6.2.2015
Tak jsem jednou ty svoje zvířátka vzala do Zoo a já největší zvíře šla samozřejmě s nima. Nebyla jsem si moc jistá, co z toho budou mít, protože všude byl ještě sníh a já nemám ponětí, jaká zvířátka budou venku, aby na ně kluci mohli kouknout. Zaparkovala jsem na konečné tramvaje - změnili nám totiž místo vstupu do Zoo - a vyrazili jsme. Už jsem novým vstupem šla asi dvakrát, ale pokaždé si ho znovu a znovu prohlížím, jo je připravený opravdu na veliký nápor zájemců o vstup, takže když jsem tam vjela jen já s dětma, měla jsem pocit malosti :oD.
Markovi se hned od začátku líbilo, že vstupenku dostává každý - tedy i ti, co vstup neplatí. Odcházeli jsme od pokladny a on si hrdě odnášel hned tři obrázky zvířátek - vstupenek. A světe div se, naše první cesta vedla na záchod, ale tak lepší, než jim tam pak někde očůrávat rohy, protože záchody jsou v určitých částech docela daleko. A pak jsme vyrazili - klasika zebry, sloni, žirafy - tak tady jsme strávili snad nejvíc času z celé Zoo. Mára se prostě zamiloval a Luky jako tradičně usnul :oD. Žirafy totiž měly ve výběhu udělanou takovou stříšku, která je vhodná především přes léto, aby na ně nesvítilo sluníčko a v tento čas tam měly jako bonus pověšené stromečky, které byly na okusování. Ale jedna chytrá žirafka to používala jako drbátko a tak Mára pozoroval, smál se, radil, prostě jsme se opravdu dobře bavili. Když jsme pak pokračovali k dalším zvířátkům, musel jsme projít zadem kolem žirafa jaká byla Márova radost, když většina žiraf si tam došla a pozorovala nás, jak jdeme. A pak jsme klasicky viděli "kočičky", ptáčky a malé opičky - a ty se opět Markovi, ale už i Lukymu (ten už se mezi tím probudil) moc líbily. Opičky si navzájem vybíraly breberky z kožíšku a tak jsem musela vysvětlovat, co to tam dělaj a Mára se tomu opět strašlivě smál. A pak přišel zásadní problém - došli jsme k SURIKATÁM - a odsud jsem je musela vysloveně odtáhnout. Měli tam měsíc malá mláďátka a Luky i Mára na ně koukal a pak začal Mára škemrat: "Maminko, jednu, jednu, domů, maminko prosím." Takže jsem začala vysvětlovat, že to se nemůže, že by to mamince bylo líto - nezabralo. Pak jsem vysvětlovala, že by ostatní návštěvníci neviděli tak krásná zvířátka - nezabralo to. Že bychom dostali na prdelku od lidí, co se o zvířátka starají - nepomohlo to. A už jsme se začínali dostávat do fáze, kdy Mára začíná brečet, že něco strašlivě chce. Do toho Luky hýkal, protože také miluje zvířátka (pejsky, kočičky, křečky - prostě všechno malé a chlupaté). Tak jsem čapla Máru, do druhý ruky kočár s Lukym a řekla jim, že se nejdříve napapáme, abychom měli kam ty potvůrky dát - odešli jsme se vztyčenou hlavou a bez breku :oD.
Pak jsme ještě skoukli zbytek zvířátek. Já klukům koupila obídek - Marek chtěl hranolky a Lukáš dostal polívčičku s rohlíkem. Nakonec jsem kluky vzala ke lvům a tygrům, do oddělení exotických ptáčků a pak Mára zahlédl malou Zoo se zvířátkama volně puštěnýma, ke kterým můžete jít dovnitř a už mě tam hnal. Tak jsme si prohlédli kozičky - nějaký kluk a holka je tam docela dost honili a tak jsme raději šli dál. Mára se pohoupal na houpal na houpajdě. Nakonec nás čekal pochod do velkého kopce, kouknout na koníky a zpátky k žirafkám. A zase jsme se tu zasekli. Naprosto utahaná jsem dotáhla děti do auta, přičemž Mára mi usnul cestou domů v autě, ale měl takový blažený výraz na tváři, že si dovolím říci, že se mu tam určitě líbilo. Uvidíme, jak bude tento týdne, vyrazili bychom znovu!

Jedno zviřátko (zase mi nejdou vkládat jiné fotky, chjo)
Zatím žádné příspěvky.