Když už jsme šťastně dojeli do městečka byli jsme zvědaví kde že to budeme bydlet. Pro všechny to byla jedna velká novinka mít pronajatý domek a vařit si sami, já zatím byla vždy u moře s veškerým servisem. Ubytování ale hodně mile překvapilo, bylo ve slepé uličce, tidíž kolem nás nikdo nechodil, hned za brankou bylo malé zastřešené posezení a po schůdkách se šlo na zahrádku a ke grilu. Domek se skládal s obýváku s kuchyňským koutem, koupelny a pokoje. V pokoji byla velká postel pro rodiče a Terezka tam měla svoji cestovní postýlku. V obýváku na rozkládacím gauči spali Ondra s Aničkou. Kuchyňka byla sice malá ale plně vybavená vším potřebným. Co jediné mi vadilo bylo že na obě postele připadlo na přikrytí vždy jen jedno velké prostěradlo, jsem si připadala jak Helenka Růžičková ve Slunce, seno, erotika, kdy se rozčilovala že jejich postel není nachystaná. No děti se ještě poskládali a já měla smůlu a nakonec spala pod ručníkem, ještě že bylo teplo. Martin se mi smál že prý jsem byla v noci málo průbojná v boji o svůj díl. Klimatizaci jsme ani nepoužili, první noc byla zvykací na teplo a pak už nám to ani nevadilo.
Jen co jsme vybalili a děti si trochu odpočali vydali jsme se k moři, cesta nám netrvala ani 10 minut, na první pláž. To vám byla krása, děti nadšené a vůbec se nebáli ani holky. A nám bylo jasné že dovolená bude super.
Druhý den jsem v domečku objevila pro mě poklad, na křesle jako přehoz sloužil šátek na nošení dětí zakončený kroužky, tzv. RS šátek. Jé to byla radost, hned jsem se pustila do navázání a využívala ho tam celý pobyt.

Kvůlu dětem jsme zvolili dovolenou spíš pobytovou, denně jsme chodili na různé pláže a trávili u vody většinu času. Jak Ondra tak Anička byli nejspokojenější když mohli házet kamínky do vody, na skaliskách hledat krabíky a ve vodě pozorovat rybky. Terezce k radosti stačil kyblík, něco na míchání a kamínky. Vždycky do velkého kyblíku nachytali pár rybek, vodních šneků a krabů poustevníčků a pak to své akvárium pozorovali. Výlety jsme udělali jen dva. Jeden do městečka Supetar kde nás pak zastihla pěkná bouřka, ten den se krapek ochladilo, byl silný vítr a moře bylo pořádně rozbouřené. Ale ani 2m vlny nás neodradili se jít vykoupat. Jsem ráda že Ondra je po mně a vůbec se nebál, holky jsme tam radši nebrali. Druhý výlet byl pěší do vedlejšího městečka cca 3km lesní cestou po pobřeží. Ještě teď když zavřu oči si vzpomenu na tu vůni. Cestou zpět mě udělal taťka radost a poprvé si nechal Terezku navázat na záda do šátku, oběma se to líbilo. Poslední den jsme vyšli na kopec nad městem kde byla továrna na sardinky Queen Adriatic, Martinova oblíbená značka. Sice v rybárně moc ryb na okouknutí neměli ale měli velký výběr konzerv a dárových balíčků, to nám vyřešilo co dovést domů jako dárek.
Dny jsme trávili vcelku stejně ráno když jsme se probudili, klasika jako doma kolem 6hodiny, děti se hned zajímali o kočky a jejich nakrmení ( chodili k nám od sousedů), radost obrovská když se naučili chodit na ryby a mléko. Kolem 8hod jsme se vydali na cestu k moři a uživali si tak liduprázné pláže. Kolem 11hod jsme se vraceli do stínu domku, poobědvali a děti měli povinný spánek. Odpolko jsme se šli na procházku městečkem s plavkama v baťůžku a zakončili jsme to zmrzlinkou. Domů jsme se vraceli k pozdní večeři. Když děti zalehli, my si užívali pohodu na zahrádce se sklenkou vína.
V den odjezdu jsme vyrazili na cestu v 9hodin autobusem do Supetaru, tam trajektem do Splitu kde jsme chtěli strávit den. Na nádraží jsme našli úschovnu, přeci jen tahat kufry sebou nešlo a taťka nechtěl o prohlídku města přijít. Prošli jsme si Diokleciánův palác, po nábřeží došli do přístavu jachet. Holky se prostřídali ve spánku v kočárku. Ale přeci jen od cca 15hod nám začalo být ouzko, vlak odjížděl až po 19 hodině. Ale zvládli jsme to a když náš vlak přijem s předstihem na nástupiště radostně jsme se nalodili do našeho kupé. Jak to jen šlo děti dostali teplou polévku, já si dala sprchu a plni zážitků z uplinulých dní jsme se vydali na cestu k domovu.
Musím říct že dovolená u moře se třema dětma v rozmězí skoro 8let, 2,5roku a 1rok je náročná, to je i pobyt doma, ale stálo to za to. Za rok pokud to finančně zvládnem bysme chtěli jet opět a to jak vlakem tak na stejné místo, už to máme nacvičené.






Zatím žádné příspěvky.