10.5.2014 Sedmihorky
Jelikož teď bylo nějaké to volníčko, vyrazili jsme s tatínkem na výlet. Moc často se nám nedaří vylákat tatínka na výlet, ale dneska byl tak nějak smířený s tím, že se prostě jede do přírody. Vybrali jsme si Český ráj, konkrétně Sedmihorky a z nich pěšky na Waldštejn.
Naše výprava zase zabrala spoustu času. Vždy se snažím vymyslet, co vzít sebou. Už jsem si říkala, že si budu muset udělat nějaký ověřený seznam a vždy podle něj chystat, co sebou, abych na něco nezapomněla. Nicméně, když bylo všechno připraveno - svačiny, pití, mlíčko pro prcka, deštníky, pláštěnky, kýblíček pro Máru, oblečení na převelčení atd., atd. :oD, začali jsme oblékat kluky a hurá na výlet.
Dorazili jsme na místo, vyndali kočárek z autí. Já chtěla vzít kočár i pro Máru, ale Martin řekl, že ho vezme když tak na záda, takže se mohlo vyrazit. Mára teda moc pochodovat nechtěl, protože to bylo furt kyti, voda, kyti, kamínky, kytí, klacík ... a tak bych mohla pokračovat. Nicméně pomalu jsme se tak nějak vzdalovali od autí. Bylo před námi zhruba tak 2,5 km tam a to samé zpátky. Já si cestou dokonce odlovila dvě krabičky. Nicméně, když už jsme to šli přes hodinu a cíl stále v nedohlednu, tak Martin vzal Máru na koně a šli jsme rychleji.
Hned po příchodu na místo, jsme si ulovili obídek a co víc i Mára si dal říct a baštil jak zjednaný. Sice ve stylu, odběhnu si tam, vrátím se k máme pro sousto a zase si odběhnu, ale zbaštil skoro celou polévku a pak si ode mě bral ještě hranolky. Najednou se začalo zatahovat a tak jsme se rozhodli, že pošupajdíme zpátky. Mára začal být hezky utahaný, ale když jsem navrhla, že Máru dáme do kočáru a Lukyho ponesem, byl Martin proti. Taky nechtěl ani na kočár a ani na Máru dát pláštěnku. A jako bonus s tím, že byl Mára utahanej a Martin vrčel, tak k němu nechtěl ani na koně. Takže jako tradičně ohromné scény, nakonec jsem ho táhla já ... a to se vyplatí :oD. Dokonec v jednu chvíli jsem myslela, že usne i na tom koňovi a tak jsme ho raději posadili na kočárek, kde teda začal usínat, ale o tom, aby si tam lehl, taky nechtěl slyšet.
Pak najednou, jako když utne. Obloha se vyjasnila a Mára nabral nové síly. I na zem zase chtěl. Asi poznal, že se blížíme k autí. U auta ještě pobavil lidi, když jsme otevřeli kufr, do prostřed dali nočník a na nočník Máru. Chodili se na něj i dívat. Mno co, aspoň na něj nepršelo, mno ne :oD.
Abych to shrnula, sice jsme byli zpocení a promočení, ale myslím si, že výlet se všem líbil a jsem moc zvědavá, kam se vypravíme o tomto víkendu!
A takhle to vypadá, když se někdo nechce fotit

Zatím žádné příspěvky.