Datum 3. září je pro nás kouzelné.
Dneska jsou berušce přesně čtyři měsíce, dnes má svátek a dnes před rokem jsem na namátkou udělaném testu objevila dvě čárky.
Test jsem si dělala i pár dní před tím a nic tam nebylo, už jsem byla objednaná k doktorovi na vyvolávačku, ale pro klid duše jsem si ještě jeden test udělala a zítra před rokem jsem místo injekce na vyvolání menstruace dostala ultrazvukový obrázek našeho drobečka. Doktor tehdy řekl, že tak 2-3 týdny starého.
Když si vezmu, co to bylo? Takové malé, kulaté, nicneříkající nic. Prostě bílá tečka v černém poli. Držela jsem to v ruce, koukala na to a pořádně nechápala, co se děje, co mě čeká... a rok se s rokem sešel a člověk si ani nedokáže představit, kolik radosti, štěstí, lásky, ale i strachu, bolesti a slz mi tenhle rok přinesl.
Jak jsem si protrpěla první trimestr, jak jsem kolem Vánoc dostala virózu s neklesajícíma, několikadenníma teplotama a přestala cítit pohyby, jak mě malá jeden víkend tak kopala do jednoho místa, až mi udělala na břiše modřinu, která prosvítala pod kůží, když zůstala koncem pánevním a chtěli nás odrodit pozadu, čehož jsem se kvůli možným komplikacím hrozně bála, když malou otáčeli a bála jsem se, aby to dobře dopadlo a něco se při tom nestalo, když jí zlobil reflux a vracející se mlíčko jí zatékalo kam nemělo a zakuckávala se mi, když měla břichaboly a já jí nemohla pořádně pomoct, když měla jeden den trošičku teplůtku a nebylo jí úplně dobře, i když dostala injekci očkování a bolelo jí to... Člověku bylo tak ouzko! Kdybych mohla, raději to odžiju za ní, ale nemůžu..:-(
Na štěstí je víc toho krásného!
Když jsem jí prvně viděla na UZ, když jí prvně viděl přítel, když jsem prvně ucítila, jak kope, když jsem ležela a koukala na své vlnící se bříško, když mi v břiše škytala, pak když se narodila a prvně se přisála, když jí přítel prvně choval, když jsme si jí přinesli domů, když se prvně usmála, když se snažila držet hlavičku a ona jí padala na naše ramena, když začala pást koníčky, nebo když prvně zabroukala, když brečela a přítel se jí zeptal "co je?" a ona mu na to odpověděla významným veeeeee, když se začala překulovat, nebo teď když se začala smát na hlas a vypráví nám všechno, co viděla a co se jí zdálo, když papá a vidím, jak jí chutná, když jí zpívám "Myšku tanečnici" a ona ví, že v pasáži "dupla tam a dupla sem" budeme jednou a druhou nožičkou dupat mamce na bříško a je na ní vidět, jak se na to těší, nebo když vymýšlí ty svoje chytrolínské nápady... To všechno jsou chviličky, pro které stojí za to žít! A vím, že ještě mnoho a mnoho překrásných chvil s ní zažijeme.
Začalo to před rokem dvěma čárkama na těhotenském testu a tehdy mi vůbec nedocházelo, co za dar jsem v těch dvou čárkách dostala, ale v těch dvou malých čárečkách se skrývalo něco neskutečného, něco úžasného, dar nad dary!
Miminko....
Zatím žádné příspěvky.