Nemůžu uvěřit, že už je zase duben a že se blíží první narozeniny našeho benjamínka. Ten rok tak utekl, loni už jsem myslela, že se ho snad nedočkám, strašili mě s císařem a když nastal den D, vynahradil mi všechny ty bolesti a nervy, které jsem celý těhotenství prožívala.
Nemůžu uvěřit, že je s námi teprve rok, ačkoliv to letí tak šíleně, život bez něj si už neumím představit. Bála jsem se, jak to zvládnu se třemi dětmi, jaký bude a jestli se vyspím. A musím říct, že jsem tak trochu překvapila sema sebe. Krom toho, že je náš chlapeček fakt zlatý miminko (joo, pořád je ještě miminko :D ), tak i když jsme prožívali fakt perný noci a pořád se stává, že mě budí po hodině, po hodině a půl 4x po sobě a já jsem ráno úplně ko (třeba jako dnes :D ), dávám to docela v pohodě a nezlobím se na něj. Nemůže za to, nemůže za svoje potřeby a když ho tam vidím sedět jak hromádku neštěstí a naříkat, ani se na něj zlobit nemůžu.
Vlítl do našich životů tak automaticky, tak přirozeně, že nikdo z nás nezaznamenal nějaký velký rozdíl. Holky ho milují, žádná žárlivost se nekoná a prožívají jeho první krůčky i slova stejně jako já :D je super mít takový spojence. Už jsou tak velké, když koukám na jejich fotky z batolecího období, jako by to bylo už v jiným životě. Bude to tak i s Robinem? Zapomenu za pár let na tyhle drobnosti, co mi denně dělají takovou radost?
Před měsícem jsem oslavila třicítku a ačkoliv si tak nepřipadám :D cítím ten rozdíl. Vnímám to mateřství jinak. Mám třeba rekord v kojení :D a nechce se mi přestat. Nechci ještě končit, chci si užít to miminko co nejvíc a musím říct, že jsem si tenhle rok užila na maximum. Každá chvíle s ním je boží a pokud mi někdy něco chybělo, je to on. Někdy bych z nich ze všech vykvetla a je mi jasný, že mi časem poleze na nervy i on :D ale postupem času vidím, že nic není víc. Někteří lidé, o kterých si myslíme, že jsou přátelé, nám zmizí ze života, že ani nemrkneme, od rodičů se odpoutáváme a tolik v životě je pomíjivého. Ale jednu jistotu mám a to, že moje děti milovat nepřestanu. A to je svým způsobem strašně uklidňující a jediná jistota, kterou mám.
Ha, jsem si užila zas svoje melancholický okénko ala výblitek :D a příště si to zapíšu už radši někam do deníčku :D když já si nemůžu pomoct, s věkem jsem nějak vyměkla :D
Zatím žádné příspěvky.