20.10.2013
V neděli, jak bylo tak krásně, jsme se rozhodli, že půjdeme pouštět dráčka mráčka. Když jsme byli na veletrhu For Toys v Praze, koupili jsme tam Marečkovi dráčka. Mareček si ho sám vybral, je s tučňáčkem :o) a řekla bych, že se mu moc líbí.
Já si myslela, že půjdeme tady na louku jen kousek od baráka, ale Martin navrhl, že když je tak krásně, že si to spojíme i s malým výletem a tak jsme vyrazili na Javorník. Bylo opravdu nádherně, jen co jsme vylezli z autíčka, krásně na nás svítilo sluníčko, louka se jen smála a Mára byl v tu ránu nejšťastnější batole na světě. Přiznávám, mohlo to být i tím, že jsme ho nechali, aby si sbíral mech, trávu, kyti a dokonce i bahýnko, ale co, pračka to vypere, mno ne??!!
Vlastně jeden takový malý nepodstatný mráček to mělo - nefoukal vítr, ale to nás přeci nemůže rozházet:oD. Postávali jsme tak na tom kopci, Mára si hrál a já se snažila dráčka mráčka vysvobodit z jeho krabičky. Martin byl sice proti, ale já říkala, že to musíme aspoň zkusit. Když se mi podařily rozlepit všechny lepítka, vyndala jsem ho rozloženého a Martin ho hned bravůrně sestavil. Pak mi ho zase vrátil a já ho jen tak nechávala vlát v tom mála větříku, který tam byl. Martin na mě kouká a říká mi, pouštěla si vůbec někdy draka? A já se ho zeptala, proč se jako ptá a tak jsem dotala sáhodlouhou přednášku, že dráček se musí pustit na delší niť, že ten druhý ho musí podržet a čekat až zafouká a když foukne, tak ten první musí utíkat. Už jsem se představovala, jak v sedmém měsíci těhotenství běhám a poskakuji na louce plné krtičinců, jak i s drakem padám na kokos a mám vyvrtnutý kotník. Když jsem tak jakoby popoběhla, došlo mu to a tak převzla dráčka a já se stala držákem. Najednou fouklo a dráček frrrrr a byl ve vzduchu.
Mára si z toho až sednul na zem a koukal se, co se to děje. Natahoval po něm ručičky a snažil se na něj dosáhnout. Když zjistil, že je moc malý, že na něj fakt nedosáhne, doběhl ke mě a dožadoval se, abych ho zvedla. Po tom, co jsem ho zvedla zase natahoval ručičky a myslel si, že snad ode mě na dráčka dosáhne. Po nějaké chvíli přestalo foukat a mráček přistál na zemi. Mára k němu tak rychle utíkal, že tam byl nejdřív a hned ho chytil za ocásek, aby mu ho náhodou zase větřík neodnesl :oD. Je to takovej malej miláček, ale je naším vším!!!!
Nakonec jsme si šli do lesa ještě maloučko zahoubařit a vůbec se nedivím tomu, že nám Mára cestou dom usnul. Dokonce ani nevnímal, že jsme se cestou stavili v krámě, že jsme ho vyndali ze sedačky, umístili na bundu do nákupního vozíku a že si takhle skoro půl hodiny drandil a pak byl zase přesunut do sedačky - halt to pouštění draků vysiluje, mno :oD

Zatím žádné příspěvky.