Porod a první společné dny (Porod)

Tak už jsi tu s námi.....

Všechno to začalo v neděli 25.2.2018 o půlnoci, kdy jsme si šli lehnout. Když jsem se uvelebovala, tak jsem najednou citila, že ze mě "něco vykáplo". Nebyla jsem si jista, tak jsem šla do koupelny a tam za chvilku další kapky, ale tentokrát trošičku s krví. Nic mě nebolelo, ale jako správná prvorodička jsem netušila o co jde, tak jsem se umyla, oholila, dobalila tašku a po jedné hodině jsme vyráželi do porodnice. Tam mě napojili na monitor, kde se samozřejmě nic neukázalo, z vložky usoudili, že se o plodovou vodu nejedná, ale že mě tedy paní doktorka ještě vyšetří. Při vyšetření paní doktorka zjistila, že se neotevírám, ale bez mého vědomí mi udělala Hamiltonův hmat. To mě naštvalo, protože jsem ho nechtěla, ale už jsem s tím nemohla nic udělat. Pak mi ještě paní doktorka udělala ultrazvuk, kde se ukázalo, že budeš mít cca 4 kg, a to mě dost vyděsilo!!! Nicméně mě poslaly domu s nějakou "vodičkou", která ukazuje, jestli se jedná o plodovou vodu, abych nejezdila zbytečně.

Tak jsme dorazili domu cca ve 2 hodiny a šli jsme si lehnout. Ale ejhle, v půl 3 mi začalo připadat, že citím lehoučké, ale pravidelné bolesti po 3 minutách. Šla jsem tedy do sprchy, ale až do půl 6 nepřišla žádná změna. Tak jsme tedy znovu vyrazili do porodnice. Tam už na monitoru bylo vidět, že jsou to opravdu kontrakce. Při vyšetření paní doktorka zjistila malý posun a usoudila, že když jsem prvorodička, tak si mě tam tedy už nechají. Daly mě na čekatelský pokoj a pravidelně mě chodily vyšetřovat a točit monitor. Starala se o mě užasná paní asistentka (Veronika Kamarádová). Řekla mi, že to u mě potrvá dýl, protože jsi veliká a je tedy potřeba, abych se pořádně otevřela (v tu dobu jsem byla otevřená na 2 cm). V poledne mi donesly oběd a i když to nebylo zrovna nejlepší, zbodla jsem to, protože jsem měla hrozný hlad. Po obědě jako by ty bolesti malinko stagnovali, ale cca ve 13hod se o to víc zase přihlásily. Cca za hodinku mě paní Kamarádová vyšetřila, řekla, že jsem otevřená na 5cm, takže uděláme přípravku. Klystýr nebyl úplně nejpříjemnější a nevydržela jsem ani minutu a musela jsem na záchod. Bolesti už se mi rozjely parádně (stále po 3 minutách). Čas jsem trávila víceméně ve sprše, ale neměla jsem pocit, že by mi nějak ulevovala. V 17 hod jsem poprosila o něco na bolest a dostala jsem čípky....vůbec nepomohly, otevřená na 5,5 cm. V 18 hod už jsem byla přesvědčená, že budu chtít epidurál. Ve 20hod. jsem se i pozvracela, tak mě nová paní asistentka, která nastoupila do služby, nechala převést na porodní box a dala mi kapat do žíly něco proti bolesti....taky to moc nepomohlo. Ve 22hod mi píchly něco úžasného do zadku a to mě "oblblo" na celou noc až do půl 9, kdy přišla paní doktorka (asi ji zavolali mladé porodní asistentky, které nastoupily do služby), zjistila, že jsem otevřená 8 cm a že mi píchne vodu. Psala jsem tedy domu, aby už za mnou vyrazili.

Na porodní box za mnou přišla cca v půl 10 mamka a to jsem ještě byla docela ok, bolesti po 3 minutách, silné, ale daly se vydržet. Cca v 10hod už přišla jedna kontrakce za druhou, já se otevřela na 11cm, ale ty jsi stále nesestupovala, takže mě nechtěli nechat tlačit. Jen jsem musela "dřepovat", abych ti gravitací a pohybem pomohla níž. Tuhle dobu mám jen v mžitkách. Vím, že jsem si i zakřičela, protože to bolelo a já už byla hrozně vyčerpaná. Cca ve 13:45 přišla zase paní doktorka, která mi píchala vodu. Nechaly mě lehnout si na lůžko na bok a měla jsem zkusit tlačit....nic, ani jsi se nehla. Paní doktorka si nechala přivést ultrazvuk a ve 14hod. rozhodla, že půjdeš ven sekcí. Prostě jsi byla větší než východ :) V tu chvili se kolem seběhlo obrovské množství lidí, začali mi zavádět cévku, do žili jsem místo oxytocinu dostala nějaká analgetika a už jsem mazala (pěšky a stále v bolestech) na operační sál. Tam se mi začali všichni doktoři představovat a říkat mi, co mi bude kdo dělat....vážně mě to nezajímalo!!! :) Měla jsem si lehnout na bok, pokrčit nohy a co nejvíc je přitáhnout k tělu (to přes to břicho opravdu moc nešlo). Pan doktor mi napíchl spinál a během sekundy mi bylo bááájjeeečččnněěě. A pak už mě začali řezat, aby jsi se mohla dostat na svět. První slova, která jsem zřetelně slyšela byla: "Ty jo, to je macek". Teprve pak mi řekli, že jsi v pořádku a v letu mi tě ukázali. Nesli tě na boxik, kde tě vyšetřili (10,10,10), změřili (51cm) a zvážili (4430g). Byla u toho babička a všechno ohlídala. Mě zatím zase zašívali. Byla jsem tak ráda, že je to za mnou a ty jsi v pořádku, že jsem na tom sále začala usinat. Anesteziolog z toho byl chudák vyděšený a pořád se mě ptal, jestli je mi dobře :) Pak mi tě ještě donesli ukázat už zabalenou, mohla jsem ti dát alespoň pusinku, a pak už tě odnesli na novorozenecké oddělení, kde jsi čekala až budu fit.

Když mě zašili, tak mi paní doktorka s hrdostí v hlase oznámila, že se jim to poveslo zašít tak krásně, že nevylučuje, že bych mohla po druhý rodit normálně. Na to jsem ji oznámila, že to nebylo nutný, protože do toho rozhodně nepůjdu. Trošku ji to nakrklo a koukala na mě, jak na vyvrhela, ale mě nemmohla rozhodit :-) Když mě pak převáželi na JIP, tak ještě nechali babičku a tátu čekat, aby mě viděli, což bylo parádní :) Rychle jsem si řekli, jak jsi krásná a nejlepší :)

Na JIP jsem se dostala po 15hod. Nesměla jsem zvedat hlavu, aby mě pak nechytla migréna a měla jsem odpočívat. Byly tam moc hodné sestřičky a ležely tam se mnou ještě 2 maminy. Jedna "rodila" večer před tím a druhá hodinu po mě. S tou jsme se pak potkávaly na šestinedělí, měla chlapečka o pár desítek gramů lehčího než ty :) Cca v 17hod mi tě poprvé přivezli na přiložení. Hned jsi se chytla a tak jsem tě mohla alespoň chvilku pomuchlovat. Pak mi tě ještě přivezli asi v půl 8 a pak až ráno v šest. V noci to docela šlo, pospávala jsem, ale ráno...přišla fyzioterapeutka, že si procvičíme nožky (pohodička) a pak že vstaneme a půjdeme si vyčistit zuby....bože...myslala jsem, že mi v břiše vybuchla bomba....sotva jsem se doploužila do koupelny, vyčistila si zuby....sanitářka Verunka (nejmlejší holka na světě) mě otřela, převlíkla a mohla jsem se ploužit zpátky....krásný pocit, když jsem si mohla zase lehnout :) pak přišel oběd, ke kterému jsem si musela sednout....peekkllooo....ani nevim, co jsem jedla :) Po obědě mě ale naložili na vozík a frčela jsem na šestinedělí.

Tam si mě převzala sanitářka Olinka (z kraje působila nesympaticky, ale byla také úžasná), ta mi pomohla do sprchy a uložila mě. Bohužel nebyl volný jednolůžkový pokoj, tak jsem byla na dvoulůžáku s divnou maminou, ale ta šla nštěstí druhý den ráno domu. Taťka mi dovezl zbytek věcí (na JIPu jsem je mít nemohla) a cca v 15hod jsem si pro tebe zašla na novorozenecké. Mohla jsem tě nakrmit a chvilku se tebou pokochat a pak jsem tě zase musela vrátit. To samé ještě v šest a v devět. Byla jsi moc hodná. Druhý den ráno (čtvrtek) po vizitě mi tě už přivezli a byly jsme spolu. Zřejmě tě trápily prdíky a už si začínala mít hlad, takže jsi pěkne řvala :/ V pátek ráno, jsi měla ubýtek váhy a paní doktorka řekla, že musíš začít přibírat, aby nás v sobotu pustili domu, takže jsem tě po kojení dokrmovala ze stříkačky Nutrilonem....moc mi to nešlo a ty jsi ho nechtěla, nicméně v sobotu ráno jsi měla malý přírůstek na váze, takže nás domu pustili :)

Dostali jsme instrukce o tom, co nás teď v prvních dnech čeká u doktorky a co je vše potřeba zařídit pro úřady.

Taťka si pro nás přijel a frčeli jsme domu :)