Ke konci těhotenství jsem stranou odkládala všechny návštěvy, protože jsem si prostě nebyla jistá, zda a jak bych zvládla Máru versus nějaké jiné dítě či děti. Teď po skončení šestinedělí vlastně už nic nebrání tomu, abychom se do toho s vervou vrhli. A další věc, každý chce vidět miminko, takže hurá za dětma.
Taková nějaká první návštěva byla u tety, kde jsme sice ulovili, ale bohužel jen jednu holčičku :o) - dcerku od bratránka. Ale i tak, ty dva se tak vyřádili. Mára miluje všechny starší děti, takže byl opravdu moc spokojený. Běhal tam s ní, schovával se, skákal, trhal kytičky, házel míčkem, prostě dělal všechno možné. Byl tak neuvěřitelně zabraný do hry, že si nestihl ani říct, že se pokakal. A jak v tom stále běhal, po půl hodině začal chodit jako kačenka. I když jsem se ho ptala, jestli nechce jít na záchod, stále dokola opakoval ne ne ne. Už byla docela zima - běhali takhle totiž po zahradě - a tak jsem rozhodla, že půjdeme domů. Ještě jsem se rozhodla, že ho přebalím a musím říct, že to byl velice dobrý nápad. Zjistila jsem teda, že má bobka v plíně, ale především, že si od té plíny totálně rozedřel nohy. Naprostá katastrofu. Domů jsem ho nesla na zádech, hned doma šel do vany s přípravkem proti opruzeninám. Strašlivě to obřečel, protože to muselo šíleně bolet. Sice to neměl do krve, ale měl to totálně oteklé ... fakt mi ho bylo líto, vhánělo mi to slzy do očí. Jen jsem si tak říkala, kdybych nerozhodla, že půjdeme domů, jak dlouho by byl schopen v tom ještě běhat a jak by to nakonec vypadalo.

Druhá návštěva byla u kamarádky, co má dvojčátka. Musím říct, že se přestěhovali a že jsem vůbec netušila, kam. Dostala jsem tedy strohé instrukce, mrkla do mapy a pak jsem s klukama a babčou vyrazila. Představte si, že jsme to dali hned napoprvé, ani jednou jsme nezabloudili. Dokonce i Lenča se moc divila, když jsem jí volala - ptala, tak kde jste a já jí odpověděla, před barákem - že jsme to dali bez rady. Nicméně, bylo to opravdu parádní, až na to, že se Mára ze začátku neuvěřitelně bál. Normálně si dycky s klukama hned hrál, ale teď ne. Držel se za ruku a nebo chtěl držet na ruce a teprve až když se maloučko rozkoukal, tak si začal všímat jejich hraček. Musím dodat, že se pak ta naše potvora tak neuvěřitelně rozjela, že jsem ho opravdu musela krotit. Ale jak kluci, tak on si to fakt užili.

Přemýšlím, ke komu půjdeme dál a nebo kde se půjdeme kamarádit s nějakýma dětma :oD
Zatím žádné příspěvky.