Školka
Tak už je to tady - od září máme "školkáčka". Ale teda musím říct, že zatím nic moc. Mára začal chodit až od druhého týdne září, protože první jsme ještě trávili společně na té naší mini dovolené v Hamrech. Jak Mára říká, byli jsme na "chaloupce". Vprvní týden chodil v podstatě pouze na hodinu a půl. Dovedla jsem ho tam vždy kolem sedmé a v půl deváté už jsem pro něj metelila.
První den jsem se snažila udělat i nějaké fotečky, aby měl památku. Ale ve chvíli, kdy jsem řekla, že jdeme do školky, tak totální zásek. A to jsme to ještě vymysleli tak, že tatínek hlídal doma Lukyho a já chodila s Márou naprosto sama, aby neměl pocit, že ho jen odkládám a že si pak jdu s Lukym někam užívat. Od druhého dne už to bylo trošíčku se slzičkama. Očividně je to cíťa po mě :o(. Ale jsou jen chvilkového rázu, když jdeme ráno do školky, tak se spíš ptá "My jdeme do školky? Luky jde do školky? Mára nejde do školky?!" a pak to pokračuje do směru "Já jsem hodnej, já nejdu do školky" a to mám vždy co dělat, abych nezačala brečet. Když si vzpomenu, jak se do školky těšil. Jak každému hned říkal "Já jsem Mára Dostál a půjdu do školky ... nejdřív budou tří rok, pak dovolená a pak jdu do školky." A teď todle.
A jak to tak bývá, tak bonus v podobě nemoci nás neminul. Je fakt, že ve školce chytil jen rýmu a že tu pravou nemoc si rozjel až tím, že prostydl (troubulín, nateklo mu do bot a místo aby to někomu řek, paní učitelce, nebo třeba mě, tak v tom celý den chodil a odpoledne už se klepal zimou). Teď tu mám oba chlapáky doma. Nemocný - i když jsme byli u paní doktorky a nenapsala nám vůbec nic, že bychom měli užívat, nebo tak. Ani žádné kapky, nějaké doporučení .... jen mi dala objednávku na rengen, kdyby mu neklesly teploty, tak ať tam vyrazíme. A já nevím, jestli máme jet. Celý den je dobrý a večer mu najednou vyhopsne teplota, z ničeho nic.
Vůbec se netěším na to, až mu bude líp a bude mít zase začít chodit do školky. Rve mi to srdce, když vidím, jak se mu tam nechce. Ale taky vím, že je to pro jeho dobro. Seznámí se tam s novými lidmi, dětmi, naučí se tam nové hry - s nadšením mi pak vypravuje, co dělali, snaží se přeříkávat nové básničky a nebo vyrábíme to, co je ve školce naučili, také mi říká, že si tam ode mne chodí odpočinout :oD.
Myslím si, že když zavřu dveře od školky, tak ani nekňoukne, ale přeci jen z toho mám hlavu jak pátrací balón. A ještě jeden bonus - nechce nám tam jíst a ani pít. Nosil si sebou do školky svou oblíbenou plínu, bez které neudělá ani krok a jednoho dne ji nechal dobrovolně sám doma - což mě dost překvapilo. A tak jsem se ho ptala, jak to, že nebereme plínu a on mi na to řekl, že mu tam řekli, že když nebude papat, že mu ji vezmou. Se mnou se o tom nebavili, ale představte si, že se domluvili s manželem, že když nebude papat, tak mu budou říkat, že tam bude spinkat a že bychom ho tam následující týden opravdu měli nechat přespat. Manžel to odsouhlasil, ale já ho tam fakt nehodlávám nechávat, nemám ráda jednání tohoto druhu. Taky pravdou je, že teď už mi statečně hlásí, že měl tři lžíce polívky a tři brambory ...
Mno uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Mají tam pro ně krásné akce - chodí na výlety, divadlo a podobně. Taky tam mají každý měsíc nějakou akci pro děti a rodiče! Takže se opravdu snaží všechny zapojovat. Snad se to brzy zlepší ... to je jako s tím dudlíkem, všichni nám říkali, že jejich děti během týdne byli smířené a u nás to trvalo víc, jak měsíc :o(
Zatím žádné příspěvky.