24.6.2014
Nedalo nám to a s babičkou a klukama jsme se vydali na jednu prima akci - tedy aspoň se nám to jako prima akce jevilo. Pořádal to Kalendář liberecka a mělo to název Dvě věže. Jednalo se o takový pochod z Lidových sadů na Libereckou výšinu. Název "Dvě věže" vznikl z toho, že na obou místech byla možnost jít se podívat na vyhlídku z tamních věží. V popisu stálo, kolik atrakcí tam bude pro děti, někde jste četla, že tam bude i pohádkový les a podobně. Abych to zkrátila, já se moc těšila, Marečka jsem hodně namlsala ....
Začátek byl v 9:00. Dalo mi to hodně práce připravit obě děti, nakrmit je, obléknout, připravit potřebné věci sebou, připravit kočár i trojkolku, prostě všechno to, co bylo opravdu potřeba. Svačinky jsem udělala také, ač tam měli psáno, že na Liberecké výšině se budou opékat buřtíci (klika, že jsem vzala jeden a půl buřtu z domova jako pojistku). Na místo jsme dorazili chvilku před devátou a než jsme vyndaly kočíry a tak, bylo 9:03. Rychle jsme doběhli k budově, kde akce měla probíhat, ale nikde nikdo. Hledali jsme nějaké označení, šipky, nebo cokoli, co by nás navedlo, ale nikde nic.
Vyrazili jsme tedy směr Liberecká Výšina s tím, že třeba potkáme někoho, kdo nás navede. Cestou jsme ovšem potkali pouze dětska, která zde měla nějaký závod v rámci konce školy, ale jinak jsme nikoho nikde neviděli. Dotazovala jsem se před akcí, zda je cesta vhodná pro kočárek - odpověděli mi, že určitě. Ale musím říct, že chvikama jsme kočárek i přenášely, tahaly přes kořeny, klády či ďolíky. A to jsme jako bonus měli ještě tu Márovu trojkolku. Když jsme byli zhruba v půlce, my s mamkou utahané jak koně :oD, viděla jsem v lese nějaké děti. Hned jsem tam zahnula a tím jsme narazili na část akce. Docela mě pobavilo, že my to šli hodinu, byli jsme v půlce a lidi, co jsme potkali, šli už dolů :oD. Na tomto místě byli lesáci, kteří měli doprovodnou akci, takže jsme s Márou skládali puzzlíky, poznávali zvířátka, házeli šiškama a podobně.
Zeptali jsme se na další cestu, doporučili nám výstup snadnější cestou a tak jsme vyrazili. Musím říct, že hnad se nám šlo o něco lépe, ale stejně musel i Mára šlapat pěšky, protože s tou trojkolkou by to nedal. Konečně se před námi vynořila Liberecká Výšina. Mára zahlédl lano natažené mezi stromy a hned se o to zajímal. Když po tom laně přešel, dostal jako dáreček potíčko, takže byl nejšťastnější prcek na světě.
Pak už mělo přijít na řadu opejkání buřtíků. Oheň skoro vyhaslý, ale to nebyl problém, dřeva bylo všude dost a tak jsem ho zase trošku rozfajrovala. Dokonce jsme našli i jeden supr klacek na opékání. Bohužel už zde nebyl nikdo, kdo by prodával buřtíky, takže jsem byla moc ráda, že jsem táhla ty z domova (ale teda nůž jsem nevzala a tak jsem zaběhla do restaurace, aby mi půjčili a já ho mohla rozkrájet na opejkání). Chvílku jsme si tu pohráli. Potkali jsme ještě pár bloudících lidí, kteří dorazili na stejnou akci jako my, ale nic nikde z anoncovaných věcí nenašli (ještě, že tam byli aspoň ty lesáci, to nám řeklo několik lidí).
A následovala cesta zpátky. Ta nám šla o poznání rychleji, vybrali jsme sice dost strmou, ale rychlou cestu. Trojkolku jsem přehodila přes kočár a jelo se. Ke konci už byl Mára dost utahanej a chtěl vést na kočárku, takže jsme ho tam umístily. Do akce byl také zapojen dětský koutek, bohužel při příchodu do koutku po nás chtěli také vstupné a když jsem se podívala na Máru a jeho únavu, bylo mi jasné, že ten by si to tam dlouho neužíval. Proto jsem zamířila k autí, posadila ho do sedačky, Lukáška do vajíčka a babču k sobě dopředu na sedačku a už při odjezdu z parkoviště, Mareček spinkal.

Je pravdou, že z akce jsme byly trošku zklamané, ale na druhou stranu to byla hezká procházka, hezky jsme se protáhly, ještě jsme k tomu utahaly děti a úsměv na jejich tváři nám byl velkou odměnou. :o) Ale když jsem se Máry zeptala, jestli ještě někdy půjdeme na tuto procházku, tak mi rezolutně řekl NE. :oD
Zatím žádné příspěvky.