8.11.2013
Tak už to máme konečně za sebou. Dneska jsem naběhla konečně do té porodnice a nechala nás tam zapsat, ale byl to teda boj. V prvé řadě jsem docela dost nastydlá a tak jsem to stále odsouvala, abych tam ještě někoho nenakazila (a taky prostě proto, že mi nebylo dobře, mno). Jenže, zápis tam sice probíhá každý den, ale od 12:30 do 14:00. Nevím jak je to u vás, ale přesně v tudle dobu mi Mára spinká, takže bylo jasné, že si musím zajistit hlídání. Manžel měl bohužel noční, takže se nedalo počítat s tím, že by pohlídal prcka. Ještě, že máme tu babičku, co??!!
Další problém byl kvůli té mé těhotenské cukrovce. Abych si sebou nemusela brát obídek do mističky a někde tam hledat, kde bych si to mohla ohřát a nebo využít jejich stravovací zařízení, kde bohužel nemají nic přizpůsobené té mojí dietě, musela jsem se nejdřív doma naobídkovat.
A jako třetí bonus - jsem prostě takový trouba - všechno jsme měli skvěle naplánované, odvezu Máru k babí, společně se naobídkujeme a já pak vyrazím. Jenže (... zase to jenže) ... jen jsem vylezla z baráku, že teda odvezu Máru, chytla mě sousedka, paní, které určitě bude přes osmdesát a kam že jdu, že by potřebovala odvést k doktorovi. Takže místo k mamce jsem s ní jela k doktorovi a tudíž už můj celý plán dostal poměrně velkou časovou trhlinu. A aby to ho fakt nebylo málo, u babči byla teta a když zjistila, že pojedu do města, tak mě požádala, jestli ji nehodím domů :oD. Má něco s kyčlí a moc špatně se jí chodí - a copak můžu vlastní tetě říct ne, když rozvážím sousedky :oD. Takže ještě odvést tetu domů.
Potom rychle na gyndu, nechat si potvrdit jeden papír a rychle do porodnice. Když projíždím kolem porodnice a vidím na hodinách 13:31 je mi úplně blivno. Nemám kde zaparkovat, takže budu muset jet někam hodně daleko, pak pěšky do porodky s tím jak mi tvrdne břicho, nebude nic příjemného a jen v duchu doufám, že neřeknou třeba ve 13:45 zavíráme.
Letím jako střela, teda dokud to jde jít, pak se musím zastavit a chvíli to rozdejchat ... pak zase letím jako střela a zase rozdejchat ... jsem na sebe tak hrdá, když v 13:47 rozrážím dveře do pordnice. Ale jak se tam malej chrul, moje první cesta je stejně na záchod ... 13:50 sedím v čekárně a modlím se, aby se otevřely dveře. Hele, vyjdou tři maminky a pak si mě hned zvou dovnitř, mno supr, vyšlo to. Sepisuje veškerou dokumentaci, je to vlastně hodně jednoduché, protože tam mají všechno nahlášeno od Máry, takže to netrvá ani 5 minut a já už jsem opět venku s hromadou papírů, které mám doma prostudovat.
A jen mezi námi, proběhly nějaké změny ... v prvé řadě, do ordinace se chodí v botech. S Márou jsem si je musela sundat a málem mi je tam ukradly. Druhá změna je v množství papírů - je jich míň, světe div se a jsou na méně kvalitním papíře :oD. Za to obsah je snad ještě horší, než byl :oD. Všude potvrzuji, že mi doktoři všechno vysvětlili a přitom se mnou o tom vůbec nikdo nemluvil - a věci stylu, že mě můžou přikurtovat, kdyby to bylo na ochranu mého zdraví, pak je tam spousta výrazů, které neznám a nic mi neříkají (a mám tam vždy zakroužkovat ane, nebo ne ... bych všude musela zakroužkovat ne, protože každá položka začíná slovy ... doktor vás seznámil s ..... :oD).
Ale tak budeme doufat, že to bude mít přinejmenším stejný průběh, jako u provního porodu, mno ne??!!!!
Zatím žádné příspěvky.