Když jsem si u Sophinky říkala, že to hrozně letí, netušila jsem, jak rychle se začnou otáčet ručičky hodin, když má člověk děti dvě.
Za měsíc to už bude rok, co jsem se klepala strachy, aby mi stihlo přijet hlídání pro Sophinku a přítel mohl být se mnou u porodu. Je to už rok, co jsem řešila, zda nadále chodit plavat do bazénu a je to rok, co jsem si velmi přála, aby mé těhotenství nikdy neskončilo - moc jsem si ho užívala..
A přitom je to tak nedávno, co jsem poprvé mohla spatřit naše druhé sluníčko a po devíti měsících čekání jsem zjistila, že máme druhou holčičku.
Vavnynka je naše usměvavé sluníčko. Miluje písničky, tancování. Při nošení v šátku a i mimo něj se, se mnou krásně mazlí (vždy se přitulí tak úžasným způsobem), přes den je téměř bez plenek - většinou s jednou nehodou :-D. Když se zapomene, tak stojí sama bez držení a co toho napovídá :-). Zrovna dnes viděla venku pejska a začala mi v šátku nadskakovat a hafat :-)
Také je sranda, jak si své šátky na nošení hlídá. Onehdy jsme dali švagrové na ozkoušení jeden náš miláčkovej šátek a moc mě pobavilo, jak se dívala, aby nám ho zase vrátila :-D.
Děti jsou prostě zlatíčka!
Také je to rok, co jsem se bála, zda po prvním dokonalém dítěti budu mít to druhé stejně ráda? A je tomu téměř rok, co mi mé děti dokazují, že láska rodiče se mezi děti nedělí, ale s každým dítětem se násobí.
Děkuji vám zlatíčka moje za všechny neopakovatelné zážitky s vámi. Za slzy štěstí a radosti. Za slzy které mi tekly z očí smíchy díky vám. Za každé objetí a pomazlení. Za oslovení Máma a Maminka. Za pohlazení. Za pusinky. Za každý váš úsměv...
Jsem vděčná a šťastná máma!
Zatím žádné příspěvky.