Holky, tak vám zase jednou musím popsat, co se nám stalo. :oD říkám si, že to české zdravotnictví snad ani není možné!
Mára má vždy dopoledne na pravé ruce třetí prst, tedy prostředníček, ohnutý. Když ho chce narovnat, tak to v něm křupá. Během dne jak se ho snaží používat, tak se to narovná a odpoledne nevidíte žádný rozdíl od ostatních prstíků. Má to tak už od narození. Stále jsme doufali, že se to časem zlepší, ale jak se zdá, žádný pokrok v tom není. Došla jsem tedy za naší paní doktorkou, aby nás někam poslala. Říkala jsem si, že třeba doporučí nějaké cvičení, nebo to tejpování, aby se to zpravilo.
Naše paní doktorka nás napsala k panu Doktoru X, který sídlí v klášteře. Že je to velice zkušený pan doktor, který má ohromné zkušenosti s dětma. Neváhala jsem a hned jsem tam Máru objednala. To je tak tři měsíce zpátky. Objednací doba byla měsíc a něco. Když konečně nastal den D, dorazíme tam a krom toho, že tam malovali a tudíž to nebyla ideální návštěva, ještě se ukázalo, že jsme se špatně domluvily se setřičkou a náš den D byl až o den déle. Takže se druhý den opakovala naše výprava do města. Šílené fakt je, vzbudit Máru, obléknout, když je zásadně proti, dojet do města, najít někde vhodné parkování a ještě na tak časný termín to stihnout. Ale zadařilo se, všechno klaplo a já byla spokojená. Pan doktor mrknul Márovi na prstík. Řekl, že si myslí, že to bude muset být operativně řešené a vypsal nám další doporučenku s tím, že máme jít k paní doktorce Y.
Ještě na chodbě v klášteře jsem Máru objednala k paní doktorce Y. Teda, chtěla jsem ho obejdnat, ale automaticky mě sestra objednala k panu doktorovi Z. Přišlo mi to sice divné, chtěla jsem tam volat, jestli to není omyl. Ale pak jsem to nějak vypustila a tak po měsíci jsme se vypravili k panu doktorovi Z. A to bylo právě včera.
Objednal si nás na odpoledne (což dle mého názoru je zbytečné, protože to vůbec nic na tom prstíku neuvidí - říkala jsem to i sestře, ale prostě, ona rozhodla). Měli jsme dorazit v jednu - což je přesně doba, kdy Mára spí po obídku. Což opět znamenalo, buď ho nenechat usnout (ale s tou teplotou, co měl od růstu zubů bylo spíš odměnou, když usnul a mohl nabírat další sílu) a nebo ho nechat usnout, ale manipulovat s ním ve spánku do auta, z auta do kočáru a pak dojet do nemocnice (volila jsem tudle variantu). Na místo jsme dorazili ještě před jednou. V čekárně tři další maminy. Ze dveří zrovna odcházel nějaký pan doktor a říkal sestře, že jde na oběd. Když jsem nás nahlásila, zjistila jsem, že to právě byl nás pan doktor. Pro krista pána, tak proč nás objednávají na dobu, kdy pan doktor jde na obídek? Na druhou straná, Mára ještě spal, tak asi taky dobré. Po 10 minutách čekání se Mára probral a začalo tóčo. Nejdřív se lek, kde to je a brečel. Takže vyndat z kočáru a chovat. Pak se rozkoukal, ale bylo vidět, že mu není dobře. Od rána toho moc nesnědl kvůli těm zubům. Doběhla jsem mu proto ještě pro pití a taky koupila nějaké mňamky (které samozřejmě také odmítl). To už jsme půl hodiny čekali. Pak dorazil pan doktor a vedl si sebou další pacienty.
Chjo, takže se čekalo dál :o(. Po asik hodině čekání (mno můžu být ráda, že to byla hodina, že??!!!!) si nás pan doktor zavolal dovnitř. Mára ubrečenej, s vyšší teplotou, nepříjemnej, neochotnej spolupráce, naštvanej z dlouhého čekání (jako je to živé dítě a když ho mám hodinu držet na jednom místě, tak mi to dává hezky sežrat!). Pan doktor mu koukl na prst, na kterém samozřejmě dle očekávání nebylo nic vidět. Takže už potřetí jsem začala všechno vysvětlovat, popisovat a předvádět. On stále nevěřícně koukal na Márův prst. Ptal se, jestli doktor X viděl, jak je ten prstík "nefunkční", samozřejmě, že to viděl, protože si nás objednal na dopoledne (byla moje trošku pichlavá odpověď, ale pochybuji, že pan doktor chápal, na co narážím, vždyť nás objednávala sestra, že). Stále jsem čekala, co bude a pak to přišlo: "Víte, takto malé děti má nastarosti paní doktorka X, takže jak mi to uděláme."
A já myslela, že mě omyjou. :o( Úplně jsem si představovala další výpravu do nemocnice, tentokrát za paní doktorkou a bylo mi fakt do breku. Já vím, že se jedná o docela nepříjemný zákrok - taky mi hned řekl, že si myslí, že to nepůjde rozhýbat cvičení, ale že se na to bude muset jít operativně - to už mi řekl třetí doktor, ale prostě člověk už by chtěl mít jasno, vždyť to trvá už opravdu nějaké tři měsíce. :o( Mno prostě a jednoduše, výsledkem je to, že si za týden mám zavolat, jestli bude nutné, aby Máru ještě viděla paní doktorka a že se pak rozhodnou, co bude dál :o(.
Takže budeme zase čekat, čekat a čekat :o) ... život strávíme v čekárně :o). Stejně, kdyby se na to šlo operativně, tak až tak ve věku čtyř let, takže v tuto chvíli by se stejně nic nevyřešilo, takže co se tu vztekám, že mě honí neustále na nějaké prohlídky že :oD. Jen by si fakt měli pospíšit, protože buben mi roste a všechno začíná být problémem (je to fakt děs, vypadám, jako když jsem s Márou byla v 32 týdnu :oD a to jsem teprva v 25 :oD)
Tak srdíčko vylité a teď čekáme, co nám přinesou další dny :o)
Zatím žádné příspěvky.