11.04.2013
Nedávno jsem se dočetla, že v nákupním středisku, které máme kousek od baráku (přibližně dva kiláčky), se mají konat "dny s legem", nebo tak nějak se to jmenovalo. Je to otevřené každý den až do začátku dubna, každou sobotu a neděli jsou tam nějaké soutěže, ale jinak se tam dá dojít každý den a děti si mohou pohrát.
Nedalo mi to a chystala jsem se tam hned první den, kdy to měli otevřít. Přiznávám ovšem, že ani první, ani druhý den nějak nebyli lidi, kteří by tam šli a tak jsme se tam vypravili až třetí (taky není kam spěchat, když to tam má být tak dlouho). Doufala jsem, že tam bude víc dětí a že si Mára pohraje.
Vůbec jsme nevěděli, kde to máme hledat a tak jsme nákupákem brozdali sem a tam s babčou a Márou ve vozíčku. Najednou se před náma ukázalo takové prostranství, ve kterém byla dvě červená kola (v nich byly duplo kostky pro ty menší, aby neměli možnost utéct) a čtyři stolečky (vždy pro čtyři děti, které měli na sobě přidělané takové sedátka a uprostřed prohlubeň s lego kostičkama).
Všude pod tím byl koberec a tak jsem si zula boty, vzala Máru a šla ho umístit do červeného kola. Ale světe div se, jen jsem ho položila, začal okamžitě brečet a chtěl vylést. Přitom tam bylo tolik věcí, autíčka, kostičky, rostlinky, prostě, co vás jen napadne. Chvíli jsem tam na něj tak koukala. Pak jsem si vzdychla, odložila tašku a ostatní věci a prostě ... si vlezla k němu. Okamžitě byl spokojený. Jen ty lidi okolo, ty tak divně koukali. Ale přeci ho tam nenechám plakat, raději si k němu vlezu a pohrajeme si spolu. Po chvíli ho to přestalo bavit - začal pozorovat děti u stolů a samozřejmě, chtěl k nim. Takže nakonec jsme se posadili ještě ke stolečku. Ale to už mě od klečení bolela "ta moje stará kolena" :oD. A tak jsme si jeli prohlédnout výtvory z lega (počínaje velbloudem, krokodýlem, medvěděm a konče třeba postavami z hvězdných válek).
Možná se tam do konce měsíce ještě zastavíme ... ale to si sebou teda vezmu návleky na kolena :oD.

Zatím žádné příspěvky.