Holky, takže velké uffffff :o).
Mám ohromnou radost, sono za námi a vše je v pořádku, tak velký balvan, co mi zase spandul ze srdce!! Už toho na mě začíná být opravdu trochu moc.
Do porodnice jsem vyrazila a málem to ani nestihla. Mára se nechtěl oblíkat, stávkoval, bojkotoval - ne že mě by se tam chtělo, ale když už jsem objednaná a je to pro prcka a kvůli prckovi ... Takže se nedalo svitit, rychle jsem volala mamce, ať na nás čeká před barákem, že jí ho honem předám a poletím. U porodnice - teď tam opravují chodníky a cestu - se nedalo vůbec zaparkovat, takže jsem tam hezky dlouho jezdila a modlila se za aspoň malé místečko. Nakonec jsem jedno hezky daleko našla. Do porodky jsem skoro utíkala a dorazila tam 3 minuty před termínem objednání. Úplně schvácená jsem dosedla, bylo tam ale víc ženských přede mnou - musela jsem se smát, jako kdybych to neznala, sice jste objednaní, ale to nic neznamená.
Došla jsem si na toaletu, vyndala knížku, začala baštit svačinu a furt se nic nedělo. Asi po 20 minutách pak vyšla sestřička a volala si jednu maminu s tatínkem dovnitř. Jiná mamina se začala rozčilovat, že je objednaná na 10:30 (a už bylo po jedenácté). Tak se jí sestřička zeptala, jak se jmenuje. když ji řekla příjmení, tak ji urychleně zchladila, že je objednaná na 11:30 (i na tom papíru bylo napsáno 11:30). A tak mi to nedalo a přihlásila jsem se, že já jsem na 10:45. Taky se mě zeptala, jak se jmenuji a pak jsem dostala vynadáno, proč teda sedím tak daleko (jako jí se to řekne - když jsem tam dorazila, tak tam byly dvě cikánky a každá s doprovodem. Na těch sedadlech měly bundy a vůbec se netvářily, že by je jako sundali, nebo tak. I když jsem se tam zastavila - a tak jsem šla tam, kde bylo místo. A taky, co si budeme říkat, jsem za dva a tak mám i já ráda místo aspoň pro dva :oD).
Rychle mě nahnala dovnitř, řekla mi, co mám dělat a to už si mě paní doktorka volala dál. Byly tam opět dvě - mladá a zkušená :o). Mladá mě začala prohlížet - když se mě zeptala, v jaké jsem týdnu, holky, já měla okno, já si nemohla vůbec vzpomenout - tak jí říkám 31 a něco :oD (mno, podle průkazky jsem byla 32+2 :oD a podle jejich měření je prcek ještě starší :oD). Ale za to mohly ty nervy. Ona si teda prcka změřila a pak se snažila ulovit (najít) to srdíčko. Moc jí to nešlo. Starší doktorka to se mnou pozorovala na obrazovce. Pak šla k té mladší a něco jí tam šeptala - a mě se dělalo ouzko :o(. Fakt, jak si nade mnou doktorky šeptají, vidím v tom zase nějaký problém. Pak ji vystřídala ta zkušená. Opět si prcka změřila a pak se vrhla na srdíčko. .... mno nebudu to prodlužovat ... něco diktovala sestřičce, pak se usmála a řekla "máme tady jedno ukázkové miminko, které je naprosto v pořádku" .... fakt, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet!!!
Moc doufám, že to bylo poslední stresující vyšetření v tomto těhotenství!!! :o)
Zatím žádné příspěvky.