Když se žena stává matkou, má strach.
Od prvních okamžiků se bojíme o své dítě. V těhotenství, při porodu, po porodu a vlastně už celý zbytek života.
My jsme si teď odžili pěkný kus stresu a strachu a jsem vděčná, že to naše malinkaté sluníčko je tak statečné. Stát se to stejné starší Sophince, která má od narození panickou hrůzu z doktorů (po tatínkovi), asi bych zešedivěla i já. Ale Vanynka je v tomhle po mamince a díky Bohu zvládá pobyt ve zdravotnických zařízeních s přehledem.
Co se nám stalo?
Na preventivní prohlídce nás lékař upozornil na tvrdší uzlinku v třísle.
Hned my - jakožto zdravotnici - naskočilo do hlavy milion věcí, které v hlavě rozhodně mít nechci, ale snažila jsem se držet v klidu.
Druhý den v noci začala malá ukrutně brečet. Myslela jsem, že asi zoubky. Když se mi nepodařilo jí nijak uklidnit, dala jsem jí čípek na bolest a při rozbalení plenky jsem našla v daném třísle ohromnou bouli. Jak kdyby měla pod kůží vejce. Tak to bylo velké a tvrdé.
Hned jsme jeli na pohotovost, kde se tedy nic extra nedělo a byli jsme odkázáni na vyšetření následující ráno, kde se ukázalo, že jde o uskřinutou tříselnou kýlu, ve které byl zaseknutý vaječník a byla nutná akutní operace.
Při představě, že jsem já sama neměla za třicet let svého života jedinou narkózu a moje malinkatá - ten den 13-ti měsíční - dcerka už jde pod kudlu, bylo mi vážně zle.
Nejtěžší to bylo těsně před operací, kdy mi brečela hlady a žízní a já jí nesměla nic dát. A pak dostala přednarkózové kapičky, které jí "oblbly". Zapomněla na hlad a začala si zpívat, kočička.
Když jsme šly k sálům, ptala se mě sestřička, zda jí dám do postýlky a povezeme, nebo jí ponesu? Načež jsem odvětila, že jí celý život nosím, že nemáme ani kočárek, tak jí v takové situaci nedám do postýlky! Předala jsem jí a už jen počítala minuty, kdy mi řeknou, že za ní můžu na dospávací pokoj.
Pokud mám být zcela upřímná, tak jsem se z těch nervů hrabala ještě následující 3 dny.
Naštěstí vše proběhlo dobře, bez komplikací. Malá by měla být dle všeho po všech stránkách v pořádku. Ani bolesti po operaci neměla a hned následující den by na ní nikdo nepoznal, že byla před pár hodinami na operačním sále. Ale pro mámu to jsou vážně zážitky, které by si ráda odpustila!!
Moc si přeji, abych nic podobného už nikdy v životě nezažila!
Zatím žádné příspěvky.