13.12.2012
Shodou okolností na můj svátek byl i podnikový večírek. U nás se vždy dělá v týdnu, pravděpodobně z toho důvodu, aby se nikdo moc neopil, protože druhý den jde opět do práce :oD. Nicméně, já jsem také dostala pozvánku a tak jsem tam dorazila.
Domluvila jsem se s babičkou na hlídání. Upravila se, zabalila dárky pro kolegy a vyrazila směr Ztráty a nálezy. Na zastávce jsem krásně vymrzla - dvě tramvaje, co měly jet, nejely a tak jsem si tam v tom hnusném mrazu postála 20 minut. Když konečně přijela tramvaj, bylo jasné, že dorazím pozdě (zhruba o deset minut). Měla jsem z toho takové špatnés vědomí. Ach jo, si řeknou, je doma a ani nemůže přijít čas. Do restaurace jsem skoro utíkala. Po příchodu jsem zjistila, že jsem opravdu poslední - tedy ze zaměstnanců. Jen vedení ještě nedorazilo. Tak aspoň něco.
Sedla jsem si ke kolegovi, ale po chvíli začala škatulata, protože jsme šli k většímu stolu. Nevím, asi nepočítali s tím, že opravdu dorazím :oD. Dali mi kolekci a popřáli k svátku. Pak jsme si začali povídat, ale přiznám se, cítila jsem z toho takový chlad. Nedokážu to popsat, ale od určitých lidí, mi to tak přišlo. Ale tak s některými se mi dobře povídalo a ani jsem si nevšimla, jak utíkaj minutky. Vedení ovšem stále nikde. To už bylo víc jak půl hodiny po tom, co jsme se měli sejít. Tak ještě počkáme - naštěstí jsme si aspoň objednali něco k pití. Po 45 minutách kolegyně volá vedení, jestli na to nezapomněli. A já si pomalu začala uvědomovat, že nemám šanci dorazit na šestou domů. Vždyť nemáme ani objednáno. Rychle proto píšu babičce, jestli by jí to nevadilo a postarala se mi o Máru. Vykoupala ho a dala mu nabaštit. Následně do postýlky. Babča napsala, že není problém. Mno co, kolikrát už mě viděla, jak to dělám a všechno má své místo - vše je připravené, neměl by nastat problém.
Po hodině dorazilo vedení, tak jsme se přivítali a po chvíli se začalo objednávat jídlo. Já si dala své oblíbené, jeden vinný střik a pak už pozorovala jen hodinky. Ani ne tak z důvodu, že bych se bála, že se babča nepostará, ale spíš z toho důvodu, že mi tam s těmi lidmi prostě nebylo nejlíp. Proto když se jedna kolegyně zvedala, hnes jsem se k ní přidala. Kolegyně přítel mě dokonce hodil autem dom, takže jsem byla skoro v půl osmé už doma.
.......
Doma mě čekalo překvapení - Mareček nespal, což je v poslední době jeho normální reakce. Šla jsem mu dát pusinku a uvědomila si, jaké strašné teplo má v pokojíčku. Když jsem ho poodkryla, tak jsem zjisitla, že má na sobě spací pytel, pod ním fleesovou kombinézku, bodíčko a ponožky. Začala jsem se smát a ptát se babi, co se to děje. A ona mi vysvětlila, že přišla druhá babička a řekla, že je doma moc zima. Po celém bytě zapnula topení a pro jistotu Marečka nabalily. Chudák malej, už teď byl zpocenej! Takže jsem ho zase svlékla - sundala bodíčko, ponožky, kombinézu. Dala mu spinkací pižámko a vrátila spací pytel. Odebrala dvě děky (zapomněla jsem se zmínit, babičky mu daly pro jistotu tři deky) a dala ho spinkat.
Ještě dlouho jsem se tomu musela smát, jak se moje mamča dala nachytat, nebo prostě ovlivnit druhou babčou. Přitom obě vědí, že u nás doma bývá chladněji - máme studený odchov :oD.
Zatím žádné příspěvky.