15.2.2015
Jelikož nás období karnevalů vysloveně dostává, tak jsme se s klukama vypravili ještě na jeden karneval, tentokrát do Vratislavice, ale měli jsme tedy ohromnou kliku, ale hezky od začátku.
Že se bude tento karneval konet, jsem věděla docela dlouho, měla jsem ho zapsaný v akcích, kterých bych se ráda zúčastnila. Sice jsem hledala na jejich stránkách, jestli dopředu neprodávají vstupenky, ale nikde jsem nic nenašla a tak jsem byla docela v klidu. Můj klid se změnil ve chvíli, když moje v předvečer karnevalu začala na Libereckých maminkách poptávat, zda někdo nemá lístky navíc. Opravdu mi zatrnulo. To jako nemusí být lístyk??!! Byl můj dotaz na ní, ale ona mi jej již nezodpověděla. Následující den jsem tedy kluky navlékla do kostýmků - Luky šel v námořnickém a Mára si vybral kovboje - a vyrazili jsme. Rozhodně jsem nepřijela na poslední chvíli, ale když jsem viděla ty proudící davy, měla jsem najedou fakt pocit, že se tam prostě nevejdeme.
Popadla jsem rychle Lukyho, foťák, tašku s baštou, druhou tašku, za ruku popadla Marka a už jsem se tlačila do davu. Všimla jsem si, že všichni vchází jedněma dveřma, ale že lístky jako takové se prodávají jindy a tak jsem se prorvala do správné fronty. Proklouzli jsme do budovy a k mému překvapení, se za námi objevila paní a dveře zamkla - prosto a jednoduše, byli jsme poslední, kdo se do budovy dostal, takže jinak řečeno, přijet o minutku dýl, tak jsme měli smůlu. Nicméně, už jsme byli vevnitř, už zbývalo jen koupit lístky ... vlastně lístek, protože děti do tří let měli vstup zdarma.
Následně jsem s kluky vyšla nahoru a vzala je rovnou na parket. Byla tam už spousta dětí a přiznám se, že u stolů bylo tak plno, že jsem se ani nesnažila nějaký pro nás najít. Prostě přímo na ten parket, do rohu jsem dala naše věci, vyndala foťák a nechala kluky, ať si hrají. Potakla jsem tam i pár kamarádek, což bylo docela milé. Ale stejně to bylo docela náročné, na dva řádící kluky já jedna sama a ještě hlídat věci. Následně nastal problém, protože Mára potřeboval čůrat, ale co s Lukym. A jelikož nebyla žádná z kamarádek v dohledu, vrazila jsem ho jedné cizí paní a moc se modlila, aby tam na nás počkal, až vylezeme ze záchodu. A dalším oříškem pak bylo, když kluci dostali žížu. V podstatě to znamenalo zbavit všechny naše věci, kluky odvést a odnést je k baru, koupit pití, které jsem musela přenést alespoň ke stolu, abych ho rozlila do lahviček, k tomu dávat pozor na kluky, protože Luky chtěl neustále líst ze schodů a Mára se honil za ostatníma dětma. Chtěla jsem jim udělat radost a tak jsem každému koupila balének (dostalo mě do kolen, když cena za jeden balónek byla 75,- :oD), ale co by člověk pro ty prcky neudělal, že?
Odcházeli jsme asi po dvou a půl hodinách, kluci tak říkajích naprosto v pohodě a já utahaná jako kotě :oD. Už asi stárnu, nebo co. Záverem jsem se poučila a s takhle malýma děckama to prostě chce chodit alespoň ve dvou, ale když jsem viděla ty jejich šťastná očička, nedalo mi to a byla jsem moc ráda, že jsem s nima nakonec šla - ač sama.

Zatím žádné příspěvky.