vysokou teplotou, ale opět to během týdne odezní, jen to narušuje život. 

Květen

Náš život začíná být velice příjemný. Zase začínáme s klukama chodit ven, zase beru do ruky foťák a doháním resty. Konečně mám zase spoustu fotek s klukama. Jezdíme na pouti, užili jsme si muzejní noc, kostelní noc. Byli jsme se podívat za strejdou, když závodil na dračích lodích. Dokonce jsme stihli i zologickou. Mám ráda život, mám ráda svou rodinu, jsem konečně šťastná. 

Červen

Mám opět angínu, už se mi to vůbec nelíbí. Jestli všechny ty stresy a todle, se podepsalo na mém zdravotním stavu. Ale musím to dořešit, protože v půli června máme jet na dovolenou na Rhodos. Martin slíbli Márovi, že než půjde do školy, poletíme letadlem. A jelikož už má v září nastupovat, musíme to stihnout před velkými horky. Nakonec jsem skončila na infekčním oddělení. Dostávám penicilín přímo do pozadí, jezdím sem každý den na jednu injekci.Snad už to KONEĆNĚ ZABERE (nutno podotknout, že s angínama se střídáme s Martinem, buď jí má v podstatě on, nebo já). Náš odjezd na dovolenou byl skoro zmařen, protože Míša spadl ze skály - má zlomenou pánevní kost, někde až skoro rozdrcenou. Samé velké obavy, ale babča nakonec říká, ať odjedeme. Brácha nás nechce vidět a tak tedy odlétáme. Dovolená byla úžasná! Přečti si článek Dovolená RHODOS :oDDD. Martin skončil s angínou a přišel za ním řecký doktor, nemá vycházet na sluníčko, nesmí pít alkohol :oD. Ale když to vezmu kolem a kolem, všichni jsme si to užili! Od firmy jsme také byli v Mirakulu, nádhera. 

Červenec

Babičce Haničce jsme splnili její narozeninové přání a vzali ji do Dvora Králové. Opět došlo k nějakým třenicím, ale všichni jsme si to nakonec užili. Jen ten lev, co se na ní hnal k nám do auta utřel, protože mu Martin ujel :oD. Na víken jsme se zase vypravili do chaloupky v Lužanech. Bylo nádherně, prckové si to tam užili - my jsme tam poznali nové známe, krásný víkend. Pak jsme jeli na společnou rodinnou dovolenou do Jižních Čech. Byla tam bráchova rodina, babička Jiřinka a my. Mára jezdil samostatně na kole a Luky na ojce. Hned při prvním výjezdu, Luky prvně na kole, na ojce, nám při odbočování spadl a kolo mu přejelo nožíčku. Mára neumí zastavit, takže ho musím na svém kole předjet, zachytit ho, tím ho zastavit a teprva potom odhodit kolo a utíkat zpátky za Lukýskem. Lukýsek je statečný - sice mu tečou slzy, ale drápe se zpátky do sedla a co víc, chce jet dál. Po asi 15 minutách a náročné cestě, kde se děsím každého kopce - Mára přeci neumí brzdit - dojížídíme k vodě a konečně se koupeme. Za ten týden se Mára naučil brzdit, pořádně odbočovat, zvonit atd. Luky už umí jezdit na ojce a je taky spokojený. Tudíž i my jsme spokojení. V práci není vůbec problém s dovolenou. A já nemám problém dohnat všechny své pracovní záležitosti! Skvělé A jen mezi námi - jen ten Martin opět skončil s angínou doma. Tentokrát šel jako já na infekční a myslím si, že i on už bude v pořádku. Jo a Míša je na tom líp - má sice ohromnou bolesti, ale vše se začíná hojit. Byli jsme za ním na návštěvě, ale v podstatě nás vyhodil a nechtěl, abychom přišli i další den. Jevidět, že ohromně trí :o(

Srpen

Dovolená Polsko, nádherná záležitost. Letos jsme si ji prodloužili a byli jsme tam 10 dní. Sice s námi byl opět tchýňan, ale člověk zvládne všechno, že?? Byl tam s námi opět Víťa a tentokrát jak s dcerou, tak s přítelkyní. Myslím si, že jsme si to všichni užili. Jelikož máme zavřenou školku přemýšlíme, kam upíchnout kluky. Babička Jiřinka říká, že si je vezme na starosti. Aby se dostali alespoň z toho koloritu, chceme je "umístit" někam do nějaké chatičky. Také nebude moci jet s klukama v září na Hamr, jak byla zvyklá, protože ten Mára začne chodit do školy. Chaloupka na Hamru se nám nepodařila sehnat, ale ve vedlejší vesniči ano. Pronajímáme a kluci se tam s babčou a tetou na týden stěhují. My se pouštíme do malování kuchyně, chodby, záchodu a koupelny. Musí se sundávat tapaty v kuchyni. Opravit polupaní zdi. V koupelně se přidělává větráček. Makáme vždy od 16:00 cca do 21:00 - takže taková druhá směna po práci. Když jedeme v sobotu vyzvedat kluky a babču, prosíme, zda by u ní mohli ještě v sobotu zůstat, že nemáme ještě hotovo. Sice nechápe, jak je to možné, že jsme vše za týden nestihli, ale prostě nestihli. Kluci jsou tam ještě jeden den a v neděli přichází domů. Jsou překvapení a nadšení ze změn. Stále chodí bytem a říkají "to je krásný, to je krásný, a tady je todle nové a tady je todle nové". Jsou to zlatíčka. Taky jsme je na konec prázdnin vzali na Staré Hrady - úžasné místo, sem se budeme určitě vracet. Měli jsme prohlídku sklepení a kluci o tom basní ještě několik dnů poté, možná snad i týdnů :oD. Jediné negativum, začínají mě nějak bolet záda, nevím z čeho. A bráška je na tom zase o něco líp, vivat, začíná pomalu znovu chodit!!! Nebo chodit, prostě chodí na rehabilitace a říkají, že bude chodit!

Září 

Márův velký den - jdeme do školy. Z práce dostáváme volno a můžeme ho oba doprovodit. Lukyho posíláme do školky - todle je prostě jen a jen Marečkův den. Do lavice si k němu sedá nejdřív Janička Dentonová, tak je z toho trošku rozhozený, protože přeci čeká na Pavlínku. Janička si pak přesedá a tak na nás s úsměvem a nadějí v očích mrká. Ale to si k němu už jde sednout jiná holčička. Zvedá se a skoro s pláčem mi říká "Mám toho už dost, já chci domů, protože nebudu sedět s Pavlínkou". To už za mnou jde její maminka a říká mi, ať si Mára sedne k Pavlínce, že ona má v lavici místo. S velikánským úsměvem rychle přenáší tašku a kornout - konečně je na správném místě!!! Pak ho bereme na obídek do pizzerky, protože je to prostě jeho den! Kluky jsme taky vzali na zámek Loučeň - je tam spousta labyrintů, tak si je prochází a moc se jim tam líbí. Nutno podotknout, že jsme měla spásný nápad - Mára a Luky začali chodit k hasičům! Mára nechtěl chodit na žádné cvičení, nikam si hrát, nic oběvovat. A tak mě napadlo, že by bylo dobré dát je tam, co je zajímá - a naše syny zajímají ty hasiči! A byl to opravdu dobrý tah. Hned je oba dávají do družstva a o víkendu jedou na první soutěž. Sice nevyhráli, ale i za účast získávají medaily, takže nadšení nebere konce. Ještě jsme stihli pouť v Jablonci a hlavně, výlet parníkem po Vltavě! Jako bonus bráška jede do lázní, které jsou kousek od nás, takže k nám a za babčo jezdí každý týden - babča si to užívá!

Říjen

Opět jsme se vydali do Zoo, zase jeden prima den. Je vidět, že se začíná blížit podzim. Užíváme si ho plnými doušky. Jezdíme pouštět draky a to ať na Krystínu, tak na Javorník a nebo prostě jen k letišti. Márovi se ve škole daří, chodí tam rád, paní učitelka ho jen chválí. Luky je ve školce spokojený, sice začal chodit do jiné třídy - změnila se paní ředitelka a zavádí se nové postupy - ale to mu nevadí. Zná v podstatě všechny děti a svou oblíbenou paní učitelku má ve své třídě. Kluci byli s hasičema na další soutěži - jsou v přípravce. A světě div se, zadařilo se jim a mezi všema přípravkama skončili na krásném prvním místě. Máme doma ZLATOOOO. Řekla bych, že jsme všichni spokojení, až na Martina. Jeho doktor rozhodl, že má jít na trhání mandlí - prochází všema možnýma vyšetřeníma. 

Listopad 

Harmonizační pobyt

trhání mandlí

Prosinec

Besídky

Mikulášská

vánoce

krmelec

Silvestr