7.4.2013
Tak jsme opět po pěti týdnech vyrazili na plaváníčko. Je to strašné, jak to letí, ale opravdu je to tak. Mára byl totiž nejdřív nemocnej - respektive, nejdřív jsem si myslela, že to je od zoubků, ale když pak začal kašlat jak tuberák, bylo mi jasné, že to nebudou jen zoubky. K doktorce jsem s tím nevyrazila, protože by mi řekla, přesně jako minule, že to je jen kašel. Mára opravdu teploty neměl, nechutenstvím netrpěl, jen měl věčně ucpaný nos a kuckal. Nakoupila jsem tedy sirup proti kašli a léčili jsme doma. A aby toho nebylo málo, dostal pak nějaký průjem, což znamenalo, že nesmí jít na koupání ... a hle, pět týdnu uteklo, jako voda.
Když se mě paní cvičitelka ptala, jestli chceme pokračovat, řekla jsem jí (a to jsem jí i psala), že chceme dva kurzy vynechat - přes léto - a přihlásit se opět na podzim či v zimě. Ale jí se mé rozhodnutí nelíbilo. Začala mi říkat, že je na Márovi vidět, že všechno zapomněl. Dokonce ho nenechala ani potápět, nic, nanejvýš polejvat vodou z kelímku. Ale mě to nedalo - tentokrát s ním byl ve vodičce taťka, Mára byl rozespalej a mrzutej, protože nám na tři minuty usnul v autě - vzala jsem ho na kraj bazénku, Martin šel kousek stranou a Mareček skvěle zaplul pod vodu, správně zavřel papulku a při vyplavání se nezakuckal. Poctivě s ním doma všechno cvičíme a mě přišlo divné, že by to zapomně. Pak ho tedy nechala také potápět, ale Mára chvílema i brečel, prostě se mu tam vůbec nelíbilo.
Když byla hodina u konce, tak klukům chtěla pustit bublinky. Mno a co se asi tak stalo, ten klučík, co s náma chodí plavat, se poblinkal do vody. Takže celá výřivka zaneřáděná. Martin rychle utíkal s Márou. Samozřejmě se to stát může, ale je to nepříjemné, bylo mi rodičů Honzíka až líto, jak se stále dokola omlouvali. Cvičitelka chtěla zrušit další hodiny, ale lidi jí tam stále chodili a tak dala rychle bazének čistit. Mno, heh, byli jsme rádi, že už jdeme domů :o)
Zatím žádné příspěvky.