Za dva měsíce budeme mít mimíska doma (s největší pravděpodobností). Za dva měsíce už budeme vědět, zda druhým naším potomkem bude chlapeček, nebo druhé děvčátko. A za dva měsíce nám to zase začne...:-(
Jelikož chci být připravená, zjišťuji si vše už teď. Předběžně se domlouvám na schůzkách, aby vše klaplo a zbytečně se nic neprotahovalo.
Myslela jsem, že po vyřizování náležitostí se Sophinkou mě už nic nepřekvapí, jenže... Dva roky jsou dlouhá doba, zákony se změnily a zase tápu a sháním informace.
Jeden řekne A, druhý řekne B. Aspoň, že na rakouské straně všichni mluví totéž.
Začalo to dotazem, který jsem poslala do Prahy, kde nám budou uznávat občanství. Pracuje tam jedna moc milá a ochotná paní úřednice, která nám opravdu pomohla u Sophinky, takže jsem šla o radu rovnou k ní. Předpokládala jsem, že se nic nezměnilo, vše je při staru a prostě jsem to chtěla jen potvrdit. Nerozepisovala jsem se tedy o naší situaci. Jenže se bohužel věci změnily a paní úřednice si na nás po té době logicky již nepamatovala, takže to vzala hodně zeširoka a mail od ní mě víc než vyděsil. Krom dalších neskutečných složitostí k tak už složitému vyřizování, se zmiňovala i o potřebě testů otcovství, pokud nejsme s otcem dítěte manželé, což nejsme.
Polil mě studený pot!
Tedy, ne že bych se bála, co bychom se dozvěděli, ale už takhle je vše složité, táhne se to dlouho a bez vyřízených dokumentů nedostanu rodičovskou, což je dost průšvih! Teď jsem si představovala, kde to budeme dělat.. Zda jet další "zbytečnou" cestu do ČR, nebo platit nehoráznou sumu za testy v Rakousku? Jak dlouho to bude trvat? Testy z Rakouska by se musely ještě nechávat překládat, takže zase tisícovka v kýbli...
Na štěstí se vysvětlilo, že se to nás netýká, když jsme oba Češi. A když porodíme v Rakousku, tak je vše v pořádku, protože s Rakouskem má ČR jakési dohody a postup pro nás je více méně stejný, jako před dvěma roky. Jedinou změnou je, že nebudeme žádosti podávat na lokální matrice, kam spadáme, ale na krajském úřadě.
S informací o podávání žádostí na KÚ jsem se obrátila na patřičný KÚ. Mail, jež jsem obdržela, mě vykolejil napodruhé. Prý se žádosti podávají jen v Praze, nebo na zastupitelském úřadě v cizí zemi, takže ve Vídni.
Druhá dávka studeného potu a rozčarování!
Pár dní po porodu s novorozenětem a dvouletou dcerou, která špatně snáší cesty, máme celý den od brzkého rána do pozdního večera jezdit po všech čertech, jen proto, že se někomu nechce dělat jeho práce? Nechápala jsem, proč mi Praha řekla, že to můžeme podat na KÚ a KÚ mě posílá do Prahy?
Na štěstí jsme se domluvily s paní na krajské matrice, že to přeci jenom můžeme udělat přes ně. Je to pro nás třetinová cesta a v daném místě máme rodinu, takže jídlo, místo na spaní pro děti a prostor pro odpočinek před zpáteční cestou zajištěn.
Nakonec snad dopadne vše dobře, ale těch nervů kolem toho...:-(!
Zatím žádné příspěvky.