Tak už se blížíme do cíle.....a jsem za to opravdu ráda. Nedovedla jsem pochopit, proč mi pořád všichni říkaly (ano, ženy), ať odpočívám a užívám si, dokud to jde....že ty poslední měsíce budou takové a makové......UŽ TO CHÁPU! Přesto, že tě už teď šíleně miluju, snažně tě prosím, vylez ze mě nejpozději v TP....ale pěkně popořádku
14.11. 2017 (24+5) jsme šly na dalšíí kontrolu a zároveň jsem podstoupila testy na cukrovku. Trochu jsem se bála, že nebudu shopna vypít "ten sladkej hnus", ale abych pravdu řekla, tak mi to tak strašné nepřišlo, navíc jsem ho mohla zapít vodou, takže toto vyšetření zařazuji do kolonky "v pohodě". Navíc mi vyšlo negativní, takže super
22.11. 2017 jsem byla objednaná ke své obvodní lékařce na EKG, to mi dopadlo dobře, ale standardně jsem u ní měla vysoký tlak (150/90). Paní doktorka se vyděsila a nenechala se ani uklidnit mými argumenty, že mám "syndrom bílého pláště" a hned mě hnala na internu, kde mi okamžitě nasadili Holtra, kterého jsem měla 24 hodin (moc fajn se s tím spí). Tlak byl samozřejmě ukázkový 120/70.
V těchto týdnech jsi se u mě pěkně "předváděla". Začali jsme ti s taťkou říkat žížalko a já se docela bála, že musíš mít pupečníkovou šňůru omotanou kolem celého těla. Začala jsem se tedy těšit na konec 29.tt, kdy říkají, že už se dětem značně omezí prostor pro pohyb. Ano, to se ti omezil....okamžitě jsem poznala, že jsi se v tom svém žížalení otočila hlavičkou dolu, protože jsi mi začala okopávat žebra (a to trvá do teď). Navíc jen na pravé straně, takže si myslím, že ležíš na levém boku. Taky se ti nelíbí, když si já lehnu na pravý bok, to mi pak "zareješ" obě nohy až do ledvin a musím okamžitě změnit polohu. Ovšem, když jsem na levém boku, tak o tobě v podstatě nevím :D
18.12.2017 (28+5) nás čekala další kontrola. Poprosila jsem pana doktora, že bych ráda, kdyby se mu podařila udělat fotka tvého obličeje (všechny těhotné kolem mě, mají spoustu hezkých fotek). Bohužel, rozhodla jsi se, že se fotit nebudeš a dala jsi si ruce před obličej (nic nepomohlo). Za to jsem si velmi dobře a bez jakýchkoli pochybností mohla ověřit, že jsi opravdu holčička :D Takto to probíhalo i na následující kontrole 2.1.2018 :)
Během Vánoc jsem začala pociťovat, že "těžknu". Najednou jsem dost zpomalila tempo při chůzi a dýchání se zvolna začalo měnit ve funění. A mělo být hůř. Tento stav "sotva" chození a funění se každým dnem zhoršoval :((( Jsem ráda, že díky mé pracovní situaci, jsem šla na mateřskou hned v prvním možném termínu, mé představy, jak budu pracovat "až co to půjde", se rychle rozplynuly.
Taky jsem chodila na předporodní kurzy, které porodnice pořádala a i když jsem si myslela, že toho spoustu vim (maminka mi toho, co si pamatuju, hodně vypráví), přesto jsem byla překvapená, jak se toho opravdu spoustu mění, takže jsem byla moc ráda, že jsem tyto kurzy podstoupila.
Poslední KO u svého doktora jsem měla 23.1.2018 (34+5), test na streptokoka vyšel negativní.
Od 31.1.2018 (36+0, CRL) docházím na KO již do porodnice na Bulovku. Je tu naprosto senzační sestřička, opravdu jsem tak milou ženskou ještě nikdy nepotkala. Tlak mám taky u ní 130/80 :) Posloucháme tam tvoje ozvy, které jsou v pořádku, měří mi tlak, pak se mě paní doktorka zeptá, jestli je vše v pořádku a jdeme domu. Paní doktorka je mladá (mladší než já, připadám si jak vykopávka :/) a taky moc milá. Tyto kontroly teď podstupujeme každý týden ve středu, už za sebou máme 2, tento týden nás čeká třetí.
No a já se tedy už ani nevalím, ale jak říká taťka, tak spíš kutálim, dýchat už se ani nesnažím, tak tě opravdu prosím, nezdržuj se u mě moc dlouho.
Pusu
Zatím žádné příspěvky.