Bitva o Liberec
Když jsem se dívala, co se v Liberci koná, upoutala mě Bitva o Liberec. Domluvila jsem se s Martinem, že bychom tam mohli vyrazit. Ale jak to tak bývá, dopoledne jsme měli jiný program a když jsme se tam odpoledne vypravili - jak jinak než na poslední chvíli před začátkem bitvy - nebylo už kde zaparkovat a tak mě Martin s klukama vysadil u vstupu a on odjel s autem stranou.
Zaplati jsem vstup a pak mě čekal dlouhý výstup do kopce, který byl zakončený odbočkou na louku, kde jsem musela ujet ještě hezký kus cetsy, než jsme se dostali na místo konání bitvy. Jelikož jsme přišli na tu poslední chvíli, tak jsem měla Máru na zádech - na koníčkovi a Lukáška v kočárku. Na místě konání bitvy jsem byla tak neuvěřitelně zpocená :oD, že si to nedovede představit.
Celu cestu na louku jsem od Máry musela poslouchat "pívo, pívo". Krom toho, že cestou byly stánky, kde prodávali pívo, tak lidi měli loga na tričkách a nebo kelímky v rukách. Prostě ostuda největší :oD. Nevím, proč si ten náš oblíbil zrovna loga pivek. A když tomu chce nasadit korunu, tak ještě řekne "Pívo, aaaach". A to pak vyprskne smíchy snad každý.
Když jsme konečně byli v cíli, začínala zrovna bitva a to tak, že ránou z kanonu. Takže hned na začátku se Mára lekl, s Lukym to neudělalo vůbec nic, a pak už po celou dobu seděl na koni se zacpanýma ouškama. Původně jsem uvažovala, že bych se přidala do Liberecké školy fotografie, která tam byla také účastna a svým studentům nabídla exkluzivní místa - na valníku :oD. S Márou na koni jsem se přiblířila k valníku a stoupla si na jeho ukotvení, aby prcek dobře viděl a abych i já měla něco z bitvy.
Přiznám se, že vůbec nevím, jak dlouho trvala. Postupem času jsme totiž začali místo obcházet, až se pak Mára osmělil a šel na zem. Začal si trhat kytičky a pak si tam našel i kamarády, takže jsem o něm už vůbec nevěděla.
Po skončení bitvy, když se všichni účastníci představili - respektive, představili, z jakých sdružení jsou - jsme se otočili a že půjdeme zase dolů ke vstupu zavolat tatínkovi, aby si pro nás přijel. Najednou mě někdo pozdravil a já zjistila, že je tam Iveta - neboli holčina, se kterou jsem ležela v porodnici s Lukáškem. Takže jsme si krásně popovídali, představili navzájem kluky a ona mi představila i manžela.
Tátovi jsme nakonec zavolali jen aby nám řekl, jakým směrem stojí, protože byla taková zácpa, že by nás rozhodně nemohl v dohledné době vyzvednout. Někdo totiž natruc přijel s malým bagříkem a ten postavil doprostřed silnice, takže žádné auto nemohlo projet - nemám ráda takovéto sabotáže.
V autě Mára všechno tátovi poctivě líčil. Bylo tam velké "bum", sbíral "kytííí" a prodávali tam "pívo" jo a taky viděl "ihahaaa". :o)

Zatím žádné příspěvky.