Pamatuji si jako by to bylo včera, kdy jsem zde psala svůj první článek o tom, jak jsem šťastná a že čekám své první miminko. Dnes už je to skoro ROK A 9 MĚSÍCŮ, co je můj malý zázrak na světě. Moje milovaná holčička bude mít v květnu 2 roky. Je to vážně neuvěřitelné. Každý den vzpomínám na své těhotenství, až mi dokonce chybí. Kamarádka je zrovna těhotná, snažili se o miminko chvíli možná 3 měsíce a povedlo se jim to. Takže s ní prožívám každou poradnu, jelikož si vždy vzpomenu na své zážitky z těhotenství. Těhotenství je vážně nádherný děj. Teď, když na to vzpomínám, je mi smutno. Ale když se podívám na svou krásnou a zdravou holčičku, jsem stále šťastná a budu po celou dobu, co budu žít už jen z toho pocitu, že JE a že je ZDRAVÁ a nic ji nechybí.
Můj porod začal 6.5.2015. V noci mi praskla plodová voda, ale já myslela, že jsem se počůrala :D. Šla jsem na toaletu, ale stále ze mě tekla tekutina. Bylo mi to divné... Tak jsem se osprchovala a vzbudila přítele, že mi asi praskla plodová voda. Zavolala jsem tchýni, bydlela kousek od nás, a proto hned dorazila a řekla, ať se obleču, že musíme do nemocnice. Neměla jsem žádné bolesti, jen stále ze mě tekla voda. Jeli jsme proto do nemocnice ve Vítkovicích a tam si mě nechali. Mé pocity byli smíšené, říkala jsem si, že už je to tu. Jaké to bude? Jak moc to bude bolet? Vydržím to? Kdy se asi narodí? Dnes? Zítra? ... No nekonečně mnoho otázek, na které jsem neznala odpověď.
Uběhl už den a půl od odtékání plodové vody, ale bolesti stále nikde.. Stále mi dávali na břicho pás kvůli pohybům, kontrakcím a tluku srdce mého miminka. Vše bylo zatím v pořádku. A tak po dvou dnech mi začali vyvolávat porod tabletami. Po 6 dávkách tablet jsem začínala cítit mírné bolesti. Nebála jsem se porodu samotného, spíše mi nahánělo strach to, že jsem slyšela ženy na porodních boxech, které už měli silné kontrakce a strašně křičeli bolestí... Strašně mě to děsilo, chtěla jsem utéct ať to neslyším. Volala jsem mamce, příteli, ať za mnou přijdou, že se cítím hrozně. Nakonec dorazili a přítel potom zůstal už se mnou. Nejdříve u porodu být nechtěl, ale po přemlouvání tam se mnou zůstal a nakonec byl hrozně rád. Silné kontrakce mi začali kolem 12. hodiny v noci. Sestřička mi řekla, ať se přesunu na porodní box, že určitě do dvou hodin bude mé děťátko na světě. NEmohla jsem tomu uvěřit ! Vážně už za dvě hodiny ji uvidím? Jaká asi bude? Bude vše v pořádku? Na jednu stranu jsem se strašně moc těšila, a na druhou jsem byla v úzkých, protože jsem se moc bála porodu.
Dorazily hrozné bolesti. Nevěděla jsem, kudy kam a co dělat, aby to bylo za mnou. Kontrakce byly pro me moc silné, byla jsem vyslabená, nemohla nic dělat. Nepomáhalo nic. Balon, sprcha, nic. Sestřičky sledovali, na kolik cm jsem otevřená. Když mi řekli, že jsem na 5 cm, mohla jsem se zbláznit. Kde je to 10 cm??? To budou bolesti ještě horší??? ... Byli. Nakonec mi dali kapačku, ať se to urychlí. Po dvou kapkách jsem to už nemohla vydržet, řvala jsem bolestí. Nakonec jsem ucítila, jak ve mě něco prasklo, a malá mi sklouzla dolů. Měla jsem tisíc chutí tlačit a tlačit. Sestřička mi řekla tak tlačte ! Nakonec jsem asi 3x zatlačila a můj malý zázrak byl na světě :). Všechny bolesti ustoupili a já už jen vnímala ten nádherný pohled na svou nádhernou dceru. Byla celá červená, od placenty, a krásně křičela. Vážila 2 650 g a měřila 48 cm. Jen mi ji ukázali, já ji dala pusu na ručičku a odnesli mi ji, protože byla nezralá a tak ji dalí na vyhřívací lůžko. Ukázali ji příteli, ten byl štěstím bez sebe. Nakonec ze mě ještě dostali zbytek placenty a já už pak dvě hodiny odpočívala. Bála jsem se položit si nohy, ale pak už to bylo fajn. Byla jsem strašně vyčerpaná, ale šťastná. Stále jsem na ni myslela. Moje Dianka je už na světě !!! Nemohla jsem tomu uvěřit. Jsem máma. Po dvou hodinách mě odvezli na pokoj, a v 5 ráno mi ji už donesli. Ach bože, nádherný pocit. Stále jsem ji líbala, hladila.
Je to k nezaplacení vidět poprvé své dítě zdravé a v pořádku. Všechna radost světa se tomu nevyrovná. Je to nepopsatelné. Dnes je mé dceři skoro 2 roky, ale na ten den v životě nezapomenu. Po zbytek života na svůj první porod budu s láskou moc vzpomínat.


Zatím žádné příspěvky.