12.7,2014
Tak už nadešel den D. Lukáškovi už bylo půl roku a přesně v té době jsme nechali i Marečka spát samostatně v pokojíčku.
Mě osobně to jak u Máry, tak u Lukyho trhá srdíčko. Prostě mi chybí, že už je nemám, vedle sebe. Když jdu večer spát, tak tam na mě čeká jen velká díra místo postýlky. Na druhou stranu, už delší dobu jsem pozorovala, jak Lukyho budíme a to nejen tím, jak jdeme večer spát, ale i tím, jak třeba v noci smrkáme, jak Martin chrápe a já na něj mlaskám a nebo jen tím, že si nechám svítit lampičku, abych si mohla večer číst. Nedalo se nic dělat. S Martinem jsme to několikrát probírali, jak to udělat - protože když jde večer Mára spát, tak v pokojíčku docela dost křičí - nechce tam být sám, ale když jste u něj, tak nechce usnout. Nemohli jsme se rozhodnout, jestli Lukyho nenechávat usínat v ložnici a v noci ho nepřevážet do obyváku. Ale pak jsme se rozhodli, že je dáme spolu do pokojíčku. Nechci, aby si Mára myslel, že Luky má nějaká privilégia a já mu tím přidávala důvod k žárlení.
Takže večer, když měl jít Luky do postýlky, převezla jsem ji do pokojíčku. Už delší dobu jsem se Marečka ptala, jestli chce, aby s ním miminko spinkalo v pokojíčku a jestli se rozdělí o pokojíček. Mára neprotestoval a když viděl, že tam převážím postýlky, byl dokonce nadšený. Lukášek chodí spát dřív než Mára a tak jsem ho tedy uložila do pelíšku. Byl to náročný den a tak jsem si myslela, že bude hned spát. Ale to ne, byl v novém prostředí a tak si všechno neustále prohlížel. Dokonce neusnul ani do doby, kdy šel spinkat i Mareček. Takže jsem klukům dala dobrou noc, pusitla jim pohádku, odešla a čekala, co se bude dít. Samozřejmě jsem stála za dveřma a pozorovala. Mára si nejdříve sedl v postýlce, aby viděl do postýlky Lukyho. Luky se začal okamžitě řechtat a tak tam na sebe chvíli pokukovali. Pak na oba padla dřímota. Luky byl opravdu utahanej a Mára nejspíš ještě o něco víc. Nejvíc utahaná byla ovšem maminka a tak jsem se ospršila a šla si lehnout jako první. Na kluky dohlížel tatínek. Ráno mi sdělil, že je asi za deset minut po tom, co jsem si odešla lehnout šel zkontrolovat. Oba spinkali, tak je hezky přikryl a šel taky spát
V noci se Lukášek probudil, že chce mlíčko. Rychle jsem k němu naběhla, aby nevzbudil Máru. Ale ten spal hodně tvrdě a toto ho nemohlo rozházat. To samé se pak opakovalo i ráno. Jen s tím, že Luky už nechtěl spinkat a tak jsem si ho přeci jen odnesla do postele k sobě. Když se probudil Mára a zjistil, že tam není Luky, tak začal křičet. Takže ráno naprostá klasika, mačkali jsme se všichni čtyři na posteli, ale kluci byli naprosto spokojený.
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál a jestli jsme se konečně zbavili toho Márova křičení. Pevně věřím, že ano.
Zatím žádné příspěvky.