První rok miminka se obecně nese ve znamení "poprvé". Se třetím prckem mi bylo jasný, že to pro mě nebude jednoduchý :D člověk si to s prvním asi tolik neuvědomuje, ale když si říkáte "teď je to naposled", užíváte si to tak nějak víc.
První úsměv, první smích, první přetočení, první lžička, plazení (to nás minulo :D ), lezení, sed, stoupnutí, krok .. momentálně jsme ve fázi chůze, náš chlapeček se rozchodil poměrně rychle :))
no a taky jsem taaaak dlouho čekala na první "máma" :D zatímco holky mě nenapínaly a mladší mámovala někdy od půl roku, náš junior začal používat kouzelný slůvko až předevčírem :D uličník jeden. Tak tu teď pořád pochoduje, říká "máma", "mamí" a honí mě, abych mu dala mlíko :D
A to je další věc. Pořád si dávám mety, dokdy budu kojit. Dost jsem trpěla na záněty a další komplikace při kojení, takže tohle je úspěch, kterej jsme si fakt vybojovali. Tak to bylo pořád "aspoň půl roku", "aspoň rok", teď to je "ještě půl roku" :D snad ho nebudu kojit do pěti let :D ale já se fakt toho miminka ještě nechci vzdát :D
Je tak roztomilej. Z jeho narozenin jsem neměla ani radost, strašně to letí a pomalu se mi mění z miminka na chlapečka. Já vím, je to přirozený, ale s dětmi to taaaaak letí, a já taaaaak stárnu :D
Bylo mi 30 a ani nevím, jak se to jako stalo. Ještě před chvílí mi bylo 23, randila jsem s jejich tátou, najednou jsem byla v tom a teď randíme doma v obýváku, kde úspěšně vytuhávám u filmu :D kdy se to jako stalo, že je mi najednou 30? :D kdy jsem získala zodpovědnost za ty tři živůtky, co mi pijou krev a co tak šíleně zbožňuju? :))
Pamatuju si, když jsem sem psala první článek. Byla jsem těhotná pár týdnů, všechno bylo tak nový, tak vzrušující, tak super :) bylo to nádherný období, už nikdy to nebude poprvé, ale každý období má svoje kouzlo. A já už nesmím koukat na další miminka (a že jich kolem je docela dost), nebudu budu mít čtvrtý :D když já ty miminka taaaak miluju :D:D
Zatím žádné příspěvky.