22.8.2012
Neurologie
Dneska jsme šli na to vyšetření, na které nás poslala paní doktorka. Bylo mi řečeno, že tam pan doktor je jen ve středu od devíti do jedenácti a že si sebou máme vzít baštu pro tebe a pokud možno knížku pro mě. Chtěla jsem na to vyzrát tím, že tam budeme opravdu brzy. Bohužel, nějak nám to celý den nevycházelo.
Babička měla dorazit na osmou hodinu, abychom tam v půl deváté už byli. Jenže ve třičtvrtě na osm přišla ohromná průtrž. Celé nebe zčernalo, sem tam se mihl blesk a ve mě byla malá dušička. Moc se mi líbilo, jak si to zvládal ty, Máro. V pohodě sis baštil svoje mlíčko a ještě ses u toho potutelně usmíval. Nicméně to už nám přišla smska od babičky, že dorazí až po té průtrží a od druhé babičky přišla fotečka s tou černotou.
Vyrazili jsme kolem půl deváté, ve chvíli, kdy dorazila babička. Na místě jsme byli v devět, ale představ si, už jsme byli čtvrtý. A co víc, venku bylo docela dobře, ale při vstupu do nemocnice bylo na chodbě nechutné horko. Myslela jsem si, že nás nic horšího nemůže potkat, ale opět chyba. V čekárně měli krásné udělátko na chlazení, které bylo rozbité a místo chlazení hřálo. Bylo mi do breku. Já spocená od hlavy až k patě, vystresovaná, co nás zase čeká a do toho plná čekárna. Nechala jsem tam babičku a oběhla okolí, jestli nenajdu nějaké letáky na ovívání. Sice jsem jako chytrá máma vzala vějíř, ale ten zůstal v Buautí. V přízemí byl jen jeden leták a tak jsem vyběhla ještě do vyššího patra, kde se mi zadařil ulovit i časopis. Po návratu mi bylo snad ještě hůř, ale říkala jsem si, že to musíme dát.
Po hodině na nás konečně přišla řada. Pan doktor mě taky pobavil. Měla jsem tě na klíně a on mi řekl, ať popoíši, jak se klepeš. Snažíla jsem se to tedy co nejlépe popsat, ale jemu to nestačilo a že mu to mám předvést. Tak si představ, jak tam tak sedíme na židli, ty jsi na klině a máma natahuje ruce a nohy a pak sebou klepe. Ale co bych pro tebe, ty moje zlatíčko, neudělala. Pan doktor si tě pak nechal položit na lehátko, vzal klepátko a začal tě prohlížet. Když tě buchal do kolínek - jasně, to každý zná, tak to bylo v pohodě. Pak tě klepal do ruček - jasně, to k tomu asi taky patří. Ale ve chvíli, kdy tě kladívkem začal klepat do tváří, nevydržela jsem a vypraskla smíchy. Pan doktro mě jen jsel pohledem, ale nic mi neřekl. Pak se na tebe podíval a ty ses na něj začal usmívat, jako kdybyste byli nejlepší kamarádi. Pak vzal hračku a jezdíl ti s ní před očima ze strany na stranu. Následně tě otočil na záda a pak to přišlo. Maminko, kluk má ochablé zádové svlasto, dávat častěji na bříško a nesmát se. Pak ti kydnul na hlavu gel a udělal ti ultrazvuk, čímž tě opravdu velice naštval a ty si začal brečet. Myslela jsem si, že když ti dám dudlík, že se uklidníš, ale pan doktor mě říkal, že to nepomůže. Nepomohlo a on mi pak hrdě řekl, já vám to říkal.
Nicméně, řekl, že si v pořádku. Jelikož nejsi plačtivé dítě, nepadáš do mdlob a když se klepeš, tak ti nepadá hlavička. Takže po 10 minutách odcházíme a pan doktor ještě poznamenal, že nechápe, proč nás sem paní doktorka posílala. Taky ti paní doktorka při další prohlídce má odebrat krev, tak nevím, moc se mi do toho nechce, ale ty to určitě zvládneš!!
Zatím žádné příspěvky.