8.10.2012
Tudle jsem si tak projížděla net a koukala se na dětské hračky, co že bychom tomu našemu drobečkovi mohli ještě dopřát. Marně jsem se snažila si ještě vzpomenout, co jsme to v dětství měli my. Zeptala jsem se i mamky a ta mi řekla, že jsme měli hopsadlo a chodítko. To je vlastně pravda, ale kde je jim teď konec. Proto jsem se začala pídit po nějakém úlovku na netu. Ale stále mě tak nějak nic neoslovovalo.
Nedávno jsme seděli u tety na zahradě, ještě jeden z mála posledních dnů, kdy se dalo sedět na zahradě, pít kafíčko a člověk se neklepal zimou. Postěžovala jsem si tetě, co sháním a že nemůžu najít to správno. Ona mi skočila do řeči a říká, že má doma to hopsadlo po klukách. Hned mi ho dala, ať ho použijeme. Měla jsem z něj velkou radost. Vypadá přesně tak, jak si ho pamatuju. To byl možná kámen úrazu, já prostě na netu hledala to, co jsem si pamatovala a tam byla spousta moderních ať už chodítek, nebo hopsadel.
Pak nastala akce Z. Od bráchy jsme si jako tradičně půjčili vrtačku a že to vyvrtáme. Vrtačka u nás byla tři týdny a kde nic tu nic. Tak jsem pomalu ale jistě začínala prudit. Nakonec tedy přivrtal knihovničky (i proto jsme si půjčovali vrtačku), ale do vyvrtání děr pro tyč na hopsadlo se nedal. Pak zase brácha potřeboval vrátit vrtačku a já pomalu začala ztrácet naději, že Mára někdy bude mít hopsadlo.
Ale světe div se, druhé kolo půjčení vrtačky, maličko zapruzení a už se vrtalo. Hopsadlo jsme chtěli mít ve dveřích z pokojíčku, aby se tam následně dala pověsit i houpačka. Bohužel to nešlo, protože jsou tam jen úzká futra, která byla pravděpodobně zalita betonem - neprovrtali jsme to. Z toho důvodu je hopsadlo ve dveřích z ložnice. Prostě a jednoduše, Mareček se nebude moct houpat, jak o život, protože jinak by kopal do skříně. To mu určitě vysvětlíme, až bude větší, ale pro hopsadlo je tam dostatečně dost místa. Až bude v hopsadle a bude na mě koukat do kuchyně, tak když budu u sporáku, tak na mě bude mít taky přímý výhled.
Na závěr pár fotečke ... nenecháváme ho tam příliš dlouho a zatím má pod sebou deku, aby mu nečouhali nožičky, protože je to na něj ještě dost velké, ale když ho z toho vyndáváme, tak se vzteká a nelíbí se mu to :oD. Je to naše zlatíčko

Zatím žádné příspěvky.