6.5.2013
Tak a máme to za sebou. Musím říct, že se nám nějakým neuvěřitelným zázrakem podařilo vyhrát profifocení - k prvním narozeninkám prcka. Na FB jsem u jedné fotografky viděla, že vyhlásila soutěž pro tydle malé prcky, kdo v daném termínu má narozky, tak ať se přihlásí a ona následně z přihlášených vybere jednoho výtěze - a světe div se, byl to Mára. Přiznám se, že jsem to i obrečela - tak nevím, jestli furt ty hormony??!! :oD
První termín nevyšel, protože paní, co chystala dortíka nějak nezvládala. Byla jsem tak neuvěřitelně zklamaná, ale říkala jsem se, že druhý určitě vyjde. Na druhý termín jsem si stále opakovala, že se nesmím tak těšit, jinak to zase nevyjde. Do posledního dne jsem čekala, že do toho něco vleze a světe div se, nic do toho nevlezlo i když jsem ještě v autě směrem do Prahy držela telefon a čekala, že to fotografka odvolá.
Pomocí navigace jsme dojeli skoro až na místo. Musím podotknout, že jsem si 3 dny před tím focením vyvrtla kotník, takže bylo naší snahou opravdu přijet co nejblíže, abych to nějak dopajdala. Martin byl nervní, protože jsme nikde neviděli nějakou vývěsku, že by tam měl být fotograf. Já jsem se šla prostě a jednoduše zeptat nějakých kluků, co stáli před barákem. Poradili mi, kam mám jít a tak jsme se odvážně vydali do hlubin jednoho baráku. Výtah fungoval, takže jsme hezky vyjeli do třetího patra a pak už jen na zvoncích hledali správné jméno. Otevřela nám velice sympatická mladá dáma, která se okamžitě představila a tudíž jsme věděli, že jsem správně.
Marečkovi se vevnitř moc líbilo, spoustě nových věcí, nových podnětů, takže když jsem ho převlíkala do hezkých věcí, bojoval se mnou, co jen mohl. I já jsem se šla převléknout, protože jsme se domluvili, že součástí focení bude i naše společná fotečka (máma - táta - kluk). Společná fotka byl trošku problém, protože s tím kotníkem se mi nedařilo se posadit na zem tak, jak si fotografka představovala, ale nakonec jsem se tam nějak srolovala a bylo.
Pak už přišla na řadu Marečkova chvíle. Paní před něj postavila nádherný dortík a Mára jen nevěřícně koukal. Když jsme mu pak řekli, že může, ještě jednou se na nás podíval a pak začal matlat. Byl ohromný problém ho přesvědčit, aby se místo na dortík občas koukl na fotografky. Všichni jsme kolem něj tleskali, smáli se, rozesmívali ho, různě blbli, aby koukal dopředu, ale on jen matlal, matlal a matlal. Ve chvíli, kdy si do dortíka dal i nohy, musela jsem se už začít chechtat na celé kolo. To naše dítě je ale nezmar :oD. Pejska, kterého měla paní fotografka pro Máru připraveného nestihla do dortíku ani zapíchnout, tak ho pak vyfasoval ne cestu domů.
V pátek mi do mailu přišly náhledy fotek - jsou opravdu kouzelné. Bohužel je zatím nesmím zveřejňovat a po pravdě, nejsou ani v takové kvalitě, aby se mohly zveřejnit. Až budou k dispozici, určitě sem alespoň jednu hodím :o). Teď mě jen hřeje to pomyšlení, že konečně budeme mít nějakou hezkou společnou fotečku :o).
Takže teď sem hodím alespoň fotečku pejska, kterého jsme nestlihli ani přidělat na dortíka :oD
Jinak, kdyby někoho zajímalo, jedná se o tuto fotografku:
https://www.facebook.com/Alieskaphoto?fref=ts
A tady je odkaz na "Dortovou spoušť":
https://www.facebook.com/notes/alieska-photography/dortov%C3%A1-spou%C5%A1%C5%A5-aneb-narozeninov%C3%A9-fotografov%C3%A1n%C3%AD/476003319110671
Zatím žádné příspěvky.