15.3.2013
Po konzultaci s holkama na BOLu, jsem se rozhodla, že je na čase změnit "přepravní prostředek" pro Marečka. Tudle jsme byli nakupovat a jako vždy nám Mareček usnul ve vajíčku. Neváhala jsem, nandala jsem vajíčko na vozík a uháněli jsme nakupovat. Když jsem se s nákupem vrátila k autu a nandávala Máru do auta, tak na něj tak koukám a říkám si, že už se do toho vajíčka nevejde tak, jako když byl malej :o). A bylo rozhodnuto.
Sedajdu jsme měli už poměrně dlouho doma. Jedna kamarádka nám ji přenechala spolu s mnoha dalšíma krásnýma věcičkama - hračkama - pro Marečka. Vytáhla jsem ji z podpostele. Utřela, nastudovala návod a chtěla jí vzít do auta. Ale zrovna se nikam nejelo a tak na ni pro jistotu Mára trénoval doma :oD. Vždycky si na sedačku vlezl a klečel na ni. Nebo si hrál s jejíma přeskama, zámečkama, popruhama mno prostě vším, co se na takové sedačce nachází. Když se mu to tak líbilo, tak jsem ho tam i přidělala. Neprotestoval, seděl a koukal.
Pak nastal den D. Jeli jsme s babičkou nechat vyvolat fotečky. Je pravda, že jsem táhla několik tašek, foťák a ta představa, že k tomu ještě potáhnu Máru v sedajde, mno bylo mi do breku, ale rozhodla jsem se bojovat, tak vzhůru do toho. Výtahem jsem se svezla s Márou dolů a nastalo jako vždy velké dilema. Dojít pro auto a nechat Máru zatím čekat na chodbě a nebo to prostě nějak dotáhnout k autu. Marečka v sedajde jsem měla opřeného o zeď a ještě chvíli jsem rozmýšlela. Pak, jako vždy, vyhrála druhá varianta. Nabrat všechnu sílu, všechny tašky chňapnout, nebo přehodit přes rameno, popadnout sedajdu s Márou a rychle mašírovat.
U auta zjišťuji, že je totálně zasněhované. Je mi zase do breku. Stále držím sedajdu, otevírám nějak přední dveře a vrážím Máru na přední sedadlo. Pak už se smetáčkem obíhám auto a čistím. Přendávám Máru dozadu na jeho místo, chvíli se trápím s kurtováním, ale pak vyjíždíme směr babička. Dorážíme sice pozdě, ale přece. Když babička dojde dolů, žasne a Mára září jako největší sluníčku, když mu říká, že už je velkej kluk, že už hačá ve velké sedajde.
Shrnu to. Líbilo se mu v nové sedajdne, Usnul v ní a tak jsme chvíli s babí jen tak seděly v autě a dávaly mu chvilku na prospání. Nechá se hezky přikurtovat, rád si kope nožičkama. Ze začátku, když měl jet vzadu sám, tak měl chuť brečet. Ale pak si konečně všiml, že úžasně vidí ven a že může všechno pozorovat. Od té chvíle už nikoho vzadu nepotřebuje, chce jen dobrý výhled a nestát příliš často na červenou :oD!!

Zatím žádné příspěvky.