26.7.2014
I letos, stejně tak jako každý rok, jsme se vydali směr Jižní Čechy. V posledních letech jsme si navykli, jezdit do konkrétní oblasti - tedy do Parisu - bohužel letos jsme nějak zaváhali se zamluvením a když jsem začala psát majitelům chaloupek, ke kterým jsme jezdili, všichni měli již obsazeno.
Po rozboru s bráchou jsme se dohodli, že zkusíme tedy nějaké jiné chaloupky a co nejblíže této oblasti. Tato oblast se nám strašlivě líbí, jsou zde nádherné pískovny, které jsou opravdu čisté, není zde přespříliš návštěvníků. Dá se zde jezdit perfektně na kolech - žádné kopce - což je důležité jak pro nás, protože světe div se, vozejček za kolo či dětská sedačka na kole, přináší další kilogramy zátěže navíc a také babička už kopce nějak vůbec nemusí. Skvěle tu vaří, v každé hospůdce najdeme nějakou specialitku. Když máme chuť, můžeme si půjčit lodě a sjet si Sázavu. Ale především, vážou se nám k tomuto místo leckeré vzpomínky. Já sem jezdím opravdu od mala. Nejdřív jsme zde bydleli ve firemních karavanech, ale ty pak zrušili a tak jsme si našla malé chatičky, které se dali pronajímat. Nevýhoda byla v tom, že k pronájmu byla také strava, takže jsme měli hodně svázané ruce a nedali se dělat větší výlety. Pak jsme začali jezdit na týden pod stan a nakonec jsme si začali pronajímat chatičky. Jo to byly doby, když jsme měli pronajaté tři chatičky - jedna brášky a jeho rodiny, jedna naše (mamča, taťka, já) a jedna pro tetu a strejdu. Jezdili jsme na houby, nakupovali na hrázi, užívali si volna, strejda chodil na ryby, občas se mu podařila nějaká ulovit ..... ach jo, už nás dva členové této bandy na vždy opustili - strejda (a tak s nám přestala jezdit i teta) a můj tatínek (a asi právě proto jsme změnili místo a našli něco "opodál".
Vyhledala jsem několik docela hezkých chaloupek, poptala jsem je, asi dvě mi sdělili, že mají volna a tak jsme jednu vybrali, zamluvili, brácha zaslal zálohu a my už se jen těšili na dovču. Dovča nám začala tak nějak dobrodružně. Jako tradičně vyjíždíme se spožděním. Domlouváme se, kde uděláme zastávky, hlavně přes Prahu chceme jet spolu, aby to pro nás bylo jednodušší. První auto jede v tu chvíli babča s bráchovým synem, druhý jede moje rodinka a třetí je bráška a jeho rodinka. Cesou koukáme na auto před námi a dohadujeme se s Martinem, že tam něco jako kdyby vlálo. Martin mi říká, že si spíš myslí, že je na pneumatice boule, stále to pozorujeme a nemůžeme se dohodnout. Najednou to udělá LUP, pneumatika praskne a Vaších rychle zastavuje u krajnice. My také zastavujeme a brácha samozřejmě taky. Kluci mění pneušku - jede se na rezervu a dohadujeme se, jestli koupit kola cesto, nebo až na místě. Jedeme dál a jako klasicky u Benešova je ohromná zácpa. Oni se zastavují v opravně a my s Martinem jedeme dál, protože na nás čeká pán, aby nám předal klíčky od baráku.
Dorážíme na místo, pán nám ukazuje, kde budeme bydlet a my jsme naprosto nadšený. Ohromná zahrada, na které Mára začíná rovnou řádit. Spousta místností, takže se můžeme rozdělit a nebude nikdo nikoho rušit. Vnitřní a i venkovní kuchyně - to je něco pro nás, protože jsme zvyklí snídat na dovče davově a pokud možno venku ... prostě je to wow.
Pak dorazil zbytek, rozdělily se pokoje a začal nám nádherný týden, který bohužel utekl tak jako voda :o(. Ach jo, řekněte mi, proč ta dovolená tak rychle utíká. Jezdili jsme na kolech, chodili jsme se koupat, vyjeli jsme i na Nové hrady či do Třeboně. David ulovil rybu a tak jsme i grilovali rybičku - Mareček se do ní úplně zamiloval a už přesně vím, jak vznikají ty rybářské míry ... protože byla tááááááááákhle veliká :oD.
Nadešel den odjezdu domů. Všichni byli tak nějak skleslí, smutné, že už je konec. I když na druhou stranu, už se těšili, že si odpočinou od nás a především od kluků :oD. S pánem jsme se domluvili, že bychom měli o pronájem zájem i příští rok ... takže ... těšte se na nás, my zase příjdeme, my se vrátíme ... nebo jak říká Mára "ahoj, pšídu"
Zatím žádné příspěvky.