19.10.2014
Jelikož měl být poslední krásný víkend, rozhodli jsme se, že si v neděli uděláme krásný výlet. Sice poměrně dlouho trvalo, než jsem dostala manžu z postele a než jsem připravila kluky a všechno sebou, ale nemohla jsem se dočkat, až konečně vypadneme a budeme v té nádherné přírodě!
Už když jsme se blížili do Bedřichova, všude jsme potkávali spoustu lidí a co víc, viděli jsme nádherné keře a stromy v tak úžasných barvách, že nám až oči přecházeli. Na hlavním parkovišti nebylo místo a tak jsme se rozhodli, že pojedeme dál - k jedné restauraci. Měli jsme kliku a poslední místečko tam na nás čekalo.
Hned po vystoupení z auta kluci uviděli dýně. A jak to tak bývá, Máru to neobyčejně lákalo a tak jsme se na ně museli jít podívat. Začal po nich líst a pak ho začala velice zajímat sláma, na které byly položené. Začal tu slámu vytahovat a rozhazovat po okolí a já se automaticky začala rozhlížet odkud k nám někdo přiběhne, aby mu s prominutím zakroutil krkem. Ale nikde nikdo nebyl a tak jsem ho jen já okřikla a rychle vytáhla foťák. Opravdu se tam vyblbnul a když ho pozoroval Luky, nemohl se udržet a strašlivě nahlas se tam chechtal. A tak jsem opět nelenila, vytáhla i Luka a posadila ho mezi ty dýně. A kdo by to byl býval řekl, Luky se hned pustil do slámy. Asi dlouho nedostal nic najíst :oD, takže si ji začal strkat do pusy a dělal u toho strašlivé ksichtíčky. Sice jsme se s Martinem vždy snažili zakročit, ale byl prostě rychlejší.
Když jsme se dostatečně dlouho pobavili s dýněma, vyrazili jsme na procházku. Chtěli jsme dojít až k přehradě, ale bohužel cestou Mára začal být hezky utahaný a stále dokola opakoval, že chce na koně, na koně. Neodpustila jsem si a řekla Martinovi, že kdyby dříve spal a my jsme dříve vyrazili, mohl teď Mára v poklidu pochodovat a že takhle bude utahanej. A tak jsme se otočili a mazali zase zpátky do kopce. Hezky jsme se zapotili, protože ten kopec byl docela prudký a co si budeme říkat, já táhla kočárek a Martin měl na koni Máru :oD.
Nakonec jmse se po skoro dvou hodinách dostali k autu, dojeli jsme si na obídek a světe div se, tam Mára tak neuvěřitelně ožil, že pak nechtěl jet vůbec domů. Chtěl si tam hrát na klouzačce a na písku. Lukymu se zase líbilo na houpačce, ale kluci měli smůlu, táta zavelel jedeme dom a tak se jelo dom. Cestou v autě nám samozřejmě oba dva usnuli.
Byl to nádherný výlet, krásně prostředí, krásná panoramata :oD, hned bych se tam rozjela zas!


Zatím žádné příspěvky.