9.7.2014
Tak už je to tady, už je Lukáškovi půl roku. Neuvěřitelně to uteklo, opravdu neuvěřitelně. Den ode dne je dál to malé miminko a pomalu, ale jiste se z něj stává skvělý parťák pro toho většího. Vůbec, ty dva se mají tak moc rádi, ale to je jiná kapitola.
Z prohlídky od paní doktorky mohu konstatovat toto, Luky váží 7520 gramů a měří 67 cm (pro porovnání s Márou který měl 7930 gram§ a 68 cm), pomalu ale jistě staršího synátora dohání (a to při narození mezi nima byl víc jak kilový rozdíl). Je to čilé dítko, které se má k světu, neustále rozdává úsměvy na všechny strany a tak se s ním každý rád mazlí, povídá mu, chce si ho pohladit a nebo ho aspoň pozorovat. (A to mi připomíná, že včera jeden chlapeček v krámě tak dlouho prosil svou maminku, že by si ho chtěl pohladit, že jsem tedy k němu dojela s naším vozíkem a on si hrdě hladil Lukyho po hlavičce :oD). Paní doktorka také říká, že je velice zvědavý, rád něco studuje, prohlíží si a koumá. (Už se mu podařilo i rozmontit pár Márových hraček, čemuž bych fakt nevěřila, hravě si sundává z ruček toho broučka a berušku co tam má na sucháč, plínu si tak dlouho otáčí dokola, až narazí na cedulku, kterou strašlivě rád cucá - dokonce jsem uvažovala o tom, co by dělal, kdybych ji ustřihla - jestli by stále otáčel plínu dokola?).
Také chodíme na rehabilitaci - paní doktorce se nelíbily břišní svaly a zádový pletenec. Takže na tom pracujeme - máme denně pět až šest krát cvičit jeden cvik - tedy vlastně měli jsme. Na poslední návštěvě se mě sestřička ptala, zda stále cvičíme, hrdě jí hlásím, že samozřejmě a ona mi říká, tak už toho nechte ano? Tak na ní tak koukám, jako proč, nebo jestli něco dělám špatně, nebo co se děje. A ona mi odpovídá, že dle jejího názoru, je teď pro změnu Luky napřed. Čímž mě docela vyděsila. Mě se líbilo, že Mára začal chodit až na 18. měsících, aspoň jsem ho stíhala vždycky chytit, pak už to bylo o dooost náročnější. Ta představa, že mi brzy začnou utíkat oba rošťáci, nene, jen ať hezky pomaloučku, polehoučku postupuje a nikam nechvátá :oD.
Jak už jsem psala, kluci spinkají spolu v pokojíčku. Zatím jim to vyhovuje, sice občas Mára Lukyho vzbudí, čímž mi tedy nedělá velkou radost, ale jinak bych řekla, že se to tam hodně uklidnilo. Marek už nechodí spát s brekem, protože tam vlastně není sám. Vždycky kontrolu brášku, jestli spinká a nebo ne. A když náhodou Luky nespí, tak mu začne drmolit tou svou hatlamatilkou "ahoj, ty si vzhůru, mno ty si vhůru, ahoj". To má naposloucháno ode mě :oD, ale v jeho podání je to rozhodně roztomilejší :oD.
Baštíme sunar a začali jsme s příkrmy. Musím říct, že Lukymu moc nejednou. Občas jsou to opravdu BOJE. Jak já vždycky nevěřila maminkám, že jim děti nechtějí papat, že jídlo prskají. U Máry jsem to nezažila ani jednou - ten prostě okamžitě baštil a s velkou chutí. Luky je pravý opak. Takže klasicky začínáme od jedné lžičky, pak druhou a když si myslím, že je vyhráno, tak pliv, nebo brrr a je to všude :oD. Taky jsem zjistila, že má raději, když je to sladší, takže u nás zatím vedou mrkev a květák (strašná to kombinace :oD). Když prvně snědl čtvrt mističky (takové maličkaté, to nemá ani 125 gramů), tak to byl veliký úspěch, ale přiznávám, že to byl již zde popisovaný styl - lup lžičku do pusy, vyndat a lup dudlík do pusi, zadudat - a tak stále dokola. Teď už si tak běžně půl té mističky zbaští, ale pak se teda začne neuvěřitelně vztekat a tudíž já vím, že jsme dobaštili.
Co se spinkání týče - já bych řekla, že je ucházející. Vstáváme většinou kolem šesté hodiny (o jak ráda bych si aspoň jednou přispala), dostane nabaštit (vypije tak max 90) a pak si tak dvě hodinky hraje, načež opět usíná asi na půl hodiny. Kolem dováté hodiny dostává další mlíčko, to už většinou 120 a pak vyrážíme ven. Nejčastěji chodíme k tetě na zahradu - v těch vedrech, která panují se mi s ním nikam po sluníčku nechce a tam mají oba krásné vyžití. Kolem dvanácté opět na půl hodinky usíná a tak se v tu dobu snažím dodělat obídek a dát nabaštit Márovi. Toho ukládám do pelíšku a Luky je na řadě s baštou - zeleninkou :oD. Tento boj nám zabírá někdy až 45 minut :oD. Oba dva jsme totálně vyčerpaní a tak dávám Lukyho opět do pelíšku, kde je schopen spinkat i dvě hodiny. Kluci se většinou budí najednou kolem čtvrté, půl páté. Dostávají nabaštit (Luky sní tu 120) a vyrážíme zase ven. Snažím se být do sedmi hodin doma, protože to si Luky žádá véču a jak jí nedostane na čas, ta je dost nevrlý. Po koupání dostává mlíčko a to je schopen vyžahnout i 240. Kolem osmé hodiny už většinou spinká, ale není to vysloveně pravidlo. A kolem dvanácté, jedné hodiny už zase žádá svoji baštu (120 jen to hvízdne) a kolem třetí, čtvrté hodiny chce další baštu (120 v něm zmizí na to tata. Mára jedl méně často, ale za to víc najednou. Tady mám pocit, že se snad nikdy nevyspím :oD
Přemýšlím, ale už nic dalšího mě nenapadá - takže takhle vypadá náš půlroční broučínek :o)

Zatím žádné příspěvky.