28.3.2013
Nedalo mi to a i letos jsem se pustila do pečení perníčků. Loni jsem stihla perníčky upéct, nazdobit, ale rozdávat je už musela babička, protože my byli v porodnici. Leto jsem se rozhodla, že do pečení zapojím i Marečka, aby z toho něco měl.
Byla to docela legrace a já si to užila skvěle a mám pocit, že ani Mára nebyl zklamaný, jen se mu teda nelíbilo, že nepečené "polotovary" opravdu nemohl ochutnávat.
Nejdřív jsem si na stůl připravila kuchařku. On v ní okamžitě začal listovat, jako kdyby věděl, co se bude dít a co má vlastně hledat. Pak jsem vyndala všechny ingredience na stůl a tak mě tak zamyšleně pozoroval. Navážila jsem mouku a dala ji do mísy a podala Marečky. Byl nadšený okamžitě mouku prošahal, prohmatal, vyndal na stůl a taky na sebe (ale větší část zůstala v misce). Pak jsem navážila cukr. Chtěla jsem ho naučit, že si musí naslinit prst, vložit do cukru a olíznou, ale je to chytrý kluk a ví, že takovéto klukoviny se prostě nedělaj a tak jediněj, kdo si olíznul prst s cukříkem byla máma. Vajíčka byla supr, jen ho štvalo, že na ně nedosáhne - vajíčka jsem všude opravdu mít nechtěla. Nakonec přišel na řadu tuk. Snažil se o okousat a divil se, proč je to tak hnusný - aby ne, když celou dobu kousal jen do obalu. Nakonec jsem všechny ingredience vařečkou promíchala. A aby to bylo úplně hotové, prohnětla jsem to i rukou - a to se mu opět moc líbilo. Podala jsem mu teda mísu a Mára poctivě mačkal těsto. Lezlo mu to mezi prsty a on na to s otevřenou pusou koukal. Když se dost vynadílval, těsto jsem dala na topení, aby nakynulo a Máru odnesla do koupelny, abych alespoň částečně zlikvidovala tu spoušť na jeho oblečení, rukách, vlasech, mno prostě všude. Těsto má odstát deset minut, takže hned potom jsme se vrhli na vykrajování. Váleček je supr věc, zvlášť, když se koulí ze strany na stranu. Vykrajovátka jsou taky fajná, dobře se cucaj. Máma vyválela placku, podala vykrajovátko Marečkovi, ale jemu to vůbec nešlo. A tak mamka vykrojila zajíčka a podává ho Marečkovi, aby ho skouknul. Mára bez zaváhání, vyplivne dudlík a snaží se těsto narvat do pusiy. Začíná lítí boj, jehož vítezem je tedy mamka a prkcově velké nespokojenosti. Zdobení perníčků bylo už opravdu jen na mě. Dělala jsem zajíčky a vajíčka, taky vlastně dvě srdíčka, pro Máru a pro tátu. Bohužel, ani jedno srdíčko nebylo ozdobeno, natož předáno. Mára - ten nenechavka - stihl obojí zbaštit, než se k tomu mamka dostala.
Tak jen doufám, že perníčky nakonec udělaly velkou radost a koledníčci si na nich opravdu dobře pochutnali!!!



Zatím žádné příspěvky.