Neuvěřitelný, že to je už skoro 20 týdnů, co jsem psala naposled. Po odběru choriových klků (au au) přišlo cca 24 nekonečných hodin čekání. Když mi zazvonil telefon a sestra z genetiky mi oznámila, že vše dopadlo dobře, že miminko je zdravé a že to je na 100% kluk, nemohla jsem být šťastnější :) Pocitvě jsem ještě cca 10 dní ležela, během dalšího měsíce a půl se mi už začalo dělat dobře, takže jsem přestala zvracet a jakmile naběhl kolotoč kolem Vánoc, kromě bolesti beder a spodku bych ani nevěděla, že jsem těhotná :)
Jenže tenhle stav trval asi tak další měsíc a půl a já už začínám pomalu odpočítávat dny do porodu :D Ačkoliv rodím potřetí, nepřipadám si jako nějaká zkušená rodička. Jasně, neplaším kvůli každý bolístce a že jich je.. Břicho mě kolikrát bolí i půl dne jak při ms, neustále tvrdne, v noci šílený sny, pořád se budím. Nejvíc se bavím, když někde čtu nebo syším, jak je těhotenství s klukem vlastně pohodička. "Neboj, u kluků se nezvrací." Jasně, tahle slova jsem proklínala, když jsem s hlavou v záchodě zvracela krev z podrážděnýho jícnu a zle mi bylo i v noci. "U kluka budeš mít krásnou pleť!" Pleť? Co to je pleť? Moje kůže je posetá beďarama, který jsem neměla ani v pubertě! Všechno mě svědí a vypadám naprosto příšerně! "A ty vlasy, budeš mít krásný vlasy, uvidíš." Jasně, vlasy.. Ta počuraná sláma, která se mi mastí několik hodin od umytí se ani za vlasy považovat nedá, ze zoufalství jsem si už sama šmikla deset čísel a asi bych musela jít dohola, aby to mělo nějakej efekt.. A nakonec "nebudeš tolik přibírat!" Ehm.. Tohle je kapitola sama o sobě, jelikož mám nahoře cca 20kg, aniž bych se nějak cpala, takže jestli mi tohle ještě někdo řekne, umačkám ho pupkem. A že ho mám velkej!
Jinak si to samozřejmě užívám. Teda.. Užívala, než mi začalo být fakt zase zle, párkrát už jsem měla stav, kdy jsem myslela, že budu vyskakovat z auta, abych ohodila nejbližší keř, vrací se mi nějak zlehka nevolnosti, jak mi to všechno tlačí. A proboha, jo, rodím potřetí a bojím se porodu, jsem protivná sama sobě, jak jsem nervózní, v noci se mi zdá o plochým břiše a zadku bez celulitidy.
Prcek je opět větší, už teď má cca 2 a půl kg, takže jsem sice klidnější, že kdyby něco, už je to docela v cajku, na druhou stanu mi trochu vylezly oči z důlků, když mi doktorka na UZ řekla, že při porodu bude mít určitě 4 kg. Ehm.. Holky šly o dva týdny dřív, slyšíš, o dva! Koukej taky vylézt dřív, já 4 kg neporodím!
Ale víte co? Nakonec si vždycky vrazím pomyslnou facku, protože nic z tohohle bych nemusela prožívat, kdyby ty výsledky dopadly špatně, kdyby mi sestra zavolala, že bude naše miminko postižený. Neměla bych velký bříško, neměla bych strach z porodu a měla bych svoje tělo, ale nemohla bych se těšit na ten malej voňavej uzlíček a můj život by byl rozhodně o něco smutnější. Mám velký štěstí, že to je tak, jak to je a já si toho nesmírně vážím 
Zatím žádné příspěvky.