24.12.2012
Měla jsem pocit, že prcek ví, že se blíží Vánoce. Protože to, jak nechtěl 23tího vůbec usnout, čumákoval snad někde do čtvrt na jedenáct - to už i táta spal - a kluk se culil, povídal a že by nechal zavřený oči, to ho ani nenapadlo. Výhoda byla v tom, že se dalo očekávat, že bude ráno spinkat dlouho. A taky že jo - v prvé řadě se v noci vůbec neprobudil a ráno vstával až kolem osmé, takže i já jsem se skvěle vyspala :o).
Taťku jsme chtěli nechat maloučko postap, ale měli jsme hodně úkolů - i táta a tak jsme ho museli vzbudit v devět. Vím, že nemá rád vstávání a co víc, takhle "brzo" a tak jsem si naplánovala, že mu uděláme snídani do postýlky.
Když se blížila devátá hodina, tak jsem připravila tác, dala vařit vajíčka, do skleniček nalila džusík, ale zároveň přichystala čaj (v poslední době po ránu nechce kávu). Kdyby měl chuť na něco sladkého, tak kapříka a džemík. Nakrájela chlebík a vyndala máslo. Ještě lžičky, nože a můžeme servírovat. Pro prcka jsem na tác dala mlíčko a mohlo se vyrazit. Jako ozdobu jsem tam umístila ještě kytičku s tím, že kdyžtak bude zábava pro prcka.

Otevírám dveře do ložnice a hlasitě říkám: "Dobrá ráno, taťko, jak pak ses vyspinkal?". Malého si vezu ve vozíčku, abych ho měla kam odložit :oD. Dárky maskuji vlastním tělem, aby prcek nic neviděl :oD. Baštu přináším v zápětí, musím jit nadvakrát, protože se to nedá zvládnout najednou. Marečka vyndávám z vozíčku a posazuju ho do postele - hned vedle Martinovi hlavy. Táta má ještě zavřené oči. Mára se na něj tak kouká. Pak pomaloučku natahuje ručičku, začne kolem sebe plácat, ale žádné odezvy se nedočká. Zastaví se a zase pomaličku natahuje ručičku, chňap, drží ho za vlasy a pořádně zatahá. Je fakt, že tím se mu táta opravdu podařil probudit. Ale jen na chvilku, posunuje se z dosahu Máry.

Aby dal Mareček aspoň na chvilku pokoj, půjčila jsem mu tu ozdobu - kytičku. Nečekala jsem, že s ní bude tak rychle hotov. Vzal si ji do jedné ruky, přendal do druhé, zatočil a bylo po kytičce - úplně se rozsypala :oD. Rychle jsem ji posbírala a pak už jsem začala baštit vajíčko. Martin nakonec nechtěla vajíčko, ale dal si sladkou snídani. A to bylo pět něco pro Máru. Vždy, když se přiblížel s kapříkem, tak Mára po něm šáhnul a chtěl si taky kousek utrhnout.

Nakonec jsme mu taky kousek dali. K tomu si ještě zbaštil půlku chlebíka od maminky. Když dojedl i táta, tak se s klukem pomazlil. To má Mareček moc rád a vždy na to čeká. Pak už se táta rozhodl, že bude vstávat. A to nastala ta nejvhodnější chvíle, aby se pořádně nasnídal i Mareček. Tak a tím skončila naše vánoční snídaně a pak už se jen, uklízelo, chystalo, zdobilo, baštilo, rozdělávalo, radovalo, baštilo, koupalo a spinkalo :oD.

Zatím žádné příspěvky.