19.5.2013
Venku bylo nádherně a tak jsme začali přemýšlet, co podnikneme. Někde jsem četla, že tento víkend mají být Valdštejnské slavonsti. Nelenila jsem a rychle jsem začala na netu hledat podrobnosti. Našla jsem krásný odkaz, bohužel jsem nikde nemohla najít program. Musel nastoupit Martin, aby mi ho ukázal (mimochodem, přesně na té stránce, co jsem našla já - já tam prostě jen to slovo PROGRAM :oD, tučným písmem prostě neviděla :oD).

Domluvili jsme se, že vyrazíme dopoledne, tam se naobídkujeme a pak půjdeme na bitvu. Mareček nám usnul cestou do Frýdlantu, takže to byla docela pohodovka. Když jsme dorazili, Máru jsme dali do kočárku a vyrazili směr park. Nedalo mu to, nespal pak už moc dlouho, protože slyšel všechen ten ryk kolem. Probudil se a pak už mu jen očička běhala sem a tam, tam a sem. Prošli jsme si park (já tam udělala pár foteček) a pak jsme se vydali na náměstí. Náměstí bylo plné lidí, stánků a vůbec takového mumraje, až jsem se o Máru bála, aby nám ho někde v tom kočárku nezašlápl. Naštěstí nic podobného se nestalo.

Martin si ulovil masíčko z prasátka a začal baštit, dával i Márovi. Já moc chtěla zase kuřátko, našla jsem si stánek, kde je prodávali, ale samozřejmě s mojím štěstím je vyprodali. Takže můj obídek byl párek v rohlíku. Jelikož jsem měla fakt hlad, tak jsem si tak neuvěřitelně pochutnala :oD. Pak už jsme si šli sednout a pozorovali jsme vystoupení Italů s vlajkama. Musím říct, že v této fázi jsem si docela hezky spálila záda! :o(.

Načež následoval pochod s vojskem na místo bitvy. Máru jsme nechali běhat jen tak v posekané trávě, takže byl naprosto spokojený. Jen ve chvíli, když začali střílet, tak začal nabírat. Zacpala jsem mu teda ouška a měla jsem ho na ruce. Po chvíli mu ani ten rámus nevadil. Tak jsme si zase sedli na zem a on si tam pobíhal. A jak na schvál, ač měl dlouho kalhotky, dlouho triko, tak mu klíště vylezlo až na krček. Myslela jsem, že tam zešílím. Ke všemu nechtěl spolupracovat. Mlel se a nedržel. Takže ho chňapnul táta, mě dal pinzetku a já začala operovat. Naštěstí to klíště nebylo ještě pořádně zažrané, takže šlo rychle ven a co víc, nezůstal tam po něm ani flíček, ale furt to kontroluji. Bohužel děti se dají očkovat až od tří let proti klíšťatům.

Takže takhle vypadal náš prima den - spálený záda, oběd neoběd, klíště - ale veliká spokojenost, protože jsme byli spolu!
Zatím žádné příspěvky.